Scéna.cz 

Modlitba pro Zuzanu Navarovou

Jde o specifické CD, koncipované jako jímavé osobní vyznání. Na jedné straně z něho vyzařuje zamyšlení nad smyslem a plnohodnotným naplněním lidského života, vyvolané vzpomínkou na předčasně zesnulou zpěvačku Zuzanu Navarovou, jejíž osobní statečnost a umělecká posedlost hraničící se sebeobětováním Jiřího Hlaváče k tomuto multižánrovému projektu inspirovala. Na druhé straně před námi rozestírá širokou paletu navzájem kontrastujících kompozičních směrování i různorodých nástrojových kombinací s převažující úlohou klarinetu, okořeněnou kouzelným repertoárovým objevem v podobě Hindemithova pásma Ludus minor pro klarinet a violoncello. Posloupnost jednotlivých hudebních čísel, které jsou propojeny kratičkými spojovacími texty vycházejícími z myšlenek Saint Exupéryho a bible a tlumočenými lahodně plastickým hlasovým témbrem Alfreda Strejčka, jako by evokovala duchovní obřad postupující od meditace k životodárnému jiskření.

Po lapidárním verbálním prologu, rozjímajícím o životní úloze jedince, zazní v podání Barock Jazz Quintetu Hlaváčova skladba Stíny, kde každý hráč svou úlohu skutečně nachází a v níž jako by se vlastní téma vylupovalo ze světélkující disonující skořápky. Poté, co recitátor vysloví jediné slovo „Dialog“,následuje v hudbě skutečně dialog. A jaký! Hindemithovo dvojhlasé Ludus minor, jehož pět částí v poslední zatěžkané „fuze“ graduje k „nebesky“smířlivému vyústění, vyznívá ve znamenitém podání Jiřího Hlaváče a Petra Nouzovského navzdory pouhým dvěma nástrojovým linkám natolik plasticky a (na Hindemitha) až překvapivě permanentě zpěvně, že nás to přivádí v úžas. Následující, mocně subjektivní konfese Tomáše Svobody s názvem Modlitba pro klarinet a smyčcové kvarteto, op. 189 (Hlaváčovi přímo věnovaná), v níž s klarinetistou spolupracuje Stamicovo kvarteto ještě v sestavě se zesnulým Vladimírem Leixnerem, přináší hudbu jiného rodu – oscilující mezi minimalismem a expresí. Její krajní díly milují předlouhé plochy, dávajíce prostor nádherně uvolněnému monologu klarinetu, zatímco ve střední fázi dochází ke zvláštnímu střetávání protichůdných sil (quasi cantus firmus kontra motorická posedlost opakovaných triol a dalších vyostřených protihlasů). Dodal bych, že způsob, jakým se Hlaváč spolu s kvartetem do tohoto pásma vciťuje, svědčí o naprosto bytostném splynutí s autorovým záměrem. Po Hlaváčově Modlitbě za Zuzanu Navarovou pro hlas a nástroje, kterou jsme mohli vyslechnout na nedávném večeru k autorovu jubileu, se ozve skutečný hlas Zuzany Navarové, a to v poeticky křehké písni Modlitba. Ta jako by korunovala předcházející skladbu coby jímavě zklidněná coda – jen ten, kdo by neposlouchal toto CD vcelku, by mohl mít pocit, že sem zabloudila z jiného světa. Závěrečné Hlaváčovy jazzové lahůdky Padací most a Jízda králů II nás zavádějí do nejslavnější éry Barock Jazz Quintetu – celý snímek jimi graduje do jakési rytířské slavnostnosti. Shrnuto – přitažlivá nahrávka s vkladem osobního vyznání, myslím, že posluchače poučí i pohladí.

MULTISONIC 31 0732 – 2 831
Modlitba pro Zuzanu Navarovou
Jiří Hlaváč: Stíny, Modlitba za Zuzanu Navarovou pro hlas a nástroje, Padací most, Jízda králů II a spojovací texty; Paul Hindemith: Ludus minor pro klarinet a violoncello; Tomáš Svoboda: Modlitba pro klarinet a smyčcové kvarteto, op. 189; Zuzana Navarová: Andělská. Jiří Hlaváč – klarinet, Petr Nouzovský – violoncello, Zuzana Navarová – zpěv , KOA, Stamicovo kvarteto, Barock Jazz Quintet, Alfred Strejček – umělecký přednes. Místo a čas nahrávání nejsou uvedeny, hudební režie Jiří Hlaváč, zvuková režie a mastering Ondřej Urban. Licenční snímky Českého rozhlasu. Celkový čas 56:41.
Zdroj Hudební rozhledy 05/2009 - Miloš Pokora.