Scéna.cz 

Jean Sibelius: symfonické básně a scénická hudba

V rámci soustavných reedic významných děl světového symfonického repertoáru v nahrávkách Symfonického orchestru Atlanta s dirigentem Joelem Levym dává Telarc na trh výběr ze symfonických básní a scénické hudby Jeana Sibelia, spjaté s finským bájeslovím a národními dějinami. Je to výběr pozoruhodný, ve kterém se setkávají díla u nás populární a častěji hraná, jako je Labuť z Tuonely a Finlandia, s méně známými. Jednotlivé věty Karelské suity byly původně určeny pro velkou operu wagnerovských rozměrů Stavba člunu s dějem podle příběhů z Kalevaly, kterou skladatel nikdy nedokončil. Hned v 90. letech změnil její ouverturu na symfonickou báseň Labuť z Tuonely, která se jedinečnou přírodokresebnou názorností a vystižením severského koloritu stala oblíbenou skladbou. Proto Karelská suita, sestavená z dalších orchestrálních kompozic, určených pro operu, začíná trochu paradoxně Intermezzem. U této věty není program vyjádřen v titulu, ale z hudby zřetelně poznáme situaci, kterou líčí. Střídají se tu fanfárové modely lesních rohů s pianissimovými odpověďmi ostatních žesťových skupin z dálky a vytvářejí tak sugestivní plenérový efekt. Druhá věta je Balada, uvádějící nás do chmurné nálady děje, který zřejmě měl následovat v opeře, třetí Alla marcia slavnostní povahy. Je to pochod živého tempa, ve kterém bychom při otázce, zda se má kráčet na čtvrtě nebo na půle, možná těžko rozhodovali. Je to ale častý osud symfonických stylizací pochodů, že je tradice orchestrální interpretace zrychlí do tempa, působícího sice slavnostněji a jásavěji, ale skutečnému kráčení už nepřiměřeného.

Symfonická báseň Sága je asi z daného výběru nejméně zajímavá či nápaditá. Je také (alespoň podle označení opusovými čísly) z tohoto výběru nejstarší a má z něj zdaleka nejdelší trvání (přes 17 a čtvrt minuty vedle délek od 8 do 14 minut u ostatních symfonických básní). Děj, který sleduje symfonická báseň Pohjolova dcera neznám a ani v bookletu není uveden. Podle spádu hudby a častých změn tempa i výrazu je však zřejmé, že je to příběh napínavý, plný překvapení, změn a zvratů. Obě u nás často hrané symfonické básně naopak plynou s převahou jednolitých ploch: Labuť z Tuonely přírodně lyrických, líčících krásy jezerní severské krajiny, Finlandia slavnostních, vítězně pochodových a fanfárových. Interpretace všech děl je vzorná. Dirigent Joel Levy partiturám Jeana Sibelia znamenitě rozumí, má smysl pro jejich vypravěčskou šíři s množstvím různých dějových situací i žánrově charakteristickou konkrétnost. A toto pojetí dokáže hráčům svého orchestru sdělit a přimět je, aby je realizovali v živém zvuku. Symfonický orchestr z Atlanty měl roku 1992, kdy se snímky pro tento kompaktní disk nahrávaly, znamenitou úroveň. Skvěle ladil, byl vyrovnaný témbrově v jednotlivých skupinách i dynamicky s využíváním široké škály rozmanitých stupňů síly zvuku, jsou tu i jednotlivé vynikající sólové výkony. Z účinkujících je jako sólista uveden pod titulem Labuť z Tuonely hráč na anglický roh Patrick McFarland, a to zcela právem. Má nádherný, v různých polohách vyrovnaný tmavý zvuk a znamenitou kantilénu, přiměřeně gradovanou i frázovanou. Toto CD je nanejvýš vhodným nástrojem k uvedení do Sibeliovy hudební poetiky a jistě uspokojí i početnou obec milovníků a znalců skladatelovy hudby.

TELARC DIGITAL STEREO CD-80320
Jean Sibelius: symfonické básně a scénická hudba: Karelská sui¬ta, op. 11, Sága, op. 9, Pohjolova dcera, op. 49, Labuť z Tuonely, op. 22, č. 3, Finlandia, op. 26, č. 7, Symfonický orchestr Atlanta, dirigent Yoel Levi
Nahráno ve Wudruff Memorial Art Center, Atlanta, Georgia, 8. a 16. 5. 1992, hudební režie Robert Woods, zvuková režie Michael Bishop. V bookletu je podrobně popsána použitá zvuková technika; Celkový čas 64:32; Zdroj Hudební rozhledy 01/ 2009 - Jaroslav Smolka