Scéna.cz 

Profil významného amerického skladatele Samuela Barbera

Vítám, že Telarc zařazuje do nové edice svých digitálních CD, nahraných v 90. letech, také tento profil významného amerického skladatele 20. století Samuela Barbera. Není u nás neznámý, ale často se jeho hudba v České republice nehraje. Asi málokdo by jeho tvorbu dokázal důkladněji charakterizovat a málokdo zná víc jeho děl: známe ho především z učebnic a slovníků, než z živého poslechu hudby. Je to jistě také proto, že není novátorem. Zejména v mládí byl tradicionalistou a k novějším perspektivám kráčel rozvážně ve stopách velikánů meziválečné avantgardy. Je to ovšem skladatel zajímavých, hudebně živých a nápaditých skladeb, jakými jsou nepochybně tři díla, vydaná na tomto CD. Koncert pro housle a orchestr, op. 14 byl premiérován roku 1941, kdy houslistu Alberta Spaldinga doprovázel Filadelfský orchestr s dirigentem Eugenem Ormandym. Dílo v sobě nese kompozičně stylový zlom. První dvě věty se odvíjejí s pohodou až secesně impresionistickou, z našich mistrů při nich vzpomenete na Josefa Suka nebo ještě spíš na jeho následovníky z Barberovy generace, např. na hudby k filmům podle Fráni Šrámka či houslový koncert Jiřího Srnky. Táž málo konfliktní náladovost se sentimentálním mélosem v popředí a lahodná impresionizující harmonie, tatáž měkká instrumentace, tady ovšem s hlasem sólových houslí v popředí. Až finální věta III. Presto in moto perpetuo přinese nápadný kontrast: velmi rychlý pohyb s tvrdým zvukem orchestru i ostrými disonancemi prostoupenou harmonií a virtuosně brilantním houslovým partem. Hlásí se tu něco, co se výrazněji projeví v dalších dílech.

V 50. letech napsal nejdřív pro klavír a pak instrumentoval pro orchestr Souvenirs (Vzpomínky), op. 28, suitu šesti tanců. Dílo bylo interpretováno nejen koncertně, ale i baletně. Jsou tu tance historické i současné, hudebně pojednané „krotce“ i „divoce“. Je tu patrné, jak si skladatel už osvojil humornou hudební poetiku Igora Stravinského. Velkým vážným dílem je Koncert pro klavír a orchestr, op. 38, psaný počátkem 60. let na oficiální objednávku k slavnostnímu otevření Lincoln Center v New Yorku. Je to dílo ambiciózní jak ve značných virtuosních požadavcích na sólistu, tak s velmi rozvrásněnou stavbou a četnými výrazovými změnami zejména v I. a III. větě. S těmi kontrastuje klidná a zpěvná II. Canzone.

Sólisté obou koncertů jsou vynikající umělci. Americký houslista Robert McDuffie, pocházející z Georgie, má barvitý a nosný houslový tón a skvělou techniku; znamenitě rozlišuje interpretaci romanticky kantilénových a moderně eruptivních částí díla. Kanadský klavírista Jon Kimura Parker je všestranným mistrem svého nástroje se smyslem pro modelování minuciésních detailů i jejich použití v rámci spolehlivě konstruované celkové stavby. Při nahrávání se rozvinula znamenitá souhra mezi sólisty obou koncertů, dirigentem a orchestrem. Yoel Levy se nejen v drobných tanečních větách suity Souvenirs, ale i v obou koncertech projevil jako znamenitý stavitel celků se smyslem pro romantizující kantabilitu pomalých a středních i výbušnost Barberových rychlých vět. Orchestr je přesný a barvitý, hraje zaujatě.

Samuel Barber: Houslový koncert op. 14 (1–3), Souvenirs op. 28 (4–9), Koncert pro klavír a orchestr op. 38 (10–12), Robert McDuffie – housle (1–3), Jon Kimura Parker – klavír (10–12), Symfonický orchestr Atlanta, dirigent Yoel Levi
Nahráno ve Wudruff Memorial Art Center, Atlanta, Georgia, 5. a 6. července 1996, hudební režie Robert Woods, zvuková režie Jack Renner. V bukletu je podrobně popsána použitá nahrávací technika. Celkový čas 70:26 TELARC DIGITAL 20 BIT CD-80114
Zdroj Hudební rozhledy 010/ 2009 - Jaroslav Smolka