Scéna.cz 

La Vienta: Jazzmenco

Mario Otero, narozený v Roswellu, ve státě Nové Mexiko, kytarista, textař a skladatel, založil počátkem 90. let se svým přítelem Stefanem Schygou, flamenkovým kytaristou, skupinu La Vienta. Úspěch skupiny a stylu, který produkovala, mu vynesl šestiletý kontrakt u firmy Telarc International, labelu známého svými produkcemi nejen z oblasti jazzu a blues, ale především klasické hudby. Otero se úspěšně uplatnil jako sólista ve významných rockových a jazzových skupinách, hrál s takovými hudebníky jako Chuck Berry, Van Morrison, George Thoroughgood, George Benson, Hiroshima, Flora Purim a Airto Moreira. S v Evropě narozeným Stefanem Schygou, inklinujícím ke španělské kytaře, vytvořili šťastné spojení a zařadili se v krátké době mezi významná kytarová dua, pravidelně s velkým úspěchem vystupující po USA. Pro Telarc vydali celkem tři alba, z nichž zde recenzované Jazzmenco vyšlo v roce 1993, jako první. Je to příjemně se poslouchající hudba, v níž se mísí, jak již název napovídá, styl andaluského flamenka a jazzu, ale je zde výrazně přítomen i rock, blues a afrokubánské styly z oblasti Karibiku. Album svého času vyvolalo touto dobře vybalancovanou stylovou fúzí značný ohlas a je dobře, že můžeme po patnácti letech poreferovat českému čtenáři i my o jeho kvalitách. Pokud budete pořádat pro etnicky pestrou skupinu přátel na své zahradě sobotní cocktail party, neuděláte rozhodně chybu, když do hudební dramaturgie večera zařadíte i toto album.

Ivan Žáček
Ojedinělý a velmi zajímavý CD titul firmy Telarc přináší výběr ze zvukové sestavy poněkud nestandardní: apartní kombinace žesťových nástrojů a varhan. Je to pradávné spojení využívané v barokní evropské duchovní tvorbě, jež využívala spojení trubky, pozounu či jiných žesťů s varhanami, v kompozičních formách zvaných sonata da chiesa. Výběr představený na tomto CD však do oblasti církevní hudby přímo nemíří, spíše je odrazem novosvětské tradice pěstování žesťové hudby při kostelních shromážděních, s doprovodem varhan a typicky bicích nástrojů. Je to dáno i tím, že z dvanácti skladeb tohoto výběru představují původní kompozice pro tuto nástrojovou sestavu jen čtyři skladby: Poème Héroïque od Marcela Dupré, Telemannova Heldenmusik, Straussův Feierlicher Einzug a luteránský chorál Karg-Elerta: Nun Danket Alle Gott. Ostatní skladby jsou vlastními úpravami souboru Empire Brass. Tak např. v Poulenkově Suite Française byl nahrazen 2. dechový sbor složený z dřev opět žesti a cembalo nahrazeno varhanami. Je to titul, který ačkoli přináší vesměs díla evropských skladatelů, od Monteverdiho až po Sigfrida Karg-Elerta, reprezentuje výrazně americkou tradici. Sytý zvuk žesťů, nesoucí se prostorami Adventního kostela v Bostonu, je úžasný a vysoce podmanivý. Jak by ne, když Empire Brass je patrně nejlepší těleso tohoto druhu v celé Severní Americe – a že tady je obrovská tradice! Ještě druhý superlativ: varhany zmíněného bostonského kostela jsou rovněž zcela mimořádným nástrojem, postaveným v letech 1935-36 společností Aeolian-Skinner a reprezentují americký zvukový ideál, usilující o to, aby na varhanách zněl stejně dobře Bach jako Franck či Reger. Když v roce 1949 podnikal dr. Albert Schweitzer koncertní turné po USA, vybral si tři nástroje a jedním z nich byly právě bostonské varhany. Ještě je nutno zmínit i muže, jenž na ně, a znamenitě, hraje. Michael Murray je žákem Marcela Duprého, o němž ostatně vydal biografii (Marcel Dupré: The Work of a Master Organist, Boston 1985), a je považován za jednoho z předních varhaníků Ameriky, pravidelně koncertujícím s Chicago Symphony, Philadelphia Orchestra, San Francisco Symphony a s mnoha dalšími, i evropskými, z nichž jmenujme alespoň Royal Philharmonic. Je ostatně i autorem průvodního, velmi zasvěceného textu bookletu. „Hudba pro varhany, žestě a bicí“ bude radostným překvapením pro každého, kdo teprve objevuje krásy toho neobyčejného a, jak praví Murray, naprosto logického spojení. Varhany, svou podstatou aerofon stejně jako žestě, se báječně pojí a doplňují s jejich zvukem, ať už přijímají roli continua u Telemanna či Monteverdiho, či se zvýrazňují jako sólista u Duprého a Gigouta, nebo se spokojují s rolí decentního doprovazeče, jako je tomu u Purcella či Hovhanesse, či se zapojují, jako u Strausse a Campry, do zvuku žesťového ensemblu.

TELARC CD-83353
La Vienta: Jazzmenco
Stefan Schyga – akustické kytary (klasická a flamenco); Mario Otero – elektrické kytary .
Nahráno v El Adobe Recording Studio, El Paso, Texas 16.-21. února 1993, hudební režie Mario Otero, Stefan Schyga, Michael Bishop, zvuková režie Michael Bishop. Celkový čas 67:24 DDD
Zdroj Hudební rozhledy 07/2008 - Ivan Žáček