Scéna.cz 

Vokální umění na Pražském jaru

Tak trochu ve stínu hvězd klavírního nebe a velkých orchestrů se tento rok uskutečnila vystoupení Deborah Polaski i komorní recitál Adriany Kučerové.

Polaski vystoupila v Schönbergově monodramatu Erwartung (Očekávání) místo avizované Dagmar Peckové na koncertě České filharmonie řízené Zdeňkem Mácalem (30.5. 2008). Proslulá dramatická sopranistka ovšem poněkud zklamala – bylo znát, že její tvůrčí síly jsou již za svým vrcholem, navíc jí nijak nepomohla ošidná akustika Smetanovy síni, ani fortelný zvuk orchestru. Kromě toho jako kdyby koncertní provedení opery „přitlouklo“ zpěvačku k notám a zabilo jakýkoli náznak patřičného dramatického ztvárnění, jako by šlo pouze o to text přednést, nikoli spodobit. Přesto nutno říct, že nešlo o nijak ztracený čas, Polaski si stále uchovává jasnou barvu a jistotu svého nádherného hlasu, která si diváka dokáže podmanit. Výkon orchestru se pohyboval na úrovni v posledních letech poměrně nízkého standardu filharmonie, gradoval teprve v druhé půli večera, snad inspirován hostujícím klavíristou Rudolfem Buchbinderem. Odhlédneme-li od nešťastného dramaturgického spojení klavírního koncertu s operou (navíc slohově tak vzdálených), možno konstatovat, že Brahmsův Koncert pro klavír a orchestr č. 1 zazněl ve vzrušujícím a barvitém provedení, což velmi napravilo nevýrazný dojem z předchozí části.

Slovenská hudební kultura měla tento rok na festivalu značný zástoj. Dne 27. 5. 2008 jí prezentovala taktéž Capella Istropolitana, špičkové komorní těleso, jež dostálo své pověsti. V poněkud nedůstojných, ač akusticky dobře disponovaných prostorách Vysoké školy ekonomické zazněly skladby slovenské (již klasická Zeljenkova Musica Slovaca a poněkud experimentálních Šest skladeb pro smyčce Eugena Suchoně) i světové. Kromě energického Bruchova Koncertu pro smyčcový orchestr šlo o díla umožňující prezentovat vokální virtuozitu vystupující sopranistky Adriany Kučerové. V poněkud nesourodé směsi (opět chybějící dramaturgický důvtip), složené ze skladeb běžného zpěvaččina repertoáru, zazněla krása koloratury, ale i chybičky v technicky náročnějších partiích (árie Morgany z Händelovy Alciny). Není pochyb, že nejvíce svědčí Kučerové naturelu Mozart, který zazněl ze dvou úhlů – lehounce se vznášející, brilantně podané Exsultate, jubilate a dramatické Bella mia fiamma, s nímž si zpěvačka s úspěchem poradila, přestože skladba není určena zrovna jejímu oboru. Koncert prokázal, že o kariéru této zpěvačky strach mít nemusíme.