Romeo a Julie z Monte Carla
autor: Z webu
Co se vaří v baletní kuchyni na západ od našich hranic jsme mohli – tentokrát už po druhé – po vystoupení Kiliánova souboru - zahlédnout v představeních baletu Monte Carlo v ND.
Balet má v Monte Carlo slavnou minulost, do roku 1927 zde působil Ďagilevův Ballets Russes s takovými hvězdami jako byli Nižinskij a Pavlovová, jehož choreografové Fokin či Balanchin položili základ modernímu baletu.
Z této tradice vychází i nový soubor Les Ballets de Monte Carlo při svém objevování dalších možností klasického tance. Jeho ředitelem a choreografem je od roku 1993 Jean Cristophe Maillot. Bývalý tanečník Hamburského baletu Johna Neumeiera, od roku 1983 choreograf a ředitel Grand Theatre Ballet of Tours, zakladatel Monackého tanečního fóra přivedl soubor na současnou úroveň a v celé řadě vlastních choreografií i v choreografiích klasických děl představil nový umělecký přístup. Zde se nabízí se otázka, zda byl či nebyl Profjevův balet Romeo a Julie zvolen z důvodů srovnání se současnou inscenací v ND.
Už v úvodu poukazují titulky na formální souvislost s filmovým vyprávěním, jednotlivé epizody jsou odděleny „střihem“, dramatické momenty smrti Mercucia a Tybalta se dějí zpomaleně. K dojmu přispívá také práce se světlem na scéně vytvořené z bílých dílců cylindrického objektu, které samy o sobě mohou být uměleckým dílem a které evokují čistotu a křehkost citů obou protagonistů.
Epizody jsou od počátku provázány postavou bratra Lorenza, vedeného dobrými úmysly, nakonec však původce tragického konce. Jeho zmítání mezi smyslem pro dobro a zlými následky této snahy vyjadřuje světlá a tmavá barva oděvu a dva průvodci v bílém.
Význam je mírně posunut od tématu nepřátelství dvou rodů, dvou barev k psychologickému vyjádření duševních stavů Romea a Julie. Ti jsou tentokrát věrohodně mladí, nejistí, pochybovační a podezřívavý, ale i agresivní a odhodlaní, když jde o vášnivé city. Málokdy se dá vidět tak skvělé taneční vyjádření „nevinné“ erotiky mládí, které je emociálně v nejzazší poloze protikladem hrubých až násilných scén soubojů a zoufalství Juliiny matky.
Zatímco se příběh zpočátku rozvíjí volnějším tempem, kde hlavní slovo mají trochu rozvláčné sborové výstupy, okořeněné humorem chůvy s vyvrcholením v balkónové scéně, nabývá spádu ve druhém a třetím dějství, kde v dramatických konfrontacích převažují individuální party.
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek
HUDBA
Mladí ladí jazz zdarma na Karlovo náměstí
V Praze do 30. dubna patří Karlovo náměstí patřit jazzu i dalším hudebním žánrům. Pod taktovkou festivalu Mlad celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Pavel Soukup získává Cenu za mimořádný přínos
Cenu za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova za rok 2023 získává Pavel Soukup. Český herec m celý článek