Scéna.cz 

Uhlazená tragédie Carmen

Před třiceti lety přišel Peter Brook s nápadem upravit proslulou Bizetovu Carmen do komorní verze pro pouhopouhých sedm postav, z toho tři mluvené, samozřejmě bez sboru a baletu. Adaptaci pod názvem La tragédie de Carmen (premiéra v Paříži 1981) proslavila zejména filmová podoba. Brook pohrdal vyráběním zkostnatělých operních inscenací za účasti obtloustlých primadon, přitom nevěřil v možnost nápravy zevnitř operního divadla. Proto nabídnul alternativu postavenou právě na nejoblíbenější opeře všech dob: jeho Carmen je víc prolhanou cikánkou než vášnivou milovnicí, Don José pro ni zavraždí Zunigu i jejího manžela Garcíu (připsaná činoherní role) a příběh bez dekorativních průvodů a tanečků stroze pádí ke katastrofě. Obroda operního divadla šla ovšem posléze jinými cestami nežli odstraněním „nepotřebné“ hudby (Brookova Carmen se stihne za půldruhé hodiny bez pauzy!) a nastolením přímočaré „činoherní“ logiky (v roce 1992 uvedl Brook podobnou adaptaci díla Clauda Debussyho Impressions de Pelléas). Je příznačné, že jsme se české premiéry Brookovy podoby Carmen dočkali až nyní, a právě v ostravské opeře, a právě v režii Brookova mladšího vrstevníka Venjamina Smechova, původem herce legendárního Ljubimovova Divadla na Tagance a dnes mezinárodně uznávaného režiséra s osobními kontakty na tvůrce nové verze Carmen.

Jenže jakoby Smechovovi či hlavně jeho výtvarníkům bylo líto některých atributů běžného operního divadla. Zatěžkaná kašírovaná scéna a zdobné kostýmy ubíraly jeho skvěle zpívajícím „hercům“ autenticitu a příběh znovu příliš poetizovaly a patetizovaly. Přitom Zuzana Dunajčanová je výtečná Carmen, krásná, podmanivá, a Luciano Mastro neméně výtečný Don José, Jiří Hájek se dobře osvědčil coby Esca-millo a Micaëlu lépe zazpívala než zahrála Agnieszka Bochenek-Osiecka. Avšak alternovat je znamená vracet produkci do běžného operního provozu! Drobné legrácky byly oživující, groteskně demonstrované zabití Zunigy však už přispělo k nejasnému stylu inscenace. Carmen se na počátku opery vynoří zpod hrubé houně, jakoby zlo na svět vyhřezlo odněkud z podsvětí, a spolu s Donem José se pod ní vrací v závěru – těžko říci, jestli se pod ní vraždí nebo milují, trochu to připomíná Giovanniho propadlého peklu. Diskutabilní, ale možné, byť myslím trochu akademické.
Malý orchestr řídil Paolo Gatto svižně, vůbec je nastudování kvalitní, jen se tentokrát nevyužilo všech možností neobvyklého titulu. Jednoznačně se však potvrdila zdejší chuť hledat a zkoušet něco nového, s Brookem řečeno, hrát „živé“ divadlo.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Georges Bizet, Peter Brook, Jean-Claude Carrière, Marius Constant: La tragédie de Carmen. Komorní operní tragédie. Nastudováno ve francouzském originálu. Dirigent Paolo Gatto, režie Venjamin Smechov, scéna Stanislav Morozov, kostýmy Marija Danilova, choreografie Tamara Černá. Česká premiéra v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě 16. 6. 2007.