Scéna.cz 

Olomoucký Attila „boduje“

Olomoucké Moravské divadlo uvedlo v pátek 8. prosince 2006 dlouho očekávanou premiéru zcela neprávem opomíjené časné opery G. Verdiho - Attila. Dílo pojednává o nejslavnějším vládci Hunů - králi Attilovi, který žil v 5. století n. l. a podmanil si polovinu Evropy. Libretista Temistocle Solera se soustředil na dobu jeho vpádu do Itálie s jediným cílem: dobýt Řím. Samozřejmě děj tragédie, víceméně politického vyjednávání a příprav na boj mezi Huny a Římany, doplnil o milostnou zápletku Attily, aquilejské zajatkyně Odabelly a jejího domněle mrtvého milého Foresta.
K režii byl do Olomouce přizván Michael Tarant, který již se souborem spolupracoval při úspěšném uvedení Nabucca. Režisér neponechal nic náhodě a pečlivě vystavěl inscenaci, ve které se neustále něco děje. Promyšleně a s rozvahou buduje jednotlivé scény, vede postavy, s dobře čitelným zachováním jejich charakterů. Tarantovi se podařilo vystihnout syrovost doby na přelomu starověku a středověku – k tomu přispěla nejen scéna a kostýmy, ale i samotná akce (naturalistické obětování zajatých dívek na božský oltář). V inscenaci je možno nalézt několik velmi silných momentů, které lze paralelizovat i s dnešním „moderním“ světem –např. mocenské politické boje s hrozícím válečným konfliktem při dělení tehdejšího známého světa mezi Attilu a Ezia jakoby byly vystřiženy z doby naší.

Scéna, kterou navrhla Dana Hávová dobře vystihuje válečný tábor Hunů i římského ležení. V popředí je postaven oltář, kolem kterého se soustřeďuje veškeré dění – lidské oběti, střídání pohanských model, římských zástav i křesťanského kříže. Nechybí plno ohňů i kouřových efektů navozujících situace. Přemostěním orchestřiště vznikl další prostor pro rozehrání akce i navázání bližšího kontaktu s publikem. Se scénou úzce korespondují kostýmy Kláry Vágnerové, doplněné o bizarní masky Hunů. Kostýmově se vymyká pouze étericky nadčasová mnohoznačná postava Leona.

V premiérovém večeru nebylo slabých výkonů. Opera je obtížná zvláště pro čtyři ústřední postavy (Attila, Ezio, Odabella a Foresto). Všichni jejich představitelé zaujali hned od počátku mohutnou silou svých hlasů (někdy až zbytečně velkou) – nezbývá však než si přát, aby tomu tak bylo i při dalších reprízách. V titulní roli se představil vynikající David Szendiuch. Jeho Attila splňuje všechny nároky partitury - to ostatně potvrdila i virtuózně provedená árie „Mentre Gonfiarsi L'Anima“. Navíc má David Szendiuch i velice dobrý charismatický herecký projev. Skvěle mu sekundoval zemitý Jakub Kettner v roli jeho protivníka Římana Ezia. Hana Kostelecká dostala v roli Odabelly životní šanci, které plně využila. Již v úvodní technicky náročné kavatině „Allor Che I Forti Corrono...Da Te Questo Or M'e Concesso“ vystihla plně dramatičnost své postavy. Tenorového partu Foresta se navýsost dobře zhostil italský pěvec Gianluca Zampieri, kterého zná operymilovné publikum především z hostování v Národním divadle Moravskoslezském. V dalších rolích pak vystoupili Petr Martínek (Uldino) a Vladimír Třebický v roli Leona. Michael Tarant opeře přidal i němou roli hunského bojovníka (Josef Vrána), který během představení prodělává silný charakterový vývoj od krvelačné bestie a naprosto zvrácené bytosti k umírněnému člověku v duchu křesťanských zásad. Velmi dobře a dynamicky zněl posílený sbor zapojený do jevištního dění (sbormistr Lubomíra Hellová) i orchestr, který vedl zkušený dirigent Petr Šumník.

Olomouckému představení Attily se cokoli špatně vytýká. V současnosti patří k tomu nejlepšímu co olomoucká operní scéna nejen svým divákům nabízí. Inscenace Attily v Moravském divadle ční vysoko nad ostatními operními produkcemi v České republice nejen po vizuální, režijní, ale i pěvecké stránce. Nevídaně dlouhotrvající potlesk vestoje a neustálé výkřiky „bravo!“ nadšeného premiérového publika určené všem protagonistům svědčí o naprostém úspěchu a dokonalému přijetí opery. Nezbývá mi než všem poděkovat za velmi silný kulturní zážitek a popřát divadelní „zlomte vaz“ do dalších repríz!

G. Verdi Attila
Režie Michael Tarant, dirigent Petr Šumník, scéna Dana Hávová, kostýmy Klára Vágnerová, sbormistr Lubomíra Hellová.
Premiéra: 8.12.2006, Moravské divadlo Olomouc.