zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Olomoucký Attila „boduje“

Z inscenace Attila

autor: archiv divadla   

Olomoucké Moravské divadlo uvedlo v pátek 8. prosince 2006 dlouho očekávanou premiéru zcela neprávem opomíjené časné opery G. Verdiho - Attila. Dílo pojednává o nejslavnějším vládci Hunů - králi Attilovi, který žil v 5. století n. l. a podmanil si polovinu Evropy. Libretista Temistocle Solera se soustředil na dobu jeho vpádu do Itálie s jediným cílem: dobýt Řím. Samozřejmě děj tragédie, víceméně politického vyjednávání a příprav na boj mezi Huny a Římany, doplnil o milostnou zápletku Attily, aquilejské zajatkyně Odabelly a jejího domněle mrtvého milého Foresta.
K režii byl do Olomouce přizván Michael Tarant, který již se souborem spolupracoval při úspěšném uvedení Nabucca. Režisér neponechal nic náhodě a pečlivě vystavěl inscenaci, ve které se neustále něco děje. Promyšleně a s rozvahou buduje jednotlivé scény, vede postavy, s dobře čitelným zachováním jejich charakterů. Tarantovi se podařilo vystihnout syrovost doby na přelomu starověku a středověku – k tomu přispěla nejen scéna a kostýmy, ale i samotná akce (naturalistické obětování zajatých dívek na božský oltář). V inscenaci je možno nalézt několik velmi silných momentů, které lze paralelizovat i s dnešním „moderním“ světem –např. mocenské politické boje s hrozícím válečným konfliktem při dělení tehdejšího známého světa mezi Attilu a Ezia jakoby byly vystřiženy z doby naší.

Scéna, kterou navrhla Dana Hávová dobře vystihuje válečný tábor Hunů i římského ležení. V popředí je postaven oltář, kolem kterého se soustřeďuje veškeré dění – lidské oběti, střídání pohanských model, římských zástav i křesťanského kříže. Nechybí plno ohňů i kouřových efektů navozujících situace. Přemostěním orchestřiště vznikl další prostor pro rozehrání akce i navázání bližšího kontaktu s publikem. Se scénou úzce korespondují kostýmy Kláry Vágnerové, doplněné o bizarní masky Hunů. Kostýmově se vymyká pouze étericky nadčasová mnohoznačná postava Leona.

V premiérovém večeru nebylo slabých výkonů. Opera je obtížná zvláště pro čtyři ústřední postavy (Attila, Ezio, Odabella a Foresto). Všichni jejich představitelé zaujali hned od počátku mohutnou silou svých hlasů (někdy až zbytečně velkou) – nezbývá však než si přát, aby tomu tak bylo i při dalších reprízách. V titulní roli se představil vynikající David Szendiuch. Jeho Attila splňuje všechny nároky partitury - to ostatně potvrdila i virtuózně provedená árie „Mentre Gonfiarsi L'Anima“. Navíc má David Szendiuch i velice dobrý charismatický herecký projev. Skvěle mu sekundoval zemitý Jakub Kettner v roli jeho protivníka Římana Ezia. Hana Kostelecká dostala v roli Odabelly životní šanci, které plně využila. Již v úvodní technicky náročné kavatině „Allor Che I Forti Corrono...Da Te Questo Or M'e Concesso“ vystihla plně dramatičnost své postavy. Tenorového partu Foresta se navýsost dobře zhostil italský pěvec Gianluca Zampieri, kterého zná operymilovné publikum především z hostování v Národním divadle Moravskoslezském. V dalších rolích pak vystoupili Petr Martínek (Uldino) a Vladimír Třebický v roli Leona. Michael Tarant opeře přidal i němou roli hunského bojovníka (Josef Vrána), který během představení prodělává silný charakterový vývoj od krvelačné bestie a naprosto zvrácené bytosti k umírněnému člověku v duchu křesťanských zásad. Velmi dobře a dynamicky zněl posílený sbor zapojený do jevištního dění (sbormistr Lubomíra Hellová) i orchestr, který vedl zkušený dirigent Petr Šumník.

Olomouckému představení Attily se cokoli špatně vytýká. V současnosti patří k tomu nejlepšímu co olomoucká operní scéna nejen svým divákům nabízí. Inscenace Attily v Moravském divadle ční vysoko nad ostatními operními produkcemi v České republice nejen po vizuální, režijní, ale i pěvecké stránce. Nevídaně dlouhotrvající potlesk vestoje a neustálé výkřiky „bravo!“ nadšeného premiérového publika určené všem protagonistům svědčí o naprostém úspěchu a dokonalému přijetí opery. Nezbývá mi než všem poděkovat za velmi silný kulturní zážitek a popřát divadelní „zlomte vaz“ do dalších repríz!

G. Verdi Attila
Režie Michael Tarant, dirigent Petr Šumník, scéna Dana Hávová, kostýmy Klára Vágnerová, sbormistr Lubomíra Hellová.
Premiéra: 8.12.2006, Moravské divadlo Olomouc.

11.12.2006 23:12:34 Tomáš Lehotský | rubrika - Recenze

Časopis 19 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 19 - sekce

HUDBA

Eurovision Song Contest 2024

Aiko

Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili

The Dark Side Of The Moon Competition

Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek

další články...