Scéna.cz 

Violoncellové hvězda Jean-Guihena Queyrase

Pro dvořákovské CD mladé violoncellové hvězdy první velikosti Jean-Guihena Queyrase zvolila edice Harmonia mundi neobvyklou, nicméně plně reprezentativní kombinaci: Koncert h moll a klavírní trio Dumky. Za partnery mu zvolila pro koncert české umělce, v dechové složce na plné symfonické obsazení posílenou Pražskou komorní filharmonii (v anglickém titulu na první straně i v bookletu titulovanou The Prague Philharmonia) s jejím zakladatelem Jiřím Bělohlávkem, v Dumkách dva další renomované sólisty: houslistku Isabelle Faustovou a klavíristu Alexandra Melnikova. Je zajímavé, že se v bookletu uvádí jen ruský původ klavíristy Melnikova. Podle některých údajů ze stručného uměleckého životopisu houslistky Faustové lze snad soudit na maďarský původ, umělecká kariéra violoncellisty Queyrase se tu datuje od listopadu 2002, kdy mu byly uděleny hned dvě prestižní ceny, Pierra Bouleze a Nadace Glenna Goulda v Torontu. Ty mu otevřely cestu k uplatnění ve většině nejvýznamnějších hudebních center na světě; národnost tam však uvedena není. Mladý violoncellista měl zřejmě v úmyslu podat Dvořákovo vrcholné koncertantní dílo co možná autenticky nejen v hudebním textu, ale i s respektem k nejuznávanější, tj. české interpretační tradici.

Na tu jeho výkon zřetelně navazuje: součinnost s českým orchestrem a dirigentem (ještě k tomu původně violoncellistou) se mu evidentně vyplatila. Jeho výkon je nejen krásný v barvitém a bohatě výrazově modifikovaném tónu, ale i v krystalicky čisté intonaci, vyváženosti kantabilních a technických úseků sólového partu, v důslednosti frázování. Je to velkolepý zážitek i u nás, kde jsme hýčkáni po desetiletí skvělými snímky Miloše Sádla, Josefa Chuchra, Daniela Veise, Miroslava Petráše aj. i koncertními výkony dalších violoncellistů. Zvláštním experimentem je orchestrální obsazení s téměř plnými dechy, ale málo početným smyčcovým orchestrem, kdy původní sestava Pražské komorní filharmonie nebyla posílena. Vím, s jakým úspěchem se setkala tato snaha třeba i v Beethovenově Deváté, ale tady u vrcholného Dvořáka už si nejsem jist, že je to optimální řešení. Režie i nahrávací technika udělala jistě mnoho pro to, aby se menší obsazení smyčců leckde dobře prosadilo, Bělohlávkovu záměru byla příznivá i Dvořákova instrumentace, v orchestru se opírající značnou měrou především o dechové témbry. Zejména onen nadšený vrchol finální věty, kde se k violoncellu připojuje houslová kantiléna v čele se sólem koncertního mistra, však přece jen vyznívá trochu chudě. Jinak je ale Bělohlávkův orchestr dokonalý a tvoří se sólistovým výkonem kongeniální celek. Jean-Guihen Queyras zajímavě vede i v Dumkách. Nepřetlačuje se s partnery, ale interpretace je koncipována tak, že violoncello je prvořadé. Přitom jsou všichni tři sólisté přesní a všestranně skvělí, i tady je patrný vyvinutý smysl pro osobitou vůni Dvořákovy hudby.

Harmonia mundi HMC 901867
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104, Jean-Guihen Queyras – violoncello, The Prague Philharmonia (Pražská komorní filharmonie), řídí Jiří Bělohlávek, Antonín Dvořák, Dumky, Jean-Guihen Queyras – violoncello, Isabelle Faust – housle, Alexander Melnikov – klavír
Hudební režie Martin Sauer, zvuková režie Philipp Knop, Teldex Studio Berlin, Rudolfinum Praha (Koncert) a Teldex Studio Berlin (Dumky), 2004; Celkový čas 69:43.