Scéna.cz 

Zemřel dirigent Přemysl Charvát

Národní divadlo s hlubokým zármutkem oznamuje, že dne 20. listopadu 2005 zemřel v Praze ve věku sedmdesáti pěti let dlouholetý dirigent opery Přemysl Charvát.
Narodil se 4. října 1930 v Praze. Na pražské Akademii múzických umění vystudoval hru na klavír u Zdeňka Jílka a dirigování u Roberta Brocka, Aloise Klímy a Václava Smetáčka. Ještě za studií nastoupil 1.9.1953 do Národního divadla. Jako korepetitor zde byl do 24.8.1960, poté krátce působil jako dirigent v Ústí nad Labem a 1.4.1961 se opět jako korepetitor do Národního divadla vrátil. Od 1.1.1970 zde až do své smrti působil jako dirigent opery.

Přemysl Charvát byl mimořádně všestrannou uměleckou osobností. Jen v Národním divadle dirigoval přes sto operních a baletních inscenací a v letech 1980-1990 působil též jako šéf orchestru pražské konzervatoře. Byl pohotovým dirigentem a spolehlivým interpretem českého i světového repertoáru s mimořádně širokým záběrem. Jeho velkou láskou byl Richard Wagner, jehož operní prvotinu Die Feen (Víly) dirigoval dokonce na Jugendfestspielen v Bayreuthu (1967). Umělecká činnost Přemysla Charváta však nezahrnovala pouze práci korepetitora a dirigování. Vystupoval i jako sólový klavírista, komorní hráč a doprovázel pěvce na koncertech doma i v zahraničí. Dále např. vyhotovil řadu klavírních výtahů (m.j. pro ND k opeře Marie Potocká Leopolda Eugena Měchury), instrumentoval několik oper a složil hudbu k činoherním inscenacím. Další zásadní kapitolu jeho uměleckého života tvoří překlady operních libret, kterých má na svém kontě více než čtyřicet. Pro Národní divadlo přeložil např. Così fan tutte (1974), Macbetha (1978) a dále komorní opery soudobých skladatelů inscenované v Divadle Kolowrat, které se v poslední době staly jeho specializací - Osm písní pro šíleného krále a Vrtoch slečny Donnithornové Petera Maxwella Daviese (1997), operu Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem Michaela Nymana (1997) a Čtyřnotovou operu Toma Johnosona (2005). Do této skupiny komorních oper patří i na jevišti Národního divadla uvedená Krappova poslední páska Marcela Mihalovici (2003), kterou stejně jako všechna díla pro Divadlo Kolowrat, do kterých dále patří m.j. světová premiéra Zprávy pro akademii (1997) a Bertrama a Mescalindy (2002) Jana Klusáka, hudebně připravil a dirigoval. Posledním jeho překladem pro Národní divadlo byla komorní opera Grigoriho Frida Dopisy van Gogha, která na své uvedení teprve čeká.