Scéna.cz 

MTF Zlatá Praha

Švédská královská opera. Karlsson: Melancholie
Apokalyptická dvouaktová zpěvohra o blížící se rudé planetě skladatele Mikaela Karlssona a libretisty Royce Vavreka s L. Snoufferovou, R. Chaiebovou, A. S. von Otterovou a J. P. Hertzmanem v hlavních rolích. Divadelní režie S. Daubnerová. Televizní režie A. Morell. Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin na 61. MTF Zlatá Praha 2024 (V anglickém znění s titulky). Apokalyptický filmový snímek Melancholie režiséra Larse von Triera uchvátil v roce 2011 diváky po celém světě. Švédský skladatel Mikael Karlsson, známý díky hudbě k baletům Alexandra Ekmana Sen noci svatojánské a Kladivo, přetvořil toto filmové drama do podoby celovečerní dvouaktové opery. Libreto napsal Royce Vavrek, autor operní adaptace dalšího Trierova filmu Prolomit vlny (Breaking the Waves). V hlavních rolích se v divadelní inscenaci režisérky Slávy Daubnerové pěvecky představí Lauren Snoufferová jako Justine, Rihab Chaiebová jako Claire, Anne Sofie von Otterová jako Gaby a Jens Persson Hertzman jako Michael. Scénografii navrhl Boris Kudlička. Sbor a orchestr Švédské královské opery řídí Andrea Molino. Opera Melancholie vypráví ponurý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává. Svatební veselí se odehrává na starobylém venkovském sídle a všeobecnou sváteční náladu zakalí náhlá hrozba v podobě rudé planety, která vystoupila zpoza slunce a s níž hrozí Zemi bezprostřední srážka. Snímek získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin. V odůvodnění poroty se mj. uvádí, že toto filmové zpracování opery přináší odvážnou a přístupnou inscenaci, která spojuje náročnou hudbu s volnou formou, jež se vymyká tradičním standardům a oslovuje mladší publikum.
Vysílání: 15.9., 20.15 hod., ČT art

Bovaryová – taneční drama Christiana Spucka
Baletní obrazy na motivy stejnojmenného románu Gustava Flauberta v podání Státního baletu Berlín. Účinkují: W. Frodyma, D. W. Slavický, A. Cagnat, D. Soares, A. Orlenco a další. Televizní režie M. Beyer. Český křišťál v kategorii záznamy inscenačního umění na 61. MTF Zlatá Praha 2024 (V německém znění s titulky). Nový intendant Berlínského státního baletu Christian Spuck zkoumá ve své premiérové choreografii téma hledání vlastní identity. Dílo nese všechny znaky jeho osobitého stylu: vášeň, cit pro temně poetické obrazy a schopnost mistrovsky vyprávět příběh tancem. Román Gustava Flauberta, podle něhož je Spuckovo taneční drama vystavěno, pojednává o Emmě Bovaryové (Weronika Frodyma), která se provdá za venkovského lékaře Charlese Bovaryho (Alexei Orlenco), ale je nespokojená se svým životem a manželstvím. Hledá únik z každodenní šedi v milostných vztazích, které ji nakonec dovedou ke zkáze. Milence představují Alexander Cagnat (Leon) a David Soares (Rudolf). V roli pana Lheurexe, obchodníka, účinkuje Dominic White Slavkovský. Obtížná klavírní sóla hraje Adrian Oetiker, Orchestr Německé opery Berlín řídí Jonathan Stockhammer. Ema si půjčuje peníze, aby si udržela zdání luxusu a financovala své avantýry, ale nakonec se dostane do dluhů. Otráví se poté, co zjistí, že její dluhy jsou neřešitelné a její milenci ji opustili. Román staví do kontrastu Eminy romantické představy s tvrdou realitou a ukazuje, jak iluze mohou vést k osobní zkáze. Pořad získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Český křišťál v kategorii Záznamy inscenačního umění (opera, balet, divadlo, tanec). V odůvodnění poroty se uvádí: Vítězný baletní snímek představuje mistrovskou práci Christiana Spucka, spojuje v sobě jasný, silný příběh s emocemi nabitými tancem.
Vysílání: 18.9., 20.15 hod., ČT art

Orfeus a Eurydika
Mytologický příběh o bájném pěvci, který se za přispění hudby dostal až do podsvětní říše stínů. Gluckova opera v režii Eddyho Garoudela získala na 61. MTF Zlatá Praha 2024 Český křišťál v kategorii záznamy hudebních koncertů (Ve francouzském znění s titulky). Opera Orfeus a Eurydika německého skladatele s českými kořeny Christopha Willibalda Glucka ovlivnila svým reformním duchem dějiny evropské zpěvohry a převedla ji z barokní zátěže do novodobé epochy. Televizní zpracování Françoise-Reného Martina se ve svém úvodu odehrává na podnikovém večírku, kam zavítali novomanželé Orfeus a Eurydika. Společně se svatebčany oslavují sňatek i spolupracovníci. Postupně se pak rozvíjí původní Gluckův operní příběh Orfeo (Blandine de Sansalová v kalhotkové roli) oplakává smrt své ženy Eurydiky (Jacquelyn Stuckerová). Objeví se Amor (Madison Nondaová) a oznámí mu, že smí sestoupit do podsvětí a přivést Eurydiku zpět, ale nesmí se na ni cestou zpět podívat, jinak ji ztratí navždy.
Orfeo sestupuje do Hádovy říše. Narazí na Fúrie (duchy mrtvých), které mu brání projít. Svým dojemným zpěvem je ale obměkčí a ony ho pustí dál. V Elysejských polích najde Eurydiku a odchází s ní zpět do světa živých – ale bez pohledu na ni. Eurydika nechápe, proč se na ni Orfeo nedívá, a vyčítá mu to. Orfeo trpí, ale mlčí – až to nevydrží a otočí se. Eurydika umírá podruhé. Ztrápený Orfeo chce spáchat sebevraždu. V tom se objeví Amor. Zasáhne božskou mocí a Eurydiku oživí – jako odměnu za Orfeovu lásku a věrnost.Opera v hudební nastudování Raphaëla Pichona a v režii Eddyho Garaudela se však drží tragického mýtu, kdy milenci se musí navždy rozloučit. Ke konci padesátých let 19. století totiž francouzský skladatel Hector Berlioz zkombinoval dvě původní verze Gluckovy opery, italskou a francouzskou, a ve svém zpracování se přidržel romanticky vyhrocené estetiky s tragickým zakončením. Převedl kastrátskou roli Orfea na hlubší ženský hlas – kontraalt, přeložil vše do francouzštiny, upravil orchestraci a obohatil harmonii, zkrátil některé balety a změnil pořadí scén. Dodal dílu vznešenější, ale rafinovanější zvuk, který byl typický pro romantismus. Tato verze se proslavila především díky mezzosopranistce Paulině Viardotové. Snímek získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Český křišťál v kategorii Záznamy hudebních koncertů.
Vysílání: 20.9., 21.10 hod., ČT art

John Neumeier – život zasvěcený tanci
Dokument o jednom z nejvýznamnějších choreografů naší doby. Snímek režiséra Andrease Morella získal Cenu České televize na 61. ročníku MTF Zlatá Praha 2024. Američan John Neumeier patří k nevýznamnějším choreografům naší doby. Přes půl století působil v Hamburku, kde založil v roce 1966 baletní školu a současně pracoval jako ředitel, hlavní choreograf a umělecký šéf tanečního souboru Hamburg Ballett. Dokument Andrease Morella citlivě mapuje jeho životní pouť a uměleckou dráhu. Vykresluje portrét výjimečného tanečníka, skvělého učitele a člověka, jehož životem prostupuje umění a víra. Při cestě do Chicaga a Milwaukee, kde se v únoru 1939 narodil, odkrývá jeho původ a formativní léta. Záběry z baletních zkoušek odhalují Neumeierovu současnou tvorbu a umožňují naplno pochopit jeho oddanost tanci, smysl pro estetiku a autentický způsob uměleckého vyjádření. Snímek, soutěžící v kategorii Dokumenty o hudbě, tanci a divadle, získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Cenu České televize. V odůvodnění poroty se uvádí: „Film se citlivě dotýká kariéry a života jednoho z nejvýznamnějších světových tanečníků, choreografů a baletních tvůrců posledních padesáti let způsobem, který je srozumitelný běžnému divákovi a zároveň přináší emoční uspokojení všem, kdo baletu a tanci fandí a milují ho. Vyvážený poměr informací a emocí dělá z portrétu nadčasový tvar schopný oslovit široké spektrum diváků po celém světě".
Vysílání: 20.9., 20.15 hod., ČT art