Scéna.cz 

Miroslav Beinhauer a jeho jedinečný projekt

Miroslav Beinhauer, uznávaný klavírista původem z Ostravy, se zaměřuje na hudbu 20. a 21. století. Mladý umělec postupně absolvoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umě-ní a ve studiu se dále zdokonaloval na Univerzitě hudebních a dramatických umění ve Vídni, kde byl jeho profesorem Jan Jiracek von Arnim, a poté ještě na Královské konzer-vatoři v belgickém Gentu pod vedením Daana Vandewalleho. Beinhauer má na svém kontě desítky koncertů. Je jediným instrumentalistou na světě, který dokáže hrát na unikátní šestinotónové harmonium, kdysi zkonstruované pro Aloise Hábu. Tento výrazný skladatel 20. století, se proslavil svými průkopnickými experimenty v mikrointer-valové hudbě, zatímco jeho rozsáhlé dílo pro standardní půltónový systém bývá často opo-míjeno. Alois Hába hledal způsob, jak obohatit tradiční hudební postupy a dospět k osobní-mu výrazu, což se mu brilantně podařilo. Miroslav Beinhauer vydává u Supraphonu dvojalbum s první nahrávkou kompletního díla pro klavír, které Alois Hába složil v běžném půltónovém systému.

Alois Hába se do dějin hudby 20. stole-tí zapsal jako experimentátor. Zabýval se tónovými principy mimoevropské hudby a vypracoval vlastní teorii mi-krointervalové hudby. Tohle jeho nad-šení však způsobilo zúžené vnímání je-ho tvůrčího odkazu pouze na experi-mentální složku, ačkoli víc, než polo-vinu jeho díla tvoří skladby v běžném půltónovém sys-tému. Dle vlastních slov usiloval „nalézt cestu z tradičního školení k umělecky samostatné-mu tvoření se silně alterovanou harmonií a melodií, tedy přes Bacha, Schumanna a Regera dospět k osobnímu výrazu“. Této mety dosáhl v Sonátě op. 3, za kterou se mu od Schrekera dostalo velkého ocenění, za-tímco Vítězslav Novák ji „s blaho-sklonným humorem označil jako ‚so-nátu pro tři ruce“. Dvě groteskní sklad-by z roku 1922 premiéroval v Berlíně Erwin Schulhoff a vedle skladeb Satie-ho, Caselly či Stravinského podle kriti-ky „působily Hábovy skladby mnohem autentičtěji než leccos z jeho okolí“.

Po Toccatě quasi una fan-tasia (1931) se naposledy Alois Hába ke klavíru vrátil až po čtyřiceti letech v závěru života v Šesti náladách. Beinhauerovo nadšení pro Hábovu hudbu vyústilo v premiérové nahrání kompletního klavírního díla. Dvojal-bum, vydané Supraphonem 11. dubna 2025, je nejen oslavou Há-bovy tvorby, ale i připomínkou její technické i formální náročnosti. Miro-slav Beinhauer poznamenal: „Hábovy rané skladby vycházejí z ro-mantismu, vrcholná díla překračují to-nalitu a pozdní opusy jsou atematické. Spojujícím prvkem je však vždy mo-ravská melodičnost a rytmika.“
Album je dostupné na 2CD i ve všech digitálních formátech na www.supraphonline.cz.