Scéna.cz 

Pražské jaro 80

Barenboim: Smetana – Má vlast
Unikátní dokument o přípravě a realizaci cyklu Má vlast Bedřicha Smetany věhlasným dirigentem Danielem Barenboimem a orchestry Staatskapelle Berlin a Wiener Philharmoniker (2017). Režie M. Suchánek. Jeden z nejvýznamnějších současných světových hudebníků Daniel Barenboim, se rozhodl Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast nastudovat v koncertní sezóně 2016/2017 se dvěma orchestry: se Staatskapelle Berlín a s Vídeňskými filharmoniky, s nimiž zahájil i mezinárodní hudební festival Pražské jaro 2017. Orchestr Vídeňští filharmonici byl založen v roce 1842. Bývá označován za jeden z nejlepších na světě. Kompletní orchestrální cyklus Má vlast nastudoval ve své historii pouze pětkrát. Jde tedy o unikátní a svým způsobem mimořádnou událost. Daniel Barenboim, který se narodil 15. listopadu 1942 v Buenos Aires, je proslulý argentinsko-izraelsko-španělský pianista a dirigent. Od roku 1992 byl šéfdirigentem Státní opery v Berlíně. Často vystupoval v České republice v obou zmíněných hudebních profesích. Je nositelem Řádu britského impéria, francouzského Řádu čestné legie, německého Velkého spolkového řádu za zásluhy a Ceny Willyho Brandta, španělské Ceny Prince Asturijského a sedminásobným držitelem Ceny Grammy. O svém vztahu k Smetanovu veledílu řekl: „Má vlast je mimořádný hudební počin z mnoha důvodů. Jedním z nich je to, že představuje výpověď o národu. Neznám žádný jiný národ, o němž existuje obdobné hudební vypodobnění. Být vlastencem znamená, být šťastný, být hrdý na to, co mi má země dala".
Vysílání: 28.4., 20.15 hod., ČT art

Orchestre Philharmonique de Radio France na Pražském jaru 2024
V pražském Rudolfinu vystoupil jeden z nejlepších francouzských orchestrů současnosti se zajímavým česko-francouzským repertoárem. Spoluúčinkují: M. Franck, K. Mařatka a A. Coeytaux. Režie J. Hána. Filharmonický orchestr Francouzského rozhlasu patří již celá desetiletí k francouzské, ale i evropské hudební špičce. Byl založen v roce 1937 a řídili jej často velké hudební osobnosti, od Aarona Coplanda, přes Johna Eliota Gardinera, Pierra Bouleze až po Gustava Dudamela. Od roku 2015 je hudebním ředitelem orchestru Mikko Franck, který s orchestrem a francouzským sólistou Amaury Coeytauxem přijel na Pražské jaro. V repertoáru koncertu byla v Roce české hudby silně zastoupena právě česká stopa. Zazní Předehra č. 2 Es dur op. 24 od romantické francouzské skladatelky Louise Farrencové, která studovala na Pařížské konzervatoři u Antonína Rejchy. Především ale zazní světová premiéra skladby Svatyně – v hlubinách jeskynních maleb, koncert pro housle a orchestr již 30 let v Paříži usazeného českého skladatele Kryštofa Mařatky (1972), která byla napsaná na objednávku Pražského jara a Radio France. Koncert doplní oblíbené skladby francouzského hudebního skladatele Maurice Ravela.
Vysílání: 28.4., 21.00 hod., ČT art

Pražské jaro v České televizi – Česká televize na Pražském jaru
Ohlédnutí za dekádami úspěšné spolupráce Československé a České televize s mezinárodním hudebním festivalem (2013). Režie M. Kubala.První ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro se uskutečnil v roce 1946 pod záštitou prezidenta Edvarda Beneše. Od té doby tato akce světového významu probíhá bez přestávky až k letošnímu 80. ročníku. Vždy se také spojovala s výraznou mediální pozorností. Československá televize spolupracovala s organizátory akce již od svých počátků. Celá řada koncertů a dirigentských výkonů se k divákům dostávala přímým přenosem či byla zaznamenána pro budoucí generace. Díky tomu bude možné si stále připomínat plejádu jedinečných osobností, kteří s festivalem spojily své umění – ať už jde o Václava Talicha, Rafaela Kubelíka, Václava Hudečka, Libora Peška či Jiřího Bělohlávka. Někteří z účinkujících přispěli vlastním slovem do tohoto dokumentárního ohlédnutí za osvědčenou symbiózou televize s již tradiční oslavou vážné hudby, jejímž dokladem je bohatý doprovod archivních klenotů.
Vysílání: 30.4., 22.05 hod., ČT art

Antonín Dvořák Koncert pro klavír a orchestr g moll op.33
Unikátní koncert Pražského jara 1966. Na klavír hraje S. Richter. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK řídí V. Smetáček. Kamera I. Bojanovský. Režie M. Macků. Fenomenální klavírista, považovaný za jednoho z největších talentů 20. století, Svjatoslav Richter (*20. 3. 1915 – †1. 8. 1997) se narodil v ukrajinském Žitomíru v tehdejším Rusku rodičům ruské a německo židovské národnosti, jeho předkové měli šlechtický původ. Ke studiu klavíru se rozhodl až ve 22 letech, a když mu S. Prokofjev v roce 1940 svěřil premiérovou interpretaci své 6. klavírní sonáty, zaznamenal obrovský úspěch. Už jeho první zahraniční cesta vedla v roce 1950 do Československa na festival Pažské jaro, v 60. letech koncertoval v newyorské Carnegie Hall i jinde v USA. Jeho klavírní repertoár byl široký, interpretoval skladby od J. S. Bacha po modernu 20. století. K nám se během své kariéry často vracel. V roce 1966 se opět účastnil FPJ a Československá televize zachytila jeho jedinečné vystoupení se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a jeho dirigentem Vladimírem Smetáčkem. Na repertoáru byl jediný klavírní koncert A. Dvořáka, který vznikl v roce 1876, premiéru měl o dva roky později. V době koncertantních výbojů F. Liszta byl Dvořákův koncert považován za méně efektní, některým klavíristům připadal těžký a „nehratelný", a proto byl klavírní part V. Kurzem v roce 1919 upraven. S. Richter prosadil původní verzi Dvořákova koncertu, a tu si můžete také dnes poslechnout.
Vysílání: 30.4., 22.30 hod., ČT art

S. Prokofjev: Koncert č. 1 Des dur pro klavír a orchestr op. 10
Unikátní záznam koncertu MHF PJ 1967. Na klavír hrál Ivan Moravec. Českou filharmonii řídil Karel Ančerl. Kamera I. Bojanovský. Režie M. Macků. Koncert pro klavír a orchestr D dur op. 10 napsal ruský skladatel Sergej Prokofjev v letech 1911 až 1912. Jde o první z pěti klavírních koncertů, které hudebník jako velmi mladý zkomponoval, a jeho premiéra byla přijata rozporuplně. Koncert patří k nejkratším, má četné modulace a břeskný rytmus a ve své době působil velmi moderně. Ivan Moravec (*9. 11. 1930 – †27. 7. 2015) patřil k našim i světovým předním klavírním virtuosům a pedagogům. Koncert se odehrál 15. 5. 1967 ve Smetanově síni Obecního domu v rámci festivalu Pražské jaro a vedle tohoto klavírního koncertu byly na programu ještě skladby V. Kalabise a D. Šostakoviče, ty však zaznamenány nebyly.
Vysílání: 03.5., 20.15 hod., ČT art

J. S. Bach: Koncert d moll pro dvoje housle a smyčce
V rámci MHF Pražské jaro 1975 ve Smetanově síni Obecního domu vystoupili sólisté a housloví virtuosové Igor Oistrach a Václav Hudeček, Českou filharmonii dirigoval A. Jansons. Kamera V. Tůma. Režie I. Kotrč. Jedinečný záznam Československé televize v rámci Pražského jara vznikl v roce 1975. Bachův koncert hráli dva houslisté, jeden na vrcholu kariéry a druhý na jejím počátku. „S Igorem jsme měli možnost se sejít nejen na koncertním podiu, ale i v nahrávacím studiu. Jedno z našich společných vystoupení zaznamenala dokonce i tehdejší Československá televize. Byl to závěrečný koncert Pražského jara v roce 1975, který měl dirigovat Igorův otec David Oistrach. Jelikož však na podzim 1974 David Fjodorovič bohužel zemřel, na jeho počest zazněl vedle tradiční Beethovenovy 9. symfonie ještě Bachův dvojkoncert se mnou a Igorem Oistrachem. Českou filharmonii řídil skvělý Arvid Jansons." řekl sám Hudeček. Dnes po padesáti letech tento záznam Koncertu d moll pro dvoje housle a smyčce BWV 1043 J. S. Bacha divákům nabízíme.
Igor Oistrach byl houslista, dirigent a pedagog (*27. 4. 1931 – †14. 8. 2021). V počátcích své kariéry vystupoval se svým neméně slavným otcem Davidem Oistrachem (*17. 9. 1908 – †24. 10. 1974), který hrál obrovskou roli v jeho tvůrčím rozvoji a byl i učitelem Václava Hudečka. Igor Oistrach vystupoval s úspěchem v Sovětském svazu i mimo něj. Jeho západní debut se konal v Londýně v Royal Albert Hall. V roce 1949 získal první cenu na Mezinárodní houslové soutěži Světového festivalu mládeže a studentů v Budapešti a v roce 1952 první cenu na mezinárodní houslové soutěži v Poznani. Hudbě se začal věnovat od raného dětství. V šesti letech už hrál na housle a o dva roky později přešel na klavír. Po válce a návratu z emigrace do Moskvy vystudoval Střední hudební školu a později housle na moskevské konzervatoři u svého otce. Od roku 1958 byl sólistou Moskevské státní filharmonie a o sedm let později začal vyučovat na moskevské konzervatoři. V roce 1968 se Igor Oistrach poprvé chopil taktovky, v zahraničí jako dirigent debutoval v Kodani v témže roce. Později vystupoval se symfonickými orchestry Moskevské filharmonie, Leningradské filharmonie, s orchestry v Londýně, Berlíně, Vídni a v Bruselu. Se svou manželkou, klavíristkou Natalií Zertsalovou provedl a nahrál komplety Beethovenových a Mozartových sonát, za něž získali ocenění. I. Oistrach vyučoval na Královské konzervatoři v Bruselu. Působil také v porotách prestižních houslových soutěží – Soutěže královny Alžběty, Mezinárodní houslové soutěže Henrika Wieniawského nebo Mezinárodní Čajkovského houslové soutěže v Moskvě.
Václav Hudeček (nar. 7. 6. 1952) je český i světový houslový virtuos, jehož kariéru na začátku pomohl nastartovat učitel David Oistrach.
Vysílání: 03.5., 20.30 hod., ČT art

Pot a slzy Pražského jara (Opus 2)
Dokument o světoznámém hudebním festivalu dokončil těsně před svou tragickou smrtí scenárista a režisér P. Koutecký (2006). V hudebně publicistickém dokumentu Pavla Kouteckého (*10. 6. 1956 – †13. 4. 2006) nahlédneme do festivalového zákulisí a dozvíme se, jak prožívají svá vystoupení začínající hudebníci i jejich kolegové, světově uznávaní mistři. Skládá se ze čtyř prolínajících se příběhů. Slavný dirigent, propagátor české hudby a Janáčka zvláště, Sir Charles Mackerras (*17. 11. 1925 – †14. 7. 2010) připravuje s Českou filharmonií Janáčkovu orchestrální rapsodii Taras Bulba. Druhá epizoda ukazuje exkluzivní akci, sestavení dvou klavírních křídel do jednoho nástroje (jedinečný Hábův čtvrttónový klavír) a přípravu na koncert. Ve třetím příběhu navštívíme mezinárodní soutěž ve hře na trombón a sledujeme vzájemné vztahy mezi soutěžícími. Jsme s nimi ve chvílích nervozity, koncentrace, proher i úspěchu. Americký klavírista Garrick Ohlsson je hvězdou první velikosti a aktérem čtvrtého příběhu. Vypráví o vztahu interpreta k autorovi a nekonečné cestě k dokonalosti. Kouteckého dokumentární projekt o Pražském jaru bourá stereotypy prezentování světa vážné hudby v médiích.
Vysílání: 03.5., 20.45 hod., ČT art

A. Vivaldi: Koncert č. 3 G dur pro housle a smyčce, op. 3
Část koncertu z Obecního domu se sólistou Josefem Sukem (1981). Hraje Festival Strings Lucerne, dirigent R. Baumgartner. Režie I. Kotrč. Antonio Vivaldi patří k nejvýznamnějším, dodnes oblíbeným barokním skladatelům, vždyť kdo by neznal jeho slavné houslové koncerty Čtvero ročních dob. Byl knězem a velmi plodným autorem, jako zaměstnanec sirotčince byl povinen skládat skladby pro místní sbor a orchestr, ale byl i tvůrcem oper, kantát a mnoha komorních skladeb. Část z jeho Koncertu pro housle a orchestr G dur si můžete poslechnout ze záznamu z Pražského jara 1981. Sólistou byl významný český houslový virtuos Josef Suk (*8. 8. 1929 – †7. 7. 2011), vnuk stejnojmenného skladatele a pravnuk Antonína Dvořáka.
Vysílání: 03.5., 21.45 hod., ČT art

B. Martinů: Koncert č. 2 pro klavír a orchestr
Světově proslulý klavírista Rudolf Firkušný na Pražském jaru poprvé po návratu do vlasti po pádu železné opony (1990). Spoluúčinkuje Česká filharmonie s dirigentem J. Bělohlávkem. Kamera I. Bojanovský. Režie T. Šimerda. Poprvé triumfoval slavný světový klavírista českého původu Rudolf Firkušný (*11. 2. 1912 – †19. 7. 1994) na Pražském jaru v r. 1946 s klavírním koncertem A. Dvořáka. Po převratu v roce 1948 a emigraci do USA se do vlasti vrátil až po pádu komunismu a jeho první vystoupení na Pražském jaru po 36 letech zachytila Československá televize v roce 1990. Na programu byl Koncert č. 2 Bohuslava Martinů a interpretace potvrdila virtuositu umělce navzdory jeho pokročilému věku. Koncert se konal ve Smetanově síni Obecního domu a Českou filharmonii dirigoval Jiří Bělohlávek.
Vysílání: 03.5., 21.55 hod., ČT art