Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Roman Bělor: Šedesátý ročník Pražského jara bude oslavný a radostný

autor: Z webu

Ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Roman Bělor, je osobou, o které se běžný návštěvník koncertu ani nedozví. Přesto je ale tím nejpovolanějším, kdo by měl o festivalu mluvit. Oslovili jsme jej proto, aby nám řekl něco o svém vztahu k tomuto festivalu, jeho desítky let trvající tradici, ale i perspektivách. Zároveň nás upozornil na velká témata letošního i příštího ročníku, prozradil nám leccos z osobních preferencí a upozornil na některé "lahůdky" v programu. Nám již nezbývá než se vzrušením očekávat první tóny Mé vlasti, která 12. května 2005 zazní pod taktovkou Colina Daviese.

Tento ročník Pražského jara je již šedesátý. Co pro vás znamená vědomí této tradice?
Pochopitelně to, že jsme dospěli do 60. ročníku tohoto festivalu může vést k určitému bilancování. Není to málo, šedesát let. Je pravda, že musím upozornit na určitá úskalí toho výročí – ročník je šedesátý, ale přesné výročí založení bude o rok později. Festival vznikl v roce 1946. My jsme toto dilema vyřešili tak, že říkáme, že 60. ročník bude oslavný a radostný a ten příští bude, věříme, neméně optimistický, ale trochu bilanční. Až v roce 2006 se chceme soustředit ne reminiscence toho zakladatelského ročníku, což bude spojeno také s tím, že zcela výjimečně zahájíme festival v roce 2006 o den dříve, 11. května, kdy bude provedena replika koncertu, který byl první na Pražském jaru 1946 a který byl – což není příliš známo – právě 11. května a na kterém byl složený program. Má vlast se hrála o den později jako pocta Bedřichu Smetanovi.
Pochopitelně i tento ročník v něčem reflektuje tradici, a to v tom, že jsme se snažili zahajovací i závěrečný koncert svěřit slavným orchestrálním tělesům. Máme radost, že tradici osvěžíme tím, že jsme k provedení tradičního českého díla přizvali jeden ze světových orchestrů – London Symphony Orchestra se Sirem Colinem Davisem. Považujeme to za nový impuls, který tradici osvěží. Určitou reminiscencí bude i závěrečný koncert, který bude hrán Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu s jeho šéfdirigentem Marissem Jansonsem. Jde o orchestr, kterému se věnoval po delší dobu své emigrace Rafael Kubelík. I závěrečný koncert je určitou bilancí v tom, že to dilema mezi Beethovenem a Dvořákem řeší kompromisem, který snad uspokojí oba diskutující tábory.

Proč jste se rozhodli neprovádět dále systematicky Beethovenovu Devátou symfonii?
To rozhodnutí není vůbec namířeno proti Beethovenovi a ani proti této symfonii, spíše nás k tomu vedlo to, že tato symfonie se stala nejčastěji prováděnou skladbou ve světě a intenzita jejího provádění se podle našeho názoru dostala na hranici únosnosti. Z této skladby se stalo určité klišé, ke kterému Pražské jaro nechce přispívat. Určitě se ale na Pražské jaro bude vracet. Pro nás to znamená určité dramaturgické osvobození s tím, že bychom chtěli poslední koncert věnovat významným dílům Antonína Dvořáka, ale také ne bezvýhradně – jistě bych si dovedl závěrečný koncert z Janáčka nebo jiných českých autorů, nechceme se ale uzavírat do nějaké české ulity. To, že český festival začíná a končí českou hudbou je určitý signál k českému hudebnímu dědictví, neznamená to ale nic národního nebo národoveckého.

Je letošní ročník něčím specifický?
V posledních letech se snažíme dát každému ročníku určitá témata, která ale nejsou svazující. V tomto roce je to připomenutí díla Josefa Suka, jehož díla jsou osou programu. Suka jsme záměrně vyjmuli z toho loňského koncentrátu provádění českých skladeb, protože ty roky končíci čtyřkou zákonitě vedou k velké exibici české hudební literatury, ale měli jsme pocit, že už toho bylo moc, takže jsme si nechali akcent na jeho dílo až na rok 2005, kdy uplyne 75 let od jeho odchodu. Je to autor, který je i ve světě stále více hraný. Považujeme Josefa Suka za můstek mezi romantickou tradicí a moderní českou hudbou. Není to téma jediné. Druhým tématem, které není tak výrazné, ale je patrné, je reflexe velkých barokních výročí Bacha a Händla. Barokní literatura je na festivalu zastoupena širším výběrem.

Je něco jiného co by jste z dramaturgického hlediska doporučil?
Samostatným celkem, který jsme na festival zařadili poprvé v minulém roce je cyklus, který jsme nazvali Nokturna, a kterým dáváme také různé přezdívky jako „koncerty bez fraku“ nebo „koncerty bez pauzy“. Jde o čtyři hodinové koncerty v Rudolfinu, které začínají v půl desáté a jsou představením určitého zajímavého interpreta.

Čelista Jozef Lupták přiveze na festival díla slovenské literatury. Bude se festival v budoucnu vracet ke slovenské tvorbě jako tomu bývalo i v minulosti.
Vaše otázka mi dělá radost, protože skutečně máme co nabídnout. Kromě toho, že slovenští umělci a slovenská hudba jsou na Pražském jaru trvale přítomni, mohu avizovat, že v příštím roce dojde k jedné významné věci, a to k tomu, že po prvé v historii festivalu bude hostem festivalu „zahraniční“ země. A když je to po prvé, připadalo nám logické, že volba padla na Slovensko. Takže příští rok bude věnován Mozartovi a Šostakovičovi jako velkým autorům a kromě toho budeme mít jako velké téma Slovensko – slovenské umělce a slovenskou hudbu. Bude zde vystupovat Slovenská filharmonie, zveme řadu slovenských umělců, budou provedeny novinky slovenských autorů. Kromě toho, v obecné rovině, je-li někde česko-slovenská spolupráce patrná, je to právě hudební scéna, kterou si bez přítomnosti slovenských umělců nedovedeme představit.

Jistě i tento rok uvítá Pražské jaro nejednoho zahraničního hosta. Jsou nějací, na které by jste chtěl obzvlášť upozornit?
Samozřejmě na festivalu vystoupí řada skvělých umělců. Bude tady příležitost seznámit se s dvěma skvělými pěvci, jako švédská mezzosopranistka Anne Sofie von Otter a něměcký barytonista Matthias Goerne – to jsou dva pěvecké recitály, které by neměly zapadnout. Máme velkou radost, že se na festivalu objeví i zajímavé dirigentské osobnosti – jedná se například o Yakova Kreizberga, který povede Sächsische Staatskapelle Dresden. Tento významný německý orchestr bude hrát klasickou německou literaturu. Je tu ale také řada dalších zajímavých věcí – vystoupí například skvělá americká gitaristka Sharon Isbin. Těch možností je tedy mnoho, bude tady například Anoushka Shankar, v divadle Archa připravujeme etnický maraton.

Sledovali jste pozváním dvou velkých mezzosporanistek úmysl komparace?
Byli jsme si toho vědomi, ale vzniklo to náhodou. Našim cílem není vytvářet nějaké konkurenční prostředí, už jenom z toho důvodu, že obě pěvkyně se věnují trošku jiným věcem. Nemusíme mít pocit nějaké konkurence.

Závěrem řekněte našim čtenářům, jak se vám daří finančně zajišťovat chod festivalu?
Festival je z jedné třetiny financován z veřejných zdrojů, podporou Ministerstva kultury a hlavního města Prahy. Zhruba polovina finančního rozpočtu je pak krytá příspěvkami soukromých subjektů.

9.5.2005 01:05:56 Rudo Leška | rubrika - Festivaly

TIP!