zvláštní poděkování
Quantcom.cz

La Sylphide se vrací do Státní opery

La Sylphide

autor: Sergej Gherciu   

zvětšit obrázek

Po „modernistické“ Popelce uvádí Národní divadlo na závěr letošní taneční sezony poněkud poklidnější dílo, v němž není třeba se obávat nějakých experimentů, romantický balet dánského choreografa Augusta Bournonvilla La Sylphide. Po patnácti letech se vznáší na špičkách na scéně ND opět vzdušná víla Sylfida, aby omámila mládence Jamese, dala jeho životu jiný směr i tragické vyústění. Ikonický balet na námět skotské legendy, který zahájil éru klasických romantických děl, se stále udržuje na repertoáru Královského dánského baletu již od své premiéry v roce 1836 (první verze v choreografii Filippa Taglioni v Paříži 1832) a je předáván ve své původní formě „z nohy na nohu“, z jedné tvůrčí generace na generaci další nejen v Dánsku ale našel si postupně oblibu po celém světě.

Jeho obsah lze totiž číst v první rovině jako pohádkový příběh s patřičnou zápletkou i postavami omámeným mládencem, vílou a jejími sestrami, čarodějnicí a jejími společnicemi, který oslovoval diváky před téměř dvěma sty lety. Avšak při důkladnějším zamyšlení zjistíme, že téma je nadčasové a i současník zde objevuje vlastní existenční dotazování a hledání. Dilema mezi danými jistotami a odvahou vykročit za svým snem, za svou touhou, vybočit ze zaběhnutého rámce a vydat se na riskantní cestu za svobodou, jejíž podobou může být i smrt, nepřestává být aktuální.
Zatímco při nastudování inscenace v roce 2008 pracoval šéf Královského dánského baletu Frank Andersen s poměrně uceleným souborem, měl současný choreograf emeritní sólista Královského dánského baletu a Královského baletu v Londýně Johan Kobborg situaci trochu ztíženou jednak velice rozličným zázemím a průpravou jeho členů a rovněž jejich výškou. Speciální taneční technika Augusta Bournonvilla byla zpočátku zamýšlena pro drobnější tančící (zejména rychlá práce nohou s malými kroky, komplikované krokové variace, skoky apod.). Avšak zdařilý výsledek prokázal, že je skvělým pedagogem a že se mu zdařilo dovést všechny zúčastněné k maximálním výkonům. Hlavní protagonisté zvládli precizně jak své taneční party, tak baletní mim i vyjádření emocionálních stavů. Možná ještě než více než samotná „nehmotná“ sylfida (Ayaka Fujii) se zaskvěla svou technikou vysoká postava hlavního hrdiny Jamese (Oleg Liga) je především ve skokových partiích (kde mu nebyla na překážku ani skotská sukně, ba právě naopak). Stejně tak tomu bylo u obou protihráčů ústřední dvojice, původní Jamesovy nevěsty Effie (Alexandra Pera) a Jamesova soka a příštího ženicha Effie Gurna (Danilo Lo Monaco). Protikladem ke snovému bílému baletu nadpozemských vzdušných vil ve druhém dějství na lesní mýtině byla energie a barevnost sborových scén na motivy skotských tanců v sále s krbem.
Podobně jako v choreografii je dodržována tradice i ve scénografii, avšak pro tuto verzi byla vytvořena originální výprava respektující předepsaný styl a zároveň jej osvěžující autorem scény je Martin Černý a kostýmy navrhovala Barbora Maleninská.
Současná pražská La sylphide poskytuje svou křehkou krásou divákům opravdovou radost z tance a opět potvrzuje smysl i poslání rekonstrukcí baletní historie.
(Z generální zkoušky 10. 5. 2023)

www.narodni-divadlo.cz

22.5.2023 09:05:36 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 15 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

Časopis 15 - sekce

HUDBA

Mezinárodní den Romů

Ida Kelarová

Paĺikerav – Děkuji
Hudební oslava dnešního Mezinárodního dne Romů z pražského Rudolfina. Letošní konc celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Audiokniha Unesený Západ od Milana Kundery

Radúz Mácha

Vydavatelství Supraphon ve spolupráci s nakladatelstvím Atlantis po úspěšném vydání audioknih Nevědění a Směšn celý článek

další články...