Scéna.cz 

Popelka v trochu ošlapaných střevíčkách

Ohromný střevíc na oponě nenechal nikoho na pochybách - balet Popelka S.S. Prokofjeva se však přece jen liší od naší známé pohádky o třech oříškách. Jeho základem je francouzská Popelka - Perraultova Cindarella, podle níž napsal Nikolaj Volkov libreto. Plesové šaty a střevíčky nevypadnou z kouzelných oříšků, ale opatří je jako odměnu za dobrý skutek čarovná stařenka - dobrá víla. Pavel Šmok a šéf baletu Státní opery Praha Pavel Ďumbala dodrželi v novém nastudování ve své podstatě Prokofjevovu partituru, rozdělili však balet na dvě dějství. Provedli také určité úpravy v tradičním libretu a balet postavili na poměrně technicky obtížné choreografii.

V prvním jednání v komických výstupech zlých nevlastních sester a macechy, v Popelčině tanci s koštětem, v přípravách na bál poznáváme "šmokovský" rukopis - i když v trochu rozvleklém tempu, které jakoby se ještě zpomalilo v tradičně pojatém obraze ze zámeckého plesu. Příjemné zpestření nekonečných dvorských ceremonií přináší vpád vyšňořené macechy s dcerami a komické vsuvky dvorního šaška. Konečně dorazí princ a poté také myší spřežení s Popelkou.
Popelka (Lucie Holánková) se zde v klasických špičkových pasážích pohybuje s menší bravurou než ve šmokovských partiích "naboso", a tak se i přes její hvězdný zjev zdá být hvězdou zámeckého plesu svým výkonem spíše princ (Ondřej Novotný).
V druhém dějství opět převažuje svěží komické aranžmá - macecha s dcerami při zkoušení ztraceného střevíček, šťastná Popelka po návratu z plesu. Vrcholem celé inscenace je závěrečná scéna, kdy máme možnost užít si tance v krásných pasážích dueta zamilovaného páru - prince a Popelky, kteří nakonec společně stoupají po zámeckém schodišti, aby "žili štastně až do smrti".

Pohádka je zasazena do scény vytvořené Karlem Glogrem (kostýmy Roman Šolc), ve které se střídají venkovská světnice s prostředím zámku, přechody se dějí také pomocí projekce pohybu a kouzelné proměny naznačují světelné efekty pomocí modrého osvětlení. Scéna zůstává pozadím pro taneční děj. Děti ale určitě zaujme žebřiňák, kterým odjíždí na ples macecha s dcerami a myší spřežení, které do zámku veze Popelku.
V rolích pohádkových postav se představili tanečníci baletu Státní opery Praha a Pražského komorního baletu, který je jeho součástí. Vedle Popelky a prince vynikli nejvíce v komických rolích Milan Boček jako Macecha, Iva Provazníková a Anna Ščekalová jako Zlé sestry, dále David Stránský jako Šašek, Petr Kolář jako Otec Popelky i ostatní.

Přes veškeré inovace jsme shlédli standardní představení, ne zcela vyvážené, kterému by občas prospěla větší dynamika. Autoři si dali za cíl vytvořit titul rodinného typu a je zjevné, že si Popelka své diváky - zejména ty nejmenší už získala, takže úloha byla splněna. Nic víc a nic míň.