Scéna.cz 

Taneční mozaika 2017

K zásadním změnám patřila jistě v loňském roce výměna uměleckého šéfa baletního souboru Národního divadla. Po patnáctiletém působení se Petr Zuska dal na ústup, aby nechal vystoupit na umělecký horizont novou hvězdu -
Filipa Barankiewicze. Zuskovo odcházení nebylo nijak skromné, uskutečnilo se spíše za oslňující světelné exploze, kterou vyvolala pražská březnová premiéra jeho vysoce dramatického Chvění na hudbu polského skladatele Henryka Goreckiho a Jiřího Pavlicy. Zuskovou poslední prací pro Národní divadlo v Praze bylo Sólo pro nás dva uvedené poprvé 15. června, které se nes lo již v poněkud uvolněnější atmosféře a zaúčinkovalo svou „lidovostí“. Petr Zuska zvolil osvědčený písničkářský „žánr“, k němuž dodaly hudební podklad dvě známé osobnosti - Jarek Nohavica a jeho těšínská krajanka, polská folková zpěvačka Beata Bocek.

Na podzim byl tedy na tahu již nový ředitel, který se uvedl 20. října pásmem tří choreografií nazvaným Timeless. Pražské obecenstvo v něm uvidělo vedle Balanchinovy Serenády poprvé Tetleyho verzi Svěcení jara a z celkového zaměření vybočující choreografii izraelského autora Emanuela Gata Separate Knots, vytvořenou právě pro tuto příležitost.
Výrazně se do loňského programu pražského Národního divadla zapsalo 16. února Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, které přivezlo zatím patrně nejúspěšnější inscenací Chaplin v choreografii Mario Schrodera.
V sousedství historické budovy ND, na Nové scéně, se odehrála v březnu premiéra Laterny magiky Cube, snažící se opět využívat původní „magické“ principy ale již s nejnovějšími technologiemi. Na vzniku Cube se podstatnou měrou podílel Štěpán Pechar a jeho kolegové.

Březen byl rovněž měsícem významných životních jubileí. 10. března oslavil své šedesátiny „mistr dějových baletů“ choreograf Libor Vaculík a 21. března se dožil sedmdesáti let stále neuvěřitelně mladý choreograf Jiří Kylián.
Jako každoročně byl taneční život v Praze počátkem dubna rozvířen Českou taneční platformou, přehlídkou nejlepších inscenací z oboru současného tance a pohybového divadla.za uplynulý rok. Patřily k nim např. You are here Petry Tejnorové a Jaro Viňarského, Švihla Terezy Hradílkové, Paradiso souboru 420people. Flow Jiřího Havelky a VerTedance nebo One of the Seven choreografa Andreje Petroviče v provedení Martiny Hajdyly Lacové. Ze širokého výběru byla na závěr platformy vyhlášena inscenací roku Švihla Terezy Hradílkové a nejlepší interpretkou se stala Helena Ahrenbergerová za výkon v i nscenaci Flow JIřího Havelky a VerTeDance.

Na ČTP pak volně navázala koncem května vrcholná událost pro contemporary - Tanec Praha už ve svém devětadvacátém ročníku Jeho více než měsíční program tentokrát pod heslem „Tancem proti předsudkům“ byl zahájen 28. května jak bývá zvykem dílem mimořádného věhlasu - v karlínském Fóru se představil současný ředitel Vlámského královského baletu a světoznámý choreograf Sidi Larbi Cherkauiho se svým souborem Eastman a představením Fractus V. Larbiho a jeho soubor se podařilo získat ke spolupráci sdružení 420people a výsledkem bylo představení uvedené 4. června v rámci TP ve světové premiéře vršovických Jatkách 78. Sestávalo z nové verze Fauna (Václav Kuneš a Nicola Leahey) a Nomáda postihujícího nejaktuálnější téma emigrace.
Během Tance Praha 2017 se netančilo jen v Ponci, v Alfredu ve dvoře nebo Altě ale také na náměstích, v ulicích, v muzeu a v dalších dvou desítkách našich měst, kde se zaskvěla další světová jména – např. Yasmine Hugonnet v Le Récital des Postures, Iván Peréz v The Inhabitants, Uri Shafir v Somewhere In The Now, Joan Catalá v Pelat atd.

Ve stejné době 22. a 23. června vzbudila pozornost jiná neobyčejná akce – taneční maratón Momentum na piazettě před Novou scénou. Dvě tanečnice a zároveň původkyně projektu Miřenka Čechová a Sabine Saume si zde zařídily obydlí a tanečním životem v něm před očima veřejnosti nepřetržitě strávily třicet hodin.
Zatímco oficiální divadelní sezóna je zaplněna povětšinou baletním nebo současným repertoárem stálých scén, prázdniny a atraktivní historické areály si obsadily soubory zabývající se barokní a rokokovou hudbou a tancem. V Praze se tak dostalo 29. června pocty Mozartovi v Mozartianě, směsi baletních miniatur podle Glucka a Mozarta v choreografii a režii Heleny Kazárové a Hartig Ensemble a v hudebním nastudování Marka Štryncla a orchestru Musica Florea. Posledně jmenovaní se podíleli rovněž na rekonstrukci dvorského baletu Phasma Dionysiacum Pragense, která byla provedena 4. července na oslavu premiéry Phasmy na Pražském hrad ě pře 400 lety. Inscenaci uvedenou právě tak jako Mozartiana na nádvoří Lichtenštejnského paláce v Praze režíroval odborník na barokní divadlo Francouz Lorenzo Charoy a choreografii vytvořila Kateřina Klementová. Barokní tanec a hudba byly k vidění a slyšení v zámeckých divadlech ve Valticích, Českém Krumlově, Lytomyšli a dalších.

Počátkem léta se v našich kinech objevil film o životě kontroverzního geniálního tanečníka Sergeje Polunina, s nímž si při pražské premiéře filmu mohli diváci i osobně podiskutovat.
Také letos přiblížily přenosy baletních představení z Velkého divadla v Moskvě skvosty klasického baletu divákům po celém světě. V první polovině roku to byla Spící krasavice, Labutí jezero ale také současné choreografie Jerome Robbinse, Alexeje Ratmanského a Haralda Landera, na podzim Korzár, brilantní Zkrocení zlé ženy v choreografii J. CH. Maillota a nezbytný předvánoční Louskáček. S novou sezónou se na plátna kin vrátil opět Londýnský královský balet se svými atraktivními tituly Alenkou v říši divů a rovněž Louskáčkem v choreografii Ch. Wheeldona.

Září bývá ve znamení mezinárodní přehlídky tanečních a hudebních filmů - festivalu Zlatá Praha. V rámci setkání s význačnými osobnostmi se odehrála i debata s Petrem Zuskou a publikum na Nové scéně mohlo poprvé shlédnout jeho filmový portrét nazvaný Chvění a zachycující především poslední rok v ND, natočený Martinem Kubalou. S novým tanečním filmem přišli také 420people. Zavřeno – epizoda z prostředí pražského baru byla natočena ve spolupráci s ČT a norským režisérem a producentem Steinem Rogerem Bullem, kterému se Praha a práce s N. Novotnou a V. Kunešem natolik zalíbila, že už chystá další projekt.

Pro zpestření obrazu ještě některé novinky z Ponce. V polovině října se vrátil na pražskou scénu Petr Tyc s inscenací s vděčným tématem vztahů Dokud neumřeli a poslední „poneckou“ premiérou tohoto roku byl Void opět z osvědčené dílny Jiřího Havelky a VerTeDance.

Svým přispěl k pestré mozaice i Pražský komorní balet a sice premiérou choreografie Toma Ryhcetského Rekviem za nekonečno 22. února v Divadle na Vinohradech.
Rok 2017 byl na taneční události relativně bohatý a ten příští jistě nebude chudší. Např. již nyní jsou v plném proudu přípravy na jubilejní třicátý ročník Tance Praha.