zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Siena - site specific

Siena - site specific

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Mezinárodní festival Tanec Praha se kromě obvyklých pražských prostor určených pro tanec vypravilo i na dobrodružnější cesty. Kromě velkorysého projektu Miřenky Čechové a Sabiny Seume na piazettě Národního divadla (pozn. jinou verzi mnohahodinové performance budete mít možnost vidět v rámci festivalu Nultý bod před Werichovou vilou), využilo zdevastovaných, ale stále krásných prostor Colloredo- Mansfeldského paláce v Karlově ulici na Starém Městě. Tento prostor nyní slouží hlavně k výtvarným či konceptuálním expozicích – viz minulé Quadrienále, a pro projekt typu site-specific se ukázal jako zvláště vhodný.

Španělský soubor La Veronal v režii a choreografii Marcose Moraua evokuje prostředí muzea, v němž před našima očima ožívají gesta obrazů, soch a sousoší různých období, od renesance po současnost. Jistě ne náhodou pojmenoval tvůrce tuto taneční performanci SIENA, protože právě v tomto italském městě vybujelo v období renesance množství talentů, které pak šířily slávu dovednosti italských mistrů po celém světě. Tyto okolnosti ovšem není potřeba bezpodmínečně znát. Stačí se ponořit do nabízené situace a otevřít všechny smysly k vnímání. Festival Tanec Praha poskytl tuto příležitost ve dvou dnech hned čtyřikrát.
Když vcházíme do sálu s podlahou vykládanou parketovými vzorci, a sledujeme stropní výzdobu i dva protilehlé velké obrazy nad krby, zaznamenáme nejprve „muže v černém“, symbolického i konkrétního strážce prostoru. Pár žen oblečených v neutrálně barevných „uniformách“, na nichž se mění pouze čísla (zprvu vám to nepřijde důležité, ale posléze pochopíte, že čísla nějakým způsobem informují o proměnlivém letopočtu), a začínají tančit. Posléze k nim přibude další, když zřízenec doveze na pojízdných marách či nemocničním vozíku postavu v zapnutém pytli. Ta pod dotyky ožívá, a stejně jako ostatní postavy se dává do stylizovaného tance, který svou proměnlivostí vypadá jako přesypávající se obrazy v krasohled. V rychlém sledu nám formace mladých žen nabízí živé obrazy - různé pozice, a seskupení, mnohdy velmi vypjatých póz a vzájemných vztahů. Střídají se sóla i skupinové kreace, proměňuje se rytmus, styl a rychlost tance. Zní sugestivní hudba, chvílemi prokládaná jak reprodukovaným hlasem, tak živými slovními vstupy (jsou většinou nesrozumitelné, ale pro vnímání atmosféry to vlastně ani nevadí). Součástí těchto tanečních kreací, které – pro znalce – odkazují ke konkrétním uměleckým dílům, je prezentace nahoty (bez níž by se historie výtvarného umění nebyla úplná). Jedním z konkrétních odkazů je polosvlečená dívka, evokující svou ležící pózou u krbu Tizianův obraz Urbinské Venuše. Vyvrcholením této proměnlivé mozaiky, zkoumající „koncept lidského těla v umění napříč stoletími“ – jak praví anonce k performanci, je přivezení další figuríny v zazipovaném pytli. Postava, která se z obalu vylíhne, je mrazivě překvapivá. Nese s sebou jistou děsivost a odcizení (tady tvůrci odkazují k vizím Davida Lynche). Je to postava od hlavy k patě černá, s lehkým bílým žíháním, jako by vytesaná z mramoru (snad nero gallico“ – tedy „keltský černý“?). Pocit z této postavy, pohybující se až ve strojové stylizaci, připomínající výtvarnou abstrakci, je velmi ambivalentní. Napětí, strach, nejistota, zvědavost… Je to pocit, jako by mezi lidi najednou vstoupil mimozemšťan a nebo černý panther. La Veronal disponuje výraznými pohybově zdatnými tanečnicemi, a choreografie jednotlivých obrazů je opravdu pozoruhodná. La Veronal nabídl projekt, který byl sice do značné míry přizpůsoben místu konání, ale je vlastně použitelný i v jiných galeriích či muzeích. Jako jedna z větví současného tanečního umění přinesl skutečně neobvyklý zážitek.

Režie: Marcos Morau Choreografie: Marcos Morau ve spolupráci s tanečníky. Texty a dramaturgie: Pablo Gisbert – El Conde de Torrefiel, Roberto Fratini Tančí: Inma Asensio, Laia Duran, Cristina Facco, Cristina Goñi, Anna Hierro, Ariadna Monfort, Lorena Nogal, Manuel Rodríguez, Marina Rodríguez, Sau-Ching Wong.

3.7.2017 23:06:21 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Časopis 18 - sekce

DIVADLO

Divadelní tipy 19. týden

Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeraku)

Světák Jan Libíček
Jaký byl ve skutečnosti veselý tlouštík českého filmu? Dokumentem připomínáme náhlý odch celý článek

další články...

HUDBA

Anna K. představila svoje Údolí včel

Anna K. ve Fóru Karlín

Dlouholetá populární stálice na české hudební scéně, zpěvačka Anna K., po šesti letech opět vystoupila a to 25 celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Audioknihou roku 2023 se staly memoáry

Vlastní životopis

Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se stala memoárová kniha Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie na celý článek

další články...