Scéna.cz 

Vokálně-instrumentální dílo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v podání PKF – Prague Philharmonia

Závěrečný koncert PKF – Prague Philharmonia ve Foru Karlín sliboval jedinečný zážitek. Na programu bylo málo uváděné vokálně-instrumentální dílo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho Symfonie-kantáta „Lobgesang“, op. 52. Orchestr hrál pod vedením svého šéfdirigenta Emmanuela Villauma, jako sólisté vystoupili jihokorejská sopranistka Sumi Jo, francouzská mezzosopranistka Virginie Verrez a všestranný americký tenorista Paul Groves. Při provedení díla spolupracoval Pražský filharmonický sbor pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka.

V souvislosti s Mendelssohnovou druhou symfonií-kantátou “Lobgesang“ bývá často zmiňována Beethovenova Devátá jako vzor, ze kterého Mendelssohn vycházel. Podobnost je však jenom zdánlivá. Symfonie byla napsána při příležitosti 400. výročí objevení knihtisku. Původně se těšila veliké oblibě, dnes se hraje jenom zřídka. Pro všechny aktéry bylo toto dílo výzvou, protože je zpívali či hráli poprvé. Mendelssohnova kompoziční technika se opírá o písňovou melodiku, zaujme zvukovou barevností. Dílo má přesnou a jasnou konstrukci, je rozděleno na dva celky – orchestrální část evokuje tři symfonické věty, pak následuje devítidílná kantáta, která vrcholí oslavným sborem.

Při provedení zaujala Virginie Verrez, vítězka letošní pěvecké soutěže v Dallasu. Její sytý a zajímavě zabarvený mezzosoprán se nádherně nesl nad orchestrem. Podobně působil i tenor Paula Grovese. První fráze Sumi Jo poznačila rozkolísaná souhra s orchestrem. Celkově působilo provedení uspěchaně. Tempo orchestrální části bylo zbytečně rychlé a souhra na mnoha místech velice křehká. Výborný byl výkon sboru, který tvořil pevný pilíř celé produkce. Provedení symfonie-kanatáty Felixe Mendelssohna-Bartholdyho potvrdilo, že i největší profesionálové pro perfektní výkon potřebují dostatečný čas na sladění (souhru, interpretační souznění), protože právě maličkosti rozhodují o tom, jestli provedení bude vynikající nebo průměrné.