Petr Zuska o projektu Prague-New York Effects
autor: archiv
zvětšit obrázekPrague-New York Effects je pilotním projektem vzájemných vlivů a účinků uměleckých setkání mezi tanečními a hudebními performery ze dvou měst a dvou kontinentů, který má za cíl představit současné tendence v umělecké tvorbě dvou významných kulturních metropolí – Prahy a New Yorku.
Nyní se chystá 27. dubna od 20:00 hod v Palác Akropolis další propojení tance a jazzu – světová premiéra byla na programu 21. 4. v Českém centru v New Yorku. Virtuózní zpěvačka Jen Shyu, která vystupuje na takových scénách, jako je Carnegie Hall, Lincoln Center, Brooklyn Academy of Music nebo Blue Note, se setkává s uměleckým šéfem Baletu Národního divadla Petrem Zuskou v tvořivém dialogu, v němž se klasické postupy přelévají do experimentálních, kde se technická virtuozita proměňuje do hlubšího autentického výrazu.
Petr Zuska k projektu Prague-New York Effects odpověděl na pár otázek:
Tento projekt je pro mne velice specifický a do značné míry nový. Nejedná se tedy o nějakou „choreografii“, kterou „zatancuji“ na živou hudbu Jen Shyu, která bude stát u mikrofonu. Mělo by to být o jakémsi prolnutí našich dvou velmi odlišných světů, kde se bude jednat o vzájemnou inspiraci. Dohodli jsme se, že spolu budeme tančit, hrát divadlo a i zpívat. K jejím třem asijským strunným nástrojům přidáváme pro mne i šesti strunnou akustickou kytaru. Vím, že celý divadelní oblouk bude tak trochu v mé režii. Nějaké nápady už mám, ale beru je jen jako odrazové můstky. Výsledné téma i tvar uvaříme v nějakém tyglíku až na místě.
Jako choreograf mám zkušenost s Bostonským baletem, který platí za jeden z úplně top top severoamerických klasických souborů, což i já mohu potvrdit. Naprostá profesionalita a kvalita, tak říkajíc na každém rohu. Od tanečníků přes baletní mistry, orchestr Bostonské opery, stage managery, techniky, osvětlovače… Byla to nádherná práce.
Taneční umění v USA všeobecně asi nemohu dostatečně erudovaně posuzovat. Je to obrovská multikulturní země, takže se tam toho děje na tom poli skutečně mnoho. Dobrého i špatného.
Nicméně cítím, že doba převratných a výrazných jmen a osobností typu George Balanchine, Marthy Graham, José Limona, Merce Cunninghama či Alvina Aileyho je již někde pryč a dovolím si tvrdit, že nejlepší nové a osobité věci v tanečním divadle vznikají již několik desetiletí spíše v Evropě. Výjimky mohou pochopitelně potvrzovat pravidlo.
Američané mají odlišnou mentalitu, jsou jaksi „plánovitě“ (alespoň navenek) pozitivnější. Přesně tak se to promítá i do světa diváků baletu a tanečního divadla. S tou „pozitivitou“ jde však bohužel ruku v ruce i jistá povrchnost. Všechno je to tak trochu „extremely wow“, ale dál…? Ale ani tady nemohu strkat všechny do jednoho pytle.
TIP!
Časopis 19 - rubriky
Časopis 19 - sekce
DIVADLO
Trochu buřtový, trochu medový večer
Soubor Kozel ve fraku, který se věnuje tvorbě na poli pantomimy a pohybového divadla, uvádí novou inscenaci Bu celý článek
HUDBA
Iveta Bartošová - Ve jménu lásky
Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 20. týden
Fotograf
Hořká komedie inspirovaná tvůrčí živelností a vztahovými karamboly světoznámého českého fotografa celý článek