Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Aleksandra Dziurosz: Na choreografické práci mám nejraději moment, kdy tanečníkům předávám nějaký kreativní nápad

autor: archiv divadla

Polská tanečnice a choreografka, zakladatelka a ředitelka Varšavského tanečního divadla, Aleksandra Dziurosz, je jednou z trojice tvůrců, kteří připravují nový komponovaný večer Pražského komorního baletu. Premiéru soubor plánuje uvést na počátku příští divadelní sezóny. Aleksandra Dziurosz přijela v květnu poprvé do Prahy, aby pracovala se sólisty souboru. Tanečníkům se velmi intenzivně věnovala – denně zadávala tréninky, po kterých následovaly dva dlouhé bloky workshopů. Během přestávky mezi nimi se nám podařilo choreografku vyzpovídat.

Jak byste popsala váš choreografický styl?
Považuji se navzdory mému věku a životopisu stále za velmi mladou choreografku (Aleksandra se narodila v roce 1981, pozn.aut.). Co se týče choreografické práce, stále se o ní totiž něco učím. Je to proces, který nikdy neskončí, a myslím, že je to tak dobře. Mám ráda divadlo a performativní umění obecně. Když tvořím, jedná se primárně o současný tanec, který obsahuje i prvky baletu či folklóru. Důležité je, aby vše zapadalo do mé dramaturgické koncepce. Ráda používám pohyb, který není samoúčelný. Tanečník by se neměl pouze pohybovat v prostoru v souladu s hudbou a snažit se vypadat u toho dobře. Tanec by rozhodně měl jít z hloubky.

Pro Pražský komorní balet budete připravovat novou choreografii. Jak se vám s tanečníky pracuje?
Práce se sólisty Pražského komorního baletu je pro mě velkým potěšením. Během workshopů je postupně poznávám a sleduji, jakým způsobem se vyrovnávají s improvizačními úkoly, které jim zadávám. Líbí se mi, jakým způsobem vytvářejí pohyb. Navíc jsou ve velmi dobré kondici.

A jak jste nyní daleko?
Zatím máme za sebou intenzivní sérii tréninků a workshopů, pokračovat budeme hned na začátku září. Pro tohle představení jsem si vybrala nejdřív hudbu, což pro mě není tak úplně obvyklá věc. Obyčejně pracuji s hudebním skladatelem, s nímž od počátku vytváříme hudbu novou. Už léta jsem ale toužila po tom, abych mohla vytvořit nějaké představení na barokní skladby. Tak jsem teď zvolila opačný postup – sice nemám ještě danou strukturu představení, ale hudbu, na niž nové dílo vytvořím, už připravenou mám. Mezi jinými zazní i skladby českého barokního skladatele Samuela Capricorna. Celá choreografie pro osm tanečníků by měla mít nějakých třicet, čtyřicet minut. Je to pro mě výzva.

Co máte na choreografické práci nejraději?
Mám nejraději ten moment, kdy tanečníkům předávám nějaký kreativní nápad. Snažím se ho s nimi sdílet, oni si ho ode mě berou, pomalu osvojují, a pak na ně přechází. Mám ráda to úzké napojení a vztah s interprety, který během práce vzniká. Naopak nemám moc ráda, když sedím v publiku a sleduji představení, které jsem vytvořila. Vím, že je to možná překvapivé, ale já zastávám názor, že počínaje prvním uvedením už to není můj kus, patří tanečníkům na scéně, a žije svým vlastním životem. Má role tedy končí těsně před premiérou.

Pracovně jste procestovala celý svět od Portorika až po Japonsko. Jaká zkušenost je pro vás ta nejcennější?
Ačkoliv jsem hodně cestovala, jsem spojena především s Varšavou a mé zázemí je tam. V letech 2000-2002 jsem tančila v taneční skupině Joea Altera ze Spojených Států. Tehdy jsme neměli v Polsku dobré pedagogy současného tance. Tanečník a choreograf Joe Alter působil ve Varšavě několik let a pro mě bylo setkání s ním obrovskou šancí naučit se mnoho věcí. Když pak odjel, začínala jsem od nuly. Vybudovala jsem své vlastní studio, soubor (Varšavské taneční divadlo, pozn.aut.), měla jsem příležitost i hodně vyučovat a předávat své zkušenosti profesionálním tanečníkům, kteří sice měli klasické vzdělání, ale co se týče moderního tance, nikdo se jim příliš nevěnoval. A po letech mohu říci - ano, tohle byla ta největší výzva v mém dosavadním uměleckém životě. Vybudovat něco velkého prakticky na úplné poušti.

A na závěr nám prozraďte, kdo vás kromě zmíněného Joea Altara nejvíc ovlivnil?
Mou nejoblíbenější umělkyní je jednoznačně choreografka a režisérka Pina Bausch. Byla to bytost s neuvěřitelným talentem, plná laskavosti a lidskosti. Psala jsem o ní i svou diplomovou práci. Hluboce si jejího díla vážím a to se nikdy nezmění.

www.prazskykomornibalet.cz

1.6.2015 09:06:08 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!