Scéna.cz 

Zemřel tenorista Ivo Žídek

Národní divadlo oznamuje s hlubokým zármutkem, že dne 20. května 2003 zemřel ve věku nedožitých 77 let emeritní sólista a ředitel Národního divadla, tenorista IvoŽídek.

Pěvecké základy získával Ivo Žídek (nar. 4.6.1926 v Kravařích u Opavy) od roku 1944 u ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. Toto studium zvolil sice jako náhradní řešení, když uzavření vysokých škol za války mu znemožnilo studovat malířství, nicméně se ukázalo jako velice šťastné. V Ivo Žídkovi získala česká i světová operní scéna tenoristu mimořádných kvalit. Již v roce 1945 vystoupil v ostravské opeře jako Toník ve Dvou vdovách, o dva roky později byl pozván k hostování do Národního divadla v Praze do role Jeníka v Prodané nevěstě a 1. srpna 1948 zde získal angažmá. Svým kultivovaným lyrickým hlasem, sympatickým projevem i štíhlou postavou se stal naprosto ideálním představitelem prvních milovníků. Žídkova osobnost tak ideálně doplňovala dalšího vynikajícího tenoristu Beno Blachuta, který se orientoval spíše na role hrdinného charakteru.

Žídkův hlas v představách tisíců posluchačů bytostně splynul s řadou smetanovských postav, zejména s Jeníkem z Prodané nevěsty, Ladislavem ve Dvou vdovách, Šťáhlavem v Libuši nebo Jarkem v Čertově stěně, ale i s temperamentní figurou Števy v Její pastorkyni nebo Heřmanem v Pikové dámě. Neméně důležitý obor Žídkova umění tvořily role mozartovské, Ottavio v Donu Giovannim a Tamino v Kouzelné flétně. Rok 1954 přinesl umělci velký úspěch ve ztvárnění role Jurodivého v Musorgského opeře Boris Godunov. Dar herectví i hlasovou techniku Žídek bravurně zúročil i v náročných operách autorů 20. století, např. jako Plukovní bubeník v Bergově Vojckovi, Michel v Juliettě Bohuslava Martinů, Sergej v Šostakovičově Kátě Izmailové, Skuratov v Janáčkově opeře Z mrtvého domu nebo jako Pierre Bezuchov v Prokofjevově Vojně a míru. Na jevišti Národního divadla tak vytvořil na šedesát postav, z nichž poslední se stal v roce 1985 rychtář Adam Ecl v Kovařovicově opeře Psohlavci.

V letech 1956-1969 působil Ivo Žídek jako stálý host ve Vídeňské státní opeře, v letech 1961-1968 Berlínské státní opeře a v letech 1970-1972 ve Stuttgartské státní opeře. Supraphon a Československý rozhlas zachovaly jeho umění ve více než čtyřiceti kompletních zvukových nahrávkách a ve dvou recitálech, televize dokumentuje jedenáct záznamů kompletních oper. V roce 1995 získal s Miladou Šubrtovou a Eduardem Hakenem Zlatou desku Supraphonu za nahrávku Dvořákovy Rusalky z roku 1961, dne 27. března 1998 byla pěvcovi udělena cena Thálie za celoživotní mistrovství. Žídkovy lidské kvality ocenil ansámbl v letech 1989-1991, kdy mu připadl nesnadný úkol vést divadlo jako ředitel v porevolučním období.

Ivo Žídek zemřel po krátké nemoci dne 19. května 2003. Poslední rozloučení s velkým umělcem 20. století se bude konat ve středu 28. května ve 14. hodin na jevišti Národního divadla.