Scéna.cz 

Setkání s baletem Národního divadla Praha

V sobotu 12. dubna 2003 uvedl Balet ND slavnostní taneční představení pod názvem Setkání v Praze. Vystoupili na něm nejvýznamnější čeští a slovenští tanečníci, kteří působí na předních světových scénách včetně významných zahraničních hostů. Diváci tak měli možnost posoudit výkony těchto špičkových tanečníků, vyšlých z české a slovenské baletní školy a srovnávat s umělci, kteří působí v tuzemsku. Totéž ovšem platí o předvedených choreografiích, protože jsme viděli ukázky z tvorby takových vynikajících choreografů jako např. Johna Neumeiera, Mariuse Petipy nebo Johna Cranka. Autory některých choreografií jsou tanečníci sami ve vlastním špičkovém provedení.
Pro náhlé onemocnění několika tanečníků došlo ke změně programu, který se ale vedení Baletu ND podařilo doplnit tak, že diváci opravdu nepřišli o nevšední umělecký zážitek.

Slavnostní večer zahájil Jochen Heckmann sólovým tancem Trans pass na hudbu H.I.von Bibera. Viděli jsme nádherné a citlivé taneční vyjádření působivé hudby, kde se sólový smyčcový part střídal s orchestrem. Taneční technika byla úžasná, ale nejtanečnější snad byly jeho ruce, které doslova „mluvily“. Zahajoval i druhou část večera opět vlastní choreografií s názvem Every which day. Hudba O. Golijov a Bratsch. Nevšední rekvizitou mu byl kufr. Jochen Heckmann působí nejen jako sólový tanečník, pedagog a choreograf, ale je současně uměleckým šéfem divadla v Augsburgu.

Následovalo Pas de deux z baletu Sen noci svatojánské. Tančili Lisa-Marie Cullum a Roman Lazík. Oba jsou v angažmá v baletním souboru divadla v Mnichově. Na romantickou hudbu Felixe Mendelsona Bartholdyho vytvořil John Neumeier snovou, leč neotřelou choreografii, kterou přes technickou náročnost zvládli oba interpreti s lehkostí a líbezností. Pro laiky je mnohdy „lehkost“ provedení známkou malé technické náročnosti, ale jen odborníci pochopí, kolik dřiny a umu se skrývá za úsměvem tanečnice při obtížné „zvedačce“ či arabesce na jedné špičce. V druhé části večera zatančil tento pár opět v Neumeierově choreografii Bachovo Air. Měli jsme dojem, že se opravdu vznáší vzduchem dva nádherní plameňáci, kteří odolávají zemské přitažlivosti.

Sólista mnichovského baletu Udo Kersten zatančil v choreografii José Limóna Chaconne na hudbu J.S. Bacha. Na praktických tanečních seminářích při Mezinárodních týdnech tance jsme měli možnost poznat několik vynikajících pedagogů, kteří nás seznamovali s taneční technikou José Limóna ještě v době, kdy k nám informace o různých tanečních technikách (Graham, Limon, Chládek ) pronikaly jen sporadicky. Je to technika, která stručně řečeno, velmi zdůrazňuje práci s dechem. Na tomto tanečním čísle jsme se o tom mohli sami přesvědčit.
Absolventka pražské konzervatoře Adéla Pollertová s partnerem Alexandrem Riabkem, oba sólisté Hamburského baletu zatančili pas de deux z baletu Illusion like swan lake v choreografii Johna Neumeiera. Dokázat při tak technicky náročném partu s půvabnou lehkostí laškovat (v tomto případě výrazově nádherně) se svým partnerem je opravdu projevem mistrovství. To předvedli i v závěrečné Neumeierově choreografii na hudbu G. Gershwina Shall we dance „ I got rythm“.
První část uzavřel opravdu nádhernou tečkou ředitel Baletu ND Petr Zuzka se sólistkou Laterna magiky Evou Horákovou tancem Les bras de mer na hudbu Z. Tiersena. Petr Zuzka je výborný tanečník i choreograf a je jen škoda, že nyní při své funkci budeme mít měně příležitosti vidět ho „v akci“ na jevišti.

Mário Radačovský pochází z Bratislavy, ale zazářil v pražském uvedení baletu Romeo a Julie v rolích Romea i Merkucia. Pak tančil v Nederland Dans Theater a nyní působí v Grand Ballet Canadians. Se svou francouzskou partnerkou Anik Bissonnette nám předvedl vlastní choreografii na hudbu R. Portmana a U. Giordana Passage en eaux troubles. Na horizontu jsou střídavě promítány záběry krajiny, vodní plochy a dívky – totožné s tanečnicí na jevišti. Jak nám vysvětlil sám autor, jeho záměrem bylo střídavě vyjadřovat vnitřní pocity živé tanečnice promítnutým obrazem na horizontu a obráceně.

Další taneční hosté z Mnichovského baletu byli Sibylla Naundorf a Joan Boix, kteří zatančili dějové pas de deux z baletu Červený a černý v choreografii Uwe Scholze. Hudební předlohou byla hudba H. Berlioze.
Bohužel jsme kvůli onemocnění neviděli bratry Ottu a Jiřího Bubeníčkovi, kteří působí jako vynikající sólisté v Hamburském baletu. Ale vzhledem k velkému úspěchu u diváků to jistě nebyl poslední večer na téma Setkání, takže se můžeme určitě zase těšit na další krásné zážitky v ND.