Scéna.cz 

Stimul Nights: Francisco López

Festival Stimul Nights uvádí zvukovou událost roku! Zavázané oči a kvadrofonní i dvacetikanálový zvuk v koncertní síni Pražského jara už tuto sobotu 29. března od 20:00h!
Španělský světoběžník a lovec zvuků Francisco López je jednou z nejaktivnějších hvězd současné experimentální hudby. Je pevně přesvědčen, že hudba je tu proto, aby se poslouchala, a neváhá v tom posluchači pomáhat tím, že mu u svých desek a na koncertech odpírá jiné vjemy. Jeho alba, jejichž počet je za ty tři dekády trojciferný, většinou nemají názvy ani obrázky na obalech, při koncertech López vystupuje potmě, sedí mimo pódium a nabízí obecenstvu pásky přes oči.

Poselství je stručné, jasné, logické a přitom napříč hudebními žánry neobvyklé: „Poslouchejte! Zapomeňte na vizuální doplňky hudby, zapomeňte na image, otevřete uši!“ A že je co poslouchat: López je téměř nepřetržitě na cestách a svou hudbu vytváří z tisíců hodin terénních nahrávek, ať již byly uloveny v brazilské džungli, na větrných pláních Patagonie nebo v mrakodrapech New Yorku. Zachycené zvuky jsou používány pro svou akustickou, nikoliv informační hodnotu. López se obvykle nechvástá tím, jak daleko a v jak exotickém zámoří ten který zvuk nahrál, naopak své úlovky nechává nějaký čas „zamřít“, aby nebyly obtíženy vzpomínkami a narativními významy. Lópezova tvorba není dokumentem ani ekvivalentem přehlídky vzpomínek z dovolené, nýbrž nekončícím úsilím o zvuk a nic než zvuk. Svou pohodlně zabydlenou stylovou škatulku tento neúnavný tvůrce a esejista označuje odkazem k průkopníkům elektronické hudby padesátých let: absolut concrete. K jedinečnosti jeho pražské multikanálové performance přispěje akusticky jedinečný prostor malostranského kostela sv. Vavřince pod Petřínem, tedy koncertní síně Pražského jara.

Pražský koncert Francisca Lópeze nemůže mít vhodnějšího předskokana, než je Artificial Memory Trace. Pod touto v Irsku sídlící značkou se skrývá Čech Slávek Kwi. V osmdesátých letech spolu s legendárním Jaroslavem Palátem stál u zrodu ustavujícího díla českého industrialu, kazety Lichtempfindlich!, po odchodu do emigrace svou zálibu v pohybu na pomezí hudby a ruchů rozvíjel poněkud tišeji. Podobně jako López, s nímž jej pojí vzájemný respekt, přátelství a četné spolupráce, je Slávek Kwi nadšeným lovcem zvuků, jeho umělecký cíle je ale poněkud jiný: je jím splynutí člověka/tvůrce s přírodou a působení zvuku na všechny smysly. Při koncertech proto tento kutil a výtvarník (vzpomeňme na jeho nedávnou zvukovou instalaci ve Školské 28) kromě vícekanálového zvuku používá světelný systém ovlivňovaný hudbou a svůj mix terénních i jiných nahrávek dopluje živou hrou na vodu i drobné akustické zvukové předměty typu chrastítek a „kapesních“ perkusí. Ve světě filigránských zvuků Artificial Memory Trace se ztrácí hranice mezi zvuky přírody a nástrojů, náhodou a kompozicí, elektronikou a unplugged.