Scéna.cz 

Nekonvenční nastudování baletu Romeo a Julie

V Národním divadle vrcholí přípravy na uvedení nového baletního nastudování Shakespearovy tragédie Romeo a Julie, které bude mít premiéru 14. listopadu na jevišti Státní opery. Aktuální verze, šestá v historii Národního divadla, je dílem choreografa a uměleckého šéfa Baletu ND Petra Zusky a již nyní vzbuzuje velká očekávání. Petr Zuska nesmrtelný milostný příběh z pera Williama Shakespeara na hudbu Sergeje Prokofjeva převedl do baletní řeči s originalitou a invencí jemu vlastní. V hlavních rolích se představí stálice i nové tváře souboru Baletu ND. Julii alternují Marta Drastíková a Andrea Kramešová, Romea Ondřej Vinklát a Francesco Scarpato, Královnu Mab Nikola Márová a Miho Ogimoto, Otce Lorenza Viktor Konvalinka a Alexandre Katsapov.

Jedinečnou příležitost dovědět se ještě před premiérou řadu zajímavých detailů ze zákulisí realizace baletního představení Romeo a Julie nabídne pravidelná talkshow a zároveň tisková konference v jednom s názvem Hovory s... na Nové scéně 12. 11. od 15 hodin. Hostem Hovorů bude tentokrát autor premiéry Petr Zuska, kterého bude zpovídat herec David Prachař. Vstup je pro všechny zájemce zdarma!
Petr Zuska ke své koncepci slavného příběhu prozradil: „Je tu přítomen určitý nadoblouk nebo červená nit, která postupuje příběhem, organicky s ním konvenuje a vlastně ho i spoluutváří. Jedná se o archetypální koexistenci, tedy vzájemný magnetismus a antagonismus mužského a ženského principu, rozdílných polarit našeho bytí a existence světa. Z konkrétnějšího pohledu je to dualita rácia a iracionálna, našich dobře vymyšlených plánů, které jsou vzápětí smeteny něčím, co je větší než my a tudíž mimo naši kontrolu. Dualita toho, co nazýváme realitou a tím, co je ´mezi nebem a zemí´, tedy rovněž konflikt mezi člověkem a Bohem či Universem chcete-li. V rámci tohoto ´rámu´ mého pojetí, samotný ´obraz´ příběhu Romea a Julie nic neztrácí, naopak tím, dle mého, získává širší a hlubší rozměr. Některé z postav, které by možná divák očekával, jako například Chůva, Paris či Benvolio, zde nejsou. Některé ale zase naopak přibudou. Například komedianti, kteří Montekům a Kapuletům předvedou legrační scénku o Romeovi a Julii, čímž do inscenace tak trochu dostávám motiv z Hamleta – tedy jiný shakespearovský aspekt...“
Zuskovo pojetí Romea a Julie provází další pozoruhodná specifika. Děj je zasazen do blíže nespecifikované doby. Kostýmy i scéna jsou naprosto současné, tedy ve stylu moderního divadla, ovšem nesou v sobě jemný náznak renesance. Vedle Romea a Julie je výrazně akcentována postava Královny Mab, ta se v baletním zpracování Romea a Julie v Národním divadle objeví vůbec poprvé, a především otec Lorenzo, který je ve finále klíčovou a zároveň nejtragičtější postavou celého příběhu. „Lorenzo je ten, který ve své snaze být pozitivní a všechny uspokojit, nakonec nepřímo spouští ventil té největší tragédie. A co je nejhorší, on sám zůstává naživu. To je přece strašná bilance. Nechápu, jak je možné, že většina inscenátorů ho doposud vždy degraduje na ´doplňkovou postavu´,“ říká Petr Zuska a pokračuje: „Měl jsem Lorenza a cítil jsem, že by potřeboval ´protihráče´. Po znovupřečtení Shakespearovy hry mi bylo jasné, že to je Mab, královna stínů, o které mluví Merkucio v jednom z nejdelších a nejzajímavějších monologů hry. Je to průhledná, neviditelná, tedy imaginární postava, která ale tahá za nitky. Dá-li se Lorenzo vnímat jako zástupce mužského principu, Mab je naopak výborným symbolem pro nepředvídatelnost a nevyzpytatelnost – tedy – princip ryze ženský. Od toho se pak odvinula celá má koncepce a přístup k samotnému příběhu.“ A samotní milenci, Romeo a Julie? „Ve vykreslení charakterů těchto hlavních figur se podle mého neodlišuji od většinového náhledu. Romeo je lyrický, snivý a trochu melancholický. Julie je v jistém smyslu aktivnější a živočišnější, má v sobě větší ´nerv´či ´čertíka´ a rovněž vzdor. Romeo je zjednodušeně řečeno spíše introvert, Julie o poznání více extrovertní. Oba jsou však emociální, citliví a mají velké srdce,“ uzavírá Petr Zuska.