Scéna.cz 

Violin My Love: Hommage a Váša Príhoda

Houslista Tomáš Vinklát je protagonistou pozoruhodného repertoáru dávných houslových virtuosů, tedy co do četnosti výskytu, dlužno tedy dodat i soudobých – neboť podobný projekt s názvem Můj Kreisler vydal i Nigel Kennedy, nebo je známý domácí titul Romance Jaroslava Svěceného. Jde o repertoár, který běžně provozoval český houslista Ivan Kawaciuk jako současník a pokračovatel slavného českého virtuosa Váši Příhody. Soubor virtuózních přídavků je stále v našem prostředí kupodivu opomíjenou programovou záležitostí, byť se jedná o záležitost vrcholně populární ba efektní. Tomáš Vinklát nazval svůj kompaktní disk VIOLIN MY LOVE s podtitulem HOMMAGE A VÁŠA PŘÍHODA a hned v úvodu bukletu se obrací k posluchačům nejen se svým vyznáním k umění Mistra Příhody, ale i s důležitou informací o vzdáleně příbuzenském rodinném vztahu.

Tomáš Vinklát, žák proslulé české učitelky houslí profesorky Nory Grumlíkové, studoval v Londýně u Davida Takena a ve Vídni a Štýrském Hradci u Alfreda Staara a právě vídeňský pobyt byl nepochybně místem, kde populární repertoár přijal vedle klasického houslového repertoáru za hodnotnou uměleckou programovou záležitost. Vždyť duch salónů města na Dunaji, ve kterých působil nejen Příhoda, ale třeba i František Drdla, je ve Vídni přítomen dosud, podporován vlasteneckým vztahem k taneční hudbě rodiny Straussů, Lannera, Komzáka a dalších mistrů tanečních sálů a promenádního repertoáru. Významnou etapou Vinklátovy vídeňské koncertní etapy byla činnost v orchestru Vídeňské státní opery a ve Vídeňské filharmonii. Repertoár kompaktního disku uvádí ohnivá čardášová scéna Herje Kati Jenö Hubaye, kterou naše publikum zná z Hudečkovy nahrávky s doprovodem Rozhlasových symfoniků. Komorní verze Vinklátova s klavíristou Martinem Filou není sice tak působivá co do mocnosti zvuku, má ale kouzlo maďarské provenience a je zcela na místě jako úvodní kus celé série opravdu excelentních přídavků. Svou tónovou kulturu dokazuje Vinklát hned v druhé skladbičce – Pozdrav lásky Edwarda Elgara. Tato skutečně něžná, tklivá a elegantní hudba je nesena v duchu anglického pojetí tak zvaného vyššího populáru – je více seriózní než sentimentální. Pravý vídeňský valčíkový duch ve virtuózní úpravě slyšíme ve valčíku z Růžového kavalíra Richarda Strausse, a to zejména v jakémsi autentickém tempu. Rachmaninovova Vocalisa je v přídavkovém repertoáru frekventovanou skladbičkou – Vinklát je i zde vzdálen sentimentalitě ba i nostalgii. Promyšlené střídání tempa v dramaturgii disku je zřejmé z následující hudby – Romanza andaluza Pabla de Sarasateho je vděčný virtuózní kus, Vinklát se ovšem nenechal zlákat k ostentativnímu virtuóznímu přednesu – jeho Romanza má atmosféru a tah. Jinou hbitou hudbou je populární Tančící loutka Ede Poldiniho, v níž se Tomáš Vinklát blýskne nejen staccaty, ale také vřelým tahem smyčce. Český repertoár v programu disku, který by měl být přitažlivý pro domácího posluchače, je obdařen světově populární hudbou Františka Drdly a Antonína Dvořáka. Prvně jmenovaný, nota bene skvělý houslový virtuos první poloviny 20. století, je zastoupen světově slavnou Serenádou D dur, která je hrána slyšitelně česky, tedy s jistou neokázalou citovostí, zpěvně, ba prostě. Také hudba Antonína Dvořáka je věrna tradici. Vinklát sice hraje Humoresku, op. 100 č. 7 v úpravě Fritze Kreislera, nicméně ta je v tempu a ve výrazu přesně onou odlehčenou hudbou, v tempu, které důvěrně známe. Další skladbou Antonína Dvořáka je Sonatina G dur, op. 100, B 183. Její provedení souzní s interpretačním výrazem celého programu – má zřetelně ušlechtilý výraz, skvěle vypracovaná tempa, umírněnou melodičnost a prožitek. Se zvýrazněnou úlohou klavírního partnera se Martin Fila v Sonatině úspěšně vyrovnal. Závěrečným kusem kompaktního disku Tomá­še Vinkláta je melodie z Larga z 9. symfonie e moll, op. 95 „Z Nového světa“ v úpravě Váši Příhody, přednesená zejména s neokázalým niterným prožitkem.

ARCODIVA UP 0153 – 2131
Jenö Hubay: Csárdajelenetet No. 4 Herje Kati, Op. 32.; Edward William Elgar: Salut dę Amour, Op. 12, arr. Váša Příhoda; Richard Strauss: Der Rosenkavalier-Waltzer, arr. Váša Příhoda; Sergej Vasiljevič Rachmaninov: Vocalise; Pablo de Sarasate: Romanza andaluza, Op. 22; František (Franz) Drdla: Souvenir in D major; Ede Poldini: Poupée valsante, arr. Fritz Kreisler: Dancing Doll; Antonín Dvořák: Humoresque No. 7, Op. 101, ­B 187, Sonatina in G major, Op. 100, B 183, Melodie z Larga z IX. Symfonie e moll, op. 95 „Z Nového světa“, arr. Váša Příhoda. Tomáš Vinklát – housle, Martin Filla – klavír. Nahráno v dubnu 2011 v Sále Martinů Hudební Akademie múzických umění v Praze, v Lichtenštejnském paláci, hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Aleš Dvořák. Celkový čas 59:10. Zdroj: Hudební rozhledy 08/13 - Rafael Brom.