Scéna.cz 

Petrof Piano Trio

Další kompaktní disk z repertoáru Klavírního tria Petrof, tedy Petrof Piano Trio, přináší literaturu romantické hudby trojlíst­ku zvukově příbuzných autorů, z nichž Felix Mendelssohn-Bartholdy, u firmy Nimbus bez druhé poloviny svého příjmení, je nejstarší a jeho Klavírní trio č. 1 d moll, op. 49 z roku 1839 je co do stopáže nejdelší. Z této logiky je tedy zařazeno až na třetí místo programu kompaktního disku.

Úvodní Klavírní trio č. 1 c moll, op. 7 – tedy zdánlivě mladé dílo francouzského komponisty Édouarda Lala – je o 11 let mladší a v hudbě jako by se za tuto dobu, tedy v letech 1830 až 1850, nic neudálo. Francouzská hudba je nicméně elegantněji zahalena, je poněkud jemnější a má průběžně lyričtější výraz. Opusové číslo Lalova kusu je sice nízké, ale autorovi bylo v době vzniku díla už 27 let. Výrazně jemně modelovaná melodika první věty Allegro moderato se chýlí k melancholičnosti, zejména díky violoncellovému nyvě vedenému tónu, zatímco houslový part je citelně jasnější. Ten pronikaje nad pomyslnou hladinu mlhavé neurčitosti kontur spolu sdílenou klavírním partem, často drženým v levé části klaviatury, udržuje posluchače v realistické poloze. Druhá věta – Romance. Andante – má klidnou melodii v lehce proměnlivém tempovém rozpoložení – trio udržuje hudbu ve střízlivě klidném melodickém průběhu, který připomíná spíše recitativ než lyrickou píseň díky umírněnému appassionatu. Hbité Scherzo. Allegretto – třetí věta díla, je rovněž přiměřené, bez nadbytečného vzruchu s náznakem tanečního pohybu a důrazným finálním akordem. Závěrečné baladické Finale. Recitativ – Allegro přináší jasnou náladu první věty, třebaže je naléhavěji přenášeno. Lalo zde stále nechává ve výškách vyčnívat houslový part, který by nepochybně mohl být širšího barevného spektra, tak jak jej slyšíme ve střední poloze. Zajímavý je hbitý odlehčený pohyb houslí, který se v kantiléně stává nepochybně záměrně lyričtější.
Druhá skladba programu kompaktního disku – Trio c moll, op. 5 německého skladatele Maxe Brucha má rovněž nízké opusové číslo a je ze tří kusů programu nejkratší a také nejmladší, avšak vzniklo jen devět let po Laloově zde uvedené hudbě a celých sedm let před slavným houslovým koncertem č. 1 g moll svého tvůrce. Úvodní věta Andante molto cantabile se náladou mnoho neliší od předchozího tria – je ale jaksi konkrétnější ve výrazu, s jasnějším akcentem nastupujících hlasů. Druhá věta Allegro assai nastupuje attacca a navzdory svému tempovému označení se zdá, že se na vzruchu mnoho nepřidalo. Souhra souboru je příkladná, hlasy jsou vedeny vyváženě, houslový hlas je držen v temnější a tím zvučnější poloze. Je tu také více sympatického dynamického pohybu, který v kontrastu s první meditativnější větou přináší jisté uvolnění. Závěrečné Presto vpadá po pauze do prostoru naléhavě v kvapném pohybu a v opozici velmi pěkně probíhajícímu vlnivému pohybu klavíru se celý soubor v působivém zvolnění přechodně zklidňuje. Melodie je vedena jak klidná linka procházející smyčcovými hlasy za rytmického doprovodu klavíru – členové souboru jsou zajedno ve výrazu, tempu i dynamice.
Klavírní trio č. 1 d moll, op. 49 napsal Felix Mendelssohn-Bartholdy ve třiceti letech a zatížil ho poměrně dlouhou větou Molto allegro agitato, v tomto opusu dokonce nejdelší. Pozornost si udržuje díky své sonátové formě, přesto má výrazně románový charakter, který ovšem Klavírní trio Petrof osvěžuje vyměřenou dynamikou, tempovými proměnami a kvalitní souhrou, jíž se příjemně naslouchá. Druhá věta díla, Andante, je v poslechu celé kompozice skutečným dobrodiním, jednak se připodobňuje k slavným klavírním Písním beze slov – což znamená lyrické dění v hudbě, a kromě toho cítíme výraznější appassionato v houslovém i violoncellovém partu, kterého se v předchozích triích soubor nedopustil z pochopitelných důvodů nenarušení jejich stylového zakotvení. Třetí věta Mendelssohnova Tria, s tempovým označením Scherzo: Leggiero e vivace potvrzuje, že uvedení opusu na posledním místě programu má své opodstatnění nejen vzhledem ke své stopáži, ale spíše díky kompozičním kvalitám – je opravdu „nejzávažnější“ a nejzralejší. Dokonalé vedení hlasů v symbiotickém pohybu činí posluchači zřejmou radost. Poslední hudbou opusu 49 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho je Finale: Allegro assai appassionato a soubor ji provedl takříkajíc předepsaně. Opět potěší proměnlivá, citlivě zasazená tempa, čistý klavírní zvuk a konec konců i radost ze hry, která je v nahrávce naprosto zřejmá. Design disku firmy je ve srovnání s předchozím diskem souboru stálý, textová složka pouze v angličtině je uvedena jen v nejnutnější podobě, zatímco portrétu souboru je dopřáno tří jazykových variant.

Nimbus Alliance ni 6219
Édouard Lalo: Klavírní trio č. 1 c moll, op. 7; Max Bruch: Klavírní trio c moll, op. 5; Felix Mendelssohn (-Bartholdy): Klavírní trio č. 1 d moll, op. 49
Petrof Piano Trio (Martina Schulmeisterová, Jan Schulmeister, Kamil Žvak) Nahráno ve dnech 10. a 11. 12. 2012 ve Studiu HAMU v Praze, zvuková režie Ondřej Urban, produkce Ondřej Urban (Lalo), Jaroslav Rybář (Bruch, Mendelssohn [-Bartholdy]). Celkový čas 70:43 . Zdroj Hudební rozhledy 07/13 - Rafael Brom