Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Elina Garanča: půvabná tvář krumlovského festivalu

autor: archiv

Českokrumlovský festival odstartoval a na zahajovacím koncertě okouzlila diváky lotyšská pěvkyně Elina Garanča. Ještě předtím, doprovázena svým manželem Karlem Markem Chichonem, s šarmem odpověděla na otázky novinářů.

V programu vašeho koncertu jsou i výrazné španělské motivy. Proč – je vám Španělsko blízké?
Velmi blízké, protože s manželem žijeme na jihu Španělska. Navíc, jsou tyto temperamentní věci pro mě skvělou výzvou. Existují taková klišé, že Seveřané jsou chladní, odměření a bez emocí, a Jižané naopak temperamentní a žhaví. Přiznám se, že mě to provokuje, protože i já bych mohla být považována za onu chladnou krásku ze severu. Takže ráda zpívám takové věci jako temperamentní Carmen. A když v té zemi žijete, tak vám ty rytmy doslova přejdou do krve.

Neovlivnil vás¨v tomto směru Placido Domingo?
Určitě také, ale jen jako jeden z mnoha interpretů operního světa. Jinak mě se španělskou hudbou seznamovala už maminku, která tento typ hudby měla ráda.

Tím jste nakousla otázku vlivů rodičů na vaši hudební kariéru. Byl pro vás podstatný?
To bezpochyby. Bylo pro mě velmi důležité, že jsem se narodila v hudební rodině, takže lásku k hudbě jsem dostala do vínku. Můžeme spekulovat o tom, jaké by to bylo, kdyby mě učil někdo jiný, ale faktem zůstává, že jsem velice vděčná mámě, která je výborná pedagožka (a není to jen můj názor), a zároveň poctivý a otevřený člověk. Je sice příjemné, když vás za zpěv něco pochválí, ale dopředu vás může posunout jen to, když vám dokáže říci i výtky. Zkrátka, pochlebníků najdete spoustu, ale těch, kteří vás upozorní, co by bylo možné zlepšit, těch je méně. Já mám to štěstí, že je taková nejen moje maminka, ale i můj manžel. Dokáže mi říci své připomínky, a i když se občas pěkně pohádáme, důvěřuju jeho úsudku.

Máte zkušenost se zpěvem v kamenných operních domech, i na open-air prostoru. Jaký je pro vás v tom rozdíl?
Na festivalech, které se odehrávají venku, slyšíte víc zpívat ptáky, lítat letadla a jezdit auta. A chodí sem jiné publikum. Musím říci, že si vážím festivalových koncertů především pro jejich uvolněnou atmosféru, i záměr. Jsou totiž událostí, která tzv. vážnou hudbu dokáže přiblížit i lidem, kteří z nejrůznějších důvodů by nikdy nešli „do opery“. Ať už proto, že si nejsou jisti, jak se obléknout, nerozumí libretu, či mají pocit, že by to nevydrželi. A je fakt, že pro tento typ publika je nutno vytvářet speciální repertoár. Nelze je zavalit Prstenem Nibelungů, to by je mohlo odradit. A tak se snažím zařazovat na takový typ koncertů směs náročnějších árií, ale i ty odlehčené, jejichž motivy mohou znát posluchači třeba z reklamy nebo znělky v mobilu.

Zpíváte po celém světě. Najdete si čas na hostování v rodném Lotyšsku?
Určitě si umíte představit, že mám docela nabitý program. Ale minimálně jednou ročně či za rok a půl dělám doma koncert, využiju toho k tomu, abych tu strávila nějaký čas a porozhlédla se. Jedním z takových plánů, které jsou ovšem teprve v počátečním stadiu, je realizace Dona Carlose v divadle v Rize. A kdybych se měla zmínit o nějaké události, kterou považuji za důležitou, je to Operní a taneční festival v Rize, který má dlouhou tradici. Koná se na stejném místě v Rize už od roku 1873. Velmi si ho vážím a svůj vztah k lotyšské hudební kultuře dávám najevo i tím, že na svůj program, např. v Carnegie Hall, zařazuji i lotyšskou lidovou hudbu.

Zpíváte něco z české hudební tvorby?
Zatím ne. Přiznám se, že bych si asi neuměla poradit s výslovností. V podstatě mě vždycky inspiruje prostředí, ve kterém žiju a kulturní souvislosti (proto třeba zpívám španělské zarzuely). Pokud jde o českou hudbu, zatím jsem nedostala žádnou nabídku nebo podnět, abych se jí věnovala. A musím říci, kdyby se tak stalo a já se na to vrhla, pak bych musela nějakou dobu strávit v Čechách, abych nasála atmosféru a hlavně, abych pochytila správnou výslovnost, a můj projev nebyl jen zpívaný sled samohlásek a souhlásek bez nějakého obsahu.

Patříte mezi interpretační světovou špičku. Můžete si svobodně určovat, co a kdy budete zpívat?
Samozřejmě, že se člověk musí přizpůsobit, ale zároveň má svobodu v tom, že si může vybrat podle své vůle a schopností. A tohle jsem praktikovala už v době, kdy jsem začínala zpívat ve Südthüringischer Staatstheater v Meiningenu. A to z jednoho hlavního důvodu. Jsem schopna zpívat jen takové role, které jsem schopna prožít a porozumět jim. To se nezměnilo, rozdíl mezi obdobím před deseti lety a dnes je ten, že o tom méně diskutuji. Tenkrát jsem se nechala přesvědčit, dnes prostě řeknu NE a hotovo. Ale je samozřejmé, že v určitých věcech se musí člověk přizpůsobit. Když dostanu nabídku, tak uvažuju v kontextu, snažím se své aktivity koordinovat. Velké operní domy mají své plány, realizují na 200 představení ročně, do nichž musí vměstnat požadavky množství účinkujících. Proto není vhodné, abych si postavila hlavu, a trvala na tom, že chci zpívat tohle a ještě si diktovat termíny. Takže, moje svoboda spočívá v tom, že si pečlivě plánuju podle kalendáře, a snažím se to zkoordinovat tak, abych měla čas na práci i na odpočinek.

Kolik koncertů máte během léta?
Snažím se to korigovat tak, abych měla tak jeden nanejvýš dva, protože chci, abychom měli také nějaké rodinné prázdniny. Protože sezóna trvá od září do konce června, mívám tak v průměru padesát vystoupení, a moc času na sebe nemáme. Takže letos jsem se zúčastnila jednoho malého festivalu v Rakouském Baden-Badenu dva koncerty Elina Garanča, Jonas Kaufman a jejich přátelé a teď ještě zahajovací koncert Českokrumlovského festivalu. A pak si uděláme společné prázdniny. S manželem se snažíme, abychom si léto skutečně užili a dopřáli si dovolenou, jsme mladé manželství, a máme malé dítě. A uvědomujeme si, skutečný život je jinde než na scéně. Po dlouhé sezóně je třeba si odpočinout, zotavit se, získat nové podněty, inspiraci. Ale i tak nám hudba chybět nebude, protože se připravujeme na natáčení nového CD.

29.7.2013 09:07:38 JaSop | rubrika - Rozhovory

TIP!