Scéna.cz 

Prezentace optimálního pěveckého obsazení

Mozartova Kouzelná flétna patří ke stálicím v repertoáru operních domů. Státní opera ji uvedla v premiéře 19. září 2002 v režii Michaela Schlüter – Padberga. Dalo se předpokládat, že tato historicky první produkce nového (v pořadí již čtvrtého) uměleckého vedení divadla bude v mnoha ohledech nevšedním kulturním počinem. Bohužel inscenace upozornila na určité slabiny zdejšího operního souboru, jehož přílišná univerzálnost se občas negativním způsobem projeví na interpretační kvalitě repríz jednotlivých repertoárových titulů. Ovšem jinak tomu bylo při její páté repríze, jež byla uvedena 3. listopadu 2002. Svůj odmítavý postoj z premiéry jsem musel zásadním způsobem přehodnotit. Byl jsem překvapen především vyrovnanou hrou orchestru pod vedením dirigenta Jiřího Krečmera, který během odpoledního představení podal o dvě třídy lepší výkon (!) , než jak tomu bylo v případě slavnostního premiérového večera. Je pravda, že o některých režijních postupech Michaela Schlüter – Padberga by bylo možné nadále diskutovat, inscenace se ale víceméně usadila a jako jevištní celek je prezentována na přijatelné úrovni.

Do jednotlivých rolí byla obsazena řada kvalitních českých i zahraničních umělců, kteří v mnoha případech patří mezi uznávané mozartovské specialisty. Jako princezna Pamina opětovně potvrdila své mimořádné pěvecké kvality německá sopranistka Katherine Müller, kterou již mělo pražské publikum možnost poznat jako vynikající Donnu Elvíru v několika červencových reprízách inscenace Dona Giovanniho na scéně Stavovského divadla. Tenorista Aleš Briscein je po herecké stránce mnohem věrohodnějším představitelem prince Tamina, než jeho kolega Tomáš Černý, jenž se v této roli představil o premiéře. Pěvecký part Královny noci je pro svou pověstnou technickou obtížnost obávaným hlasovým rizikem pro mnohé interpretky koloraturního sopránového oboru. Bulharská pěvkyně Anna Todorova sice předvedla čisté výšky (bezproblémová tříčárkovaná f), ale zároveň také poněkud nestylově dramaticky znějící spodní hlasový rejstřík, který částečně narušuje její jinak sympatický jevištní výkon. Státní opera Praha má vynikajícího představitele Papagena ve stále se zlepšujícím basbarytonistovi Václavu Siberovi. Svou rolí doslova žije, podobně jako jeho pohybově nadaná partnerka – pěvecky slibně se rozvíjející sopranistka Jana Markvartová, jež zpívá roli Papageny. Basista Ladislav Mlejnek je po pěvecké i herecké stránce věrohodnějším představitelem Sarastra, než jeho americký kolega Greg Andersen. Tři dámy z družiny Královny noci v podání půvabných sólistek – Aleny Medkové, Sylvy Čmugrové a Jany Levicové - zaujaly tentokrát především promyšleným hereckým projevem. Rozsahem nevelkou roli mouřenína Monostata s úspěchem vytvořil Jiří Hruška. Ve velmi dobré formě se představil také celý pěvecký sbor (sbormistr Adolf Melichar).
Tato inscenace nahradila starou produkci Kouzelné flétny, jež byla na scéně Státní opery v Praze uvedena v režii legendárního českého tvůrce Ladislava Štrose. Michael Schlüter-Padberg oproti němu vnesl do tohoto díla nádech současnosti, kterým lze operu obecně přiblížit především mladému divákovi.