Scéna.cz 

Circus Terra ve Státní opeře Praha

Státní opera Praha připravila v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské Jaro 2002 světovou premiéru opery Circus Terra od norského skladatele Trygve Madsena (1940).
V Praze budou do konce sezóny odehrána prozatím tři představení ( včetně premiéry), poté se inscenace přestěhuje do Norské opery v Oslu, kde bude slavnostně uvedena na počátku nové divadelní sezóny 2002/2003.

Trygve Madsen patří mezi přední současné norské hudební skladatele. V jeho rozsáhlém díle bychom mohli nalézt mnoho skladeb pro různé sólové nástroje, ale také tři symfonie a řadu písní. Autor byl během své více než padesátileté (!) umělecké kariéry výrazně ovlivněn skladatelským odkazem zejména Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče, Bohuslava Martinů, ale překvapivě také tvorbou slavného amerického jazzmana Oscara Petersona.
Právě inspirace jazzovou hudbou je na instrumentaci jeho první a dosud jediné opery Circus Terra velmi patrná. Toto dílo bylo původně napsáno na objednávku Norské opery v Oslu již v roce 1985, poprvé však bylo nastudováno až nyní v Praze. S tvorbou pana Madsena se však čeští posluchači mohli již v minulých letech setkat, sám autor dvakrát do České republiky zavítal u příležitosti uvedení svých komorních skladeb nejprve v pražském Rudolfinu v roce 1997 a o rok později na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Libretista Jon Bing zasadil alegorický příběh do prostředí fiktivní cirkusové planety, jakéhosi obrovského lunaparku, kam přichází hledat útočiště mladý kosmonaut Irenin. Ten se zde nejprve setkává s moudrou kouzelnicí Samarou, která mu podává magický elixír, jenž zapříčiní, že Irenin porozumí pro něj dosud neznámé a nesrozumitelné řeči zdejších obyvatel.
V prostředí cirkusu poté postupně zjišťuje, že zdejší společnost se podobá té pozemské, kterou ovládla „všemocná“ byrokracie, jež se zde pouze skrývá za barevnými maskami klaunů. Irenin se pokusí osvobodit všechny týrané obyvatele z moci krutého ředitele cirkusu Reginiho, vítězí nejen nad ním samotným, ale posléze také nad silou osudu, který je zde představován postavou Nornemiho, a otevírá tak veškerému obyvatelstvu cestu k vytoužené svobodě a možná také lepší budoucnosti.
Jednotlivé postavy jsou libretistou prezentovány jako pouhé prostředky k vyjádření různých filozofických úvah a myšlenek. Jejich důkladná psychologická charakteristika a rozpracování vzájemných vztahů nejsou patrně nikterak důležité. Veškerá dramatičnost příběhu, který pak působí celkově poněkud fádně a nevěrohodně, se tak bohužel vytrácí.

Scénického nastudování opery se ujal zkušený inscenační tým v čele s režisérem Jiřím Nekvasilem. Ten se snažil veškerými prostředky vytvořit skutečně věrohodnou cirkusovou atmosféru. Celý prostor jeviště naplnil řadou postav klaunů, artistů, žonglérů a zvířat, jejichž drobné herecké akce však místy (snad záměrně) odváděly pozornost diváka od samotného děje a v několika momentech také mírně přehlušovaly pěvce. Místy se vnucuje myšlenka, že se režisér snažil všemi těmito „cirkusovými výstupy“ spíše zamaskovat slabiny samotného díla. Dopomohla mu k tomu nejen na točnu umístěná efektní scéna ak. arch. Daniela Dvořáka, ale především opět velmi půvabné pestrobarevné kostýmy Simony Rybákové. Je stále na co se dívat, ale člověku z přemíry barev a světel poněkud uniká celkový záměr a smysl opery.
Premiéru hudebně nastudoval dirigent Vojtěch Spurný, který uvedení této opery na scéně SOP inicioval. Jeho precizní hudební příprava byla znát nejen na celkově velmi kvalitním a vyváženém výkonu orchestru, ale také na dokonalé spolupráci se všemi pěvci.

Pro hlavní role byli angažováni současní nejlepší norští sólisté, kteří o premiéře podali velmi kvalitní výkony. V roli kosmonauta Irenina upoutal výrazným pěveckým projevem barytonista Trond Halstein Moe, Ingebjørg Kosmo obdařila roli kouzelnice Samary krásným znělým mezzosopránem a schopností promyšleného herectví, sopranistka Ragnhild Heiland Sørensen působila v roli cirkusové princezny Iljany pěvecky i herecky až překvapivě nesměle, naopak výrazově důkladně propracované postavy předvedli barytonista Knut Skram (Regini), tenorista Henrik Engelsviken (Kaunda) a především basista Magne Fremmerlid (Nornemi). Šestici protagonistů úspěšně doplnili sympatickými výkony v postavách Opičáků čeští pěvci Dagmar Vaňkátová a Jiří Hruška.
Pěvecký sbor zněl o premiéře poměrně kultivovaně a nejspíše nejlepší dojem zanechal v pochodové scéně na konci prvního jednání a poté ve scéně byrokratů v jednání druhém.

Státní opera Praha přistupovala k nastudování této opery velmi odpovědně a svědomitě. Vznikla tak pozoruhodná inscenace, která si možná bude obtížně hledat cestu k běžnému opernímu divákovi, může mu ale na druhou stranu výrazně přiblížit nejen svět současné norské opery, jenž je pro nás stále velmi nedostupný, ale svět současné opery vůbec, který se nám sice může na první pohled zdát zvláštní nebo nesrozumitelný, ale přesto nás může obohatit o nové poznatky a zkušenosti.