Faust a Markétka v Opavě
Marně jsem přemýšlela, co chce režisérka Jana Andělová-Pletichová s výtvarníky Martinem Víškem a Eliškou Zapletalovou svou opavskou koncepcí Gounodovy opery Faust a Markétka říci. (Premiéra 3. 3.)
Docházela jsem stále k jedinému: viděla jsem jen snahu udělat něco zvláštně, jinak. Na scéně (Martin Víšek) různě poskládané praktikábly a schůdky, desky s jakoby pomačkaným povrchem, útržky igelitu, mřížoví. K tomu kašírované květiny v květináči. Faust v šedém roláku, dámy sboru v současných šatech, někteří pánové s nabarvenými kohouty z vlasů. Prázdná výstřednost. Rádoby efektní scény: sbor si zamaže tváře (proč?), po schodech sestupují rudé postavy v ká-pích (proč?).
Rádoby novátorská inscenace – přitom herectvím směřuje do minulosti: povšechná gesta, hodně mechanické hraní (zcela nezávislé na scénografii, stejně tak by mohlo vypadat ve scéně ilu-zivní). A tak jsou tu jen povšechné postavy a povšechné situace. Tím spíše, že není možno mluvit o výrazovém zpívání: zní jen sled slov, vět, chybí jejich smysl. U Mi-chala Vojty (Faust) se za tóny ztrácí i slova, jeho pěvecký projev má daleko ke krásnému zpěvu. Ještě hůře je na tom v současné době Šárka Maršálová (Siebel): silou vyráží tóny, její hlas ve výškách kolísá. Hlas Olgy Procházkové je zase poznamenán vibrátem – Markétka jí navíc vychází trochu jako operetní subreta (i líčením). Obzvláště výrazově bohatý není ani zpěv Michala Mačuhy (Valentin) a Martina Gurbala (Mefisto), ale je alespoň kultivovaný, klidný, zní neponičené hlasy. Gurbalův vyrovnaný, sebejistý Faustův průvodce, který nemá zapotřebí se předvádět, je každopádně nejpřijatelnějším výkonem večera – ovšem tento zpěvák, zdá se mi, by měl (pokud by byl jinak veden) na výkon daleko zajímavější.
Jediným opravdovým kladem večera je pro mě opět pečlivé nastudování díla Janem Snítilem s orchestrem: celek i každá scéna jsou temporytmicky i dynamicky smysluplně vypracovány, aby vynikla náladová pestrost Gounodovy partitury. Kvalitní orchestr Snítilovi detailní odstínění proměn nálad umožňuje – byť dechová sekce nezahrála na premiéře bez chyb.
Nicméně celkově vzato: pokud toto opravdu je opavská představa o současném operním divadle, včetně vhodného pěveckého obsazení, připadá mi to velmi smutné.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Pet Shop Boys: Nonetheless
Legenda taneční a elektropopové hudby. Britské duo Pet Shop Boys proslulo už koncem osmdesátých let, kdy vydal celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 19. týden
Věčný Egypt: Dědictví
Tisíciletá historie africké země vepsaná do tamní architektury, nekropolí, řemesel i celý článek