Scéna.cz 

Valentinská pouť do Norska II.

Současný generální ředitel Björn Simensen vystudoval zpěv („Můj první veřejný koncert byl i koncertem na rozloučenou… nemyslím, že by svět přišel v mé osobě o nějakého výjimečného pěvce“, říká pan ředitel se svým suchým humorem) a žurnalistiku, v letech 1980–84 byl generálním ředitelem Gothenburgského symfonického orchestru ve Švédsku, 1984–90 generálním ředitelem Norské národní opery v Oslu, dalších pět let působil jako šéfredaktor deníku Dagbladet v Oslu a od roku 1995 je opět generálním ředitelem Norské národní opery.
Hned ve svém prvním období se zaměřil na rozvoj současné norské operní tvorby. Dosud objednal osmnáct oper u nor-ských skladatelů, devět jich uvedl, mj. operu In the Thirteenth Hour od Oddvara S. Kvama (1987). Objednal také operu u Trygve Madsena Circus terra, která zazní ve světové premiéře v koprodukci s Norskou operou ve Státní opeře Praha v rámci festivalu Pražské jaro 16. 5. 2001.
Koprodukce jsou dalším jeho záměrem. V plánu má spolupráci s operami v Jižní Americe, s Mariinským divadlem v St. Petersburgu a Valerijem Gergievem, se Slovenským národním divadlem v Bra-ti-slavě (v jednání je Straussova Ariadna na Naxu na jaro 2003) a s Bělehradem.
Ovšem hlavním jeho cílem je od roku 1985 vybudování samostatného operního domu. „Nové operní budovy se dnes staví v Číně, Hongkongu, Singapuru, Japonsku, Koreji, kde stále stoupá zájem o evropskou hudbu. V Evropě je to ale zcela výjimečné..“ Po značných peripetiích (bývalá pravicová strana byla proti tomu) dala konečně současná vláda křesťanských demokratů ke stavbě souhlas. Za vším – i v hudbě – je politika. Promítlo se to i do výběru místa pro operu – na břehu osloského fjordu, sice s kouzelným výhledem na fjord (nabízí se srovnání s operou v Syd-ney…), ale s velkou dálniční křižovatkou v těsném sousedství a navíc daleko od centra města. „Výběr místa souvisel se záměrem urbanistického rozvoje této čtvrti“, říká pan Simensen. Architektonickou soutěž vyhrála společnost SNŘHETTA, která mj. uskutečnila rekonstrukci slavné Alexandrijské knihovny v Káhiře: „Projekt není extra-vagantní, je jednoduchý, přesto monumentální a pře-devším odpovídá nor-skému charakteru. V budově bude 5 sálů, největší bude mít 4000 míst.“ To je pochopitelně výrazný pokrok od dosavadních 1400 míst v současném ,ki-ně‘. Otevření je plánováno na rok 2008: „Zahajovacím představením 20. 9. 2008 určitě nebude Albertova Nížina… Uva-žujeme o Olavu Tryggvasonovi…“

Kapitola třetí: Olav Tryggvason aneb norská národní opera
Operu Olav Tryggvason na námět z vikingské doby začali psát v roce 1873 Edvard Grieg a básník Bjřrnstjerne Bjřr-n-son. Jenomže pak Grieg zhudebnil Peer Gynta, neboli dílo Bjřrnsonova rivala Henrika Ibsena a to způsobilo okamžitou roztržku mezi oběma umělci. Dochovalo se torzo - pouze sedm čísel, neboli asi 30 minut hudby. Trvalo více než jedno století, než partitura vyšla z prachu archívů. Ujal se jí skladatel Ragnar Söderlind a Griegův fragment skvěle prokomponoval svou hudbou. Opera začíná citací písně „Brede Seil“ (Velké plachty) od Edvarda Griega, která se zpívá v Nor-sku ve výroční den nezávislosti 17. 5., v samotném závěru zní píseň Rikarda Nordraaka – jako pocta skladateli, jehož Grieg ctil a obdivoval. Opera byla uvedena ve světové premiéře 26. 9. 2000 v Bergenu v koprodukci oper v Oslu a Bergenu pod taktovkou současného šéfdirigenta Norské opery, Olafa Henzolda, a byla vysílána norskou televizí, s níž pan Simensen podepsal kontrakt na pravidelné uvádění jedné produkce ročně. Olav Tryggvason je také v plánu spolupráce s Valerijem Gergijevem.