Scéna.cz 

Ariana a Modrovous

Státní opera Praha začala pod vedením intendanta Daniela Dvořáka a uměleckého šéfa Jiřího Nekvasila vydávat na CD zvukové záznamy svých premiér. Byť slouží pouze k dokumentačním a propagačním účelům, myslím, že je to pro ostatní české operní scény krok hodný inspirace a napodobení. K realizovaným záznamům patří například i premiéra Ariany a Modrovouse (Ariane et Barbe-bleue) francouzského impresionisty Paula Dukase (1865-1935), která se konala ve 31. května 2001 v rámci tříletého cyklu francouzských oper. Státní opera se tímto cyklem snaží na scénu uvádět méně známá a v některých případech i zapomenutá díla francouzských autorů - před Arianou například Meyerbeerova Roberta ďábla. Poslední opus Joseph Merrick zvaný Sloní muž.Laurenta Petitgirarda tento cyklus zakončil. Světová premiéra se konala 7. února 2002. Záznam Ariany má o to větší cenu, neboť všeho všudy existují pouhé tři nahrávky této opery.

Světová premiéra Dukasovy Ariany a Modrovouse se konala 1. května 1907 v Paříži. Již před Dukasem lákal pohádkový příběh o rytíři Modrovousovi a jeho šesti ženách A. E. M. Grétryho (1789) a J. Offenbacha (1866), po něm B. Bartóka (1918) a E. N. von Reznička (1920). Ideově dílo reaguje na aktuální dobovou otázku ženské emancipace a v hlavní postavě Ariany se zračí symbol svobodné a nezávislé ženy. Ariana přináší Modrovousovým manželkám svobodu, se kterou si neumějí poradit a dobrovolně zůstávají po jeho boku, zatímco Ariana jej opouští. Opera se objevila záhy po svém vzniku na většině velkých operních scénách. Ovšem později byla zatlačena do bezvýznamnosti jinými francouzskými díly; známější je například Pelléas a Mélisanda Dukasova spolužáka Clauda Debussyho (shodou okolností uvedený před několika lety v Ostravě).
Na česká jeviště se Ariana a Modrovous vrací po tři čtvrtě století trvající odmlce. Poprvé bylo u nás dílo uvedeno v roce 1925 na jevišti Nového německého divadla, o deset let později v Brně. Velkou cenu má inscenace už z dramaturgického hlediska. Vždyť francouzská opera to není jen Bizetova Carmen!

Hudebního nastudování se ujal Francouz Vincent Monteil a orchestr SOP předvedl pod jeho řízením neobvykle vyrovnaný výkon. Stejně lze hodnotit i jindy průměrný sbor SOP, kterému však autor kromě prvního dějství nedal příležitost k většímu uplatnění. Děj je soustředěn na jednání hlavní hrdinky, která je středobodem všeho dění na scéně a po celou dobu představení ji vlastně neopouští. Jistě i proto nebylo snadné najít vhodnou představitelku hlavní role, do níž byla obsazena Isabelle Vernet (mimo jiné žačka Régine Crespin). I ze záznamu je však patrná „hrubost“ a přepínání s jakým se potýkala v nejexponovanějších místech prvého dějství. Nevědět, že její kariéra začala přibližně před deseti lety, myslel bych si, že už má svá nejlepší léta za sebou. Domnívám se, že Galia Ibragimova (v tomto představení jako Chůva) by roli Ariany podala s větší hlasovou kulturou. Všechny ostatní postavy, včetně samotného Modrovouse, jsou epizodní. V nejlepší kondici se v této roli představil Oleg Korotkov. Pražská inscenace Ariany a Modrovouse je rozhodně výrazným zpestřením repertoáru českých operních divadel. V této sezóně se objeví na scéně SOP ve čtyřech představeních v dubnu a květnu.