zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Liberecký Andrea Chénier

Foto z inscenace archiv divadla

  

Nevím proč, ale v posledních letech jsme svědky zvláštního dramaturgického úkazu, který ovládá jak činoherní, tak i operní scény. Titulu, o který někdy i po léta nikdo nestál, se zmocní hned několik divadel a máme tu sérii Jejích pastorkyň, Maryší, Luceren či Mefistofelů. Nyní je v kurzu Andrea Chénier italského veristy Umberta Giordana. Přestože se znovuobjevením tohoto titulu přišlo původně liberecké divadlo, první Chénier měl premiéru v Brně před vánocemi roku 2000, v listopadu 2001 následoval Chénier budějovický a teprve do třetice, opět v čase předvánočním, uzavřela po roce trojici inscenací premiéra libereckého Divadla F. X. Šaldy. Přidá se ještě někdo další?
Ital Umberto Giordano, mladší vrstevník Pucciniho, Leoncavalla a Mascagniho, má na svém skladatelském kontě jedenáct oper, ale proslavil ho nejvíce právě Andrea Chénier z roku 1896 díky velkým pěveckým příležitostem i dramatickému příběhu z let francouzské revoluce. Pucciniho libretista Luigi Illica napěchoval libreto efektními sborovými scénami, romantickou titulní postavou básníka, milostnou story korunovanou smrtí obou milenců, zradou, žárlivostí i žalářem. Giordano to vše podtrhl hudbou, která, i když nedosahuje pucciniovské velikosti, nepostrádá originalitu a pěvcům dává šanci předvést krásné hlasy.

Libereckého nastudování se ujal zkušený dirigent František Babický a spolu se sbormistrem Martinem Veselým odvedli velký kus dobré práce. Orchestr pod Babického vedením zní pěkně, s dynamickými i výrazovými odstíny, pečlivá dirigentská ruka je znát i na vedení sólistů a sboru, takže nedochází k dnes tak často slýchaným rytmickým kolizím mezi jevištěm a orchestrem. Sbor zní čistě i přes množství hereckých akcí, které mu předepisuje režie.
Původem jihoafrický tenorista Michael Renier je v posledních sezonách oporou liberecké opery a častým hostem na dalších domácích scénách, včetně Státní opery Praha. V Liberci vytvořil Otella, Kalafa i Radama. Titulní roli Giordanova Chéniera zpíval už před rokem v brněnské inscenaci, takže liberecký Chénier byl sázkou na jistotu. Renierův přirozeně nosný a znělý tenor zvládá bez potíží výšky, jeho jednotlivé tóny a polohy jsou oble provázané a obdařené niterným dramatickým výrazem. To, co Renierovi lze vytknout v případě Radama či Kalafa – a sice menší dynamické odstínění ve prospěch vždy plného zvuku – není zde tak palčivým problémem. Chéniera alternuje Alois Harant.
Chénierova protihráče Carlo Gérarda zpívají Nikolai Logvinov a Anatolij Orel, který rovněž patří k libereckým sólistickým oporám. Gérard je přímo stvořený pro Orlův herecký typ a talent, je přímým pokračováním jeho Jaga z Ver-diho Otella. Po stránce hlasové zvládá Orel Gérarda téměř bez problémů, vylepšení by snesla jeho „ruská“ italština. V roli Maddaleny di Coigny zazářil na první premiéře mladý dramatický soprán talentované Dagmar Žaludkové, která slaví na liberecké scéně úspěchy již v titulní roli Verdiho Aidy. Velmi dobře s ní typově i hlasově ladila Sylva Čmugrová v roli Bersi, která se stala dalším vrcholem premiérového čtyřúhelníku. Z ostatních postav zaujal především stále dobře znějící soprán Aleny Žaloudkové v rolích Hraběnky di Coigny a Madelon, Pavel Vančura jako Roucher potvrdil svůj dobrý standard sólisty s perspektivou dalšího, zejména výrazového růstu.
Nápaditou a stylově čistou scénickou podobu dal Giordanově opeře režisér Anton Nekovar spolu s výtvarníkem Jozefem Haščákem, když jednotlivým dějstvím nechali dominovat barvy francouzské trikolóry. Vstupní aristokratickou selanku ovládá bílá barva horizontu i rokokových kostýmů, vystřídá ji modrý soumrak s nadýchnutou konstrukcí kavárničky, která se obratem změní v lešení soudního procesu a vše ztěžkne rudým odstínem krve. V závěru se skládají všechny tři barvy v podobě padajících závěsů k nohám milenců odcházejícím k černobílému horizontu, na němž se hrozivě rýsuje silueta gilotiny. Je to působivé, a přitom jednoduché řešení. Nekovar precizně buduje vztahy postav a daří se mu rozehrávat i sborové scény drobnými akcemi. Jediné, co působí nadbytečně, jsou zmnožené dětské scény, prolínající do děje místy až rušivě a ná-silně, byť děti z pěveckého sboru ZUŠ v Jabloňové ulici i z Tanečního studia DFXŠ podávají profesionální výkony.
Liberecký Andrea Chénier je zdařilé představení, které oživilo pozapomenutý titul v celé jeho zašlé slávě – hudební i scénicky dramatické.

17.2.2002 Radmila Hrdinová | rubrika - Recenze

Časopis 19 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 19 - sekce

DIVADLO

VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles

Romana Chvalová a Alexandr Postler

Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek

další články...

HUDBA

Anna K. představila svoje Údolí včel

Anna K. ve Fóru Karlín

Dlouholetá populární stálice na české hudební scéně, zpěvačka Anna K., po šesti letech opět vystoupila a to 25 celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Výtvarné tipy 20. týden

Klackovitý architekt Martin Rajniš

Ztracené poklady Egypta: Záhady egyptské Sfingy
Je stejně tajemná jako slavná. Prozkoumejte minulost jedné celý článek

další články...