Scéna.cz 

Ze Smetanovy Litomyšle II.

První den letošního léta se opět rozezněly zahajovací tóny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, který v tomto roce vstoupil již do svého 43. ročníku. Přinášíme pohled na další dění z festivalu.
Sobota ve znamení varhan a opery
Sobotní odpoledne patřilo varhannímu koncertu v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže, kde se za nově zrekonstruovaný nástroj posadil Vladimír Roubal. Původně dvoumanuálové varhany z roku 1902, postavené varhanářem Josefem Kobrlem z Lomnice nad Popelkou, byly po šestimiliónové rekonstrukci zkolaudovány teprve začátkem června, takže do slova a do písmene ještě voněly novotou. Po přestavbě firmou Grygar z Pro-stějova jim přibyly další dva manuály, z nichž čtvrtý, který disponuje pěti rejstříky, patří tzv. španělským trompetám s mnohem průraznějším zvukem, než mají klasické varhanní píšťaly. Z řa-dy děl, která zde zazněla, stojí za zmínku zejména fanfárová suita neznámého autora z 18. století, objevená v Horní Sloupnici či Roubalova improvizace na téma dané z publika tenorové sólo Fac me vere ze Dvořákovy Stabat mater. Vladimír Roubal a Tru-bači Pražského hradu (František Svejkovský, Jan Verner, Jiří Krýsl trubky, Josef Trnka, Jiří Nauš pozouny, Martin Svoboda tuba a Pavel Svejkovský tympány), kteří se k só-lis-tovi v několika číslech připojili, nastudovali celý repertoár výborně a skli-dili bouřlivé ovace.

Derniéra Figarovy svatby
O Mozartovu Figarovu svatbu se Litomyšl "pokusila" už v roce 1988, ale protože to tehdy bylo v amfiteátru a protože i tehdy zasáhla "vyšší moc", nebyla opera dohrána do konce. Tentokrát se pořadatelé moudře rozhodli pro II. zámecké nádvoří: píši "moudře", neboť prvnímu víkendu festivalu vskutku počasí nakloněno nebylo. Nicméně zámecké nádvoří je i pro scénické uvedení opery vhodným "divadelním" sálem, a tak ovšem i díky solidnímu provedení nebyli posluchači o nic ochuzeni.
Pořadatelé se rozhodli přenést inscenaci z Národního divadla, kde měla premiéru 15. 3. 1992 ve Stavovském divadle a která letos zazněla v Litomyšli v této podobě naposledy. Před 9 lety vzbudilo zejména režijní pojetí Jaroslava Chundely značné diskuse: dlužno říci, že za ta léta se řada "obhroublostí" či, mírněji řečeno, řada prvků snažících se jaksi postihnout prostopášnost aristokratické ložnice, zmírnila, chyběl i onen akrobatický skok Cherubína skrz zadní plátno při scéně útěku oknem co to tehdy symbolizovalo, nechám na paměti návštěvníků opery ve Stavovském divadle. Je nutné ovšem zdůraznit, že realizace litomyšlského provedení se ujal zkušený režisér Josef Průdek. Scéna Carla Friedricha Oberleho neztratila nic na své účinnosti: byť se spokojí s několika rekvizitami, jimž vévodí široká postel, evokuje dobře proměny místa děje a s pro-středím zámeckého nádvoří dobře korespondovala.
Orchestr a sbor Opery Národního divadla odvedly pod taktovkou Olivera Dohnányiho naprosto spolehlivý výkon, hudební nastudování vynikalo výstižnými tempy i rytmickou pregnancí.
Pěveckému obsazení dominoval Roman Janál (hrabě Almaviva), který byl vokálně stejně znamenitému Miloslavu Podskalskému (Figaro) důstojným, neboli neméně sympatickým protihráčem: jako Zuzanka bych asi byla trochu bezradná, komu z nich dát přednost. Skvělá byla Helena Kaupová (hraběnka) jak se trochu frázovitě říká, takřka bez dechu jsem naslouchala její jímavé kavatině "Porgi amor qualche ristoro". Natalja Melnik propůjčila Zuzance půvabný, dívčí zjev a stříbřitý zvonivý soprán, neodolatelně kouzelným byl (tak jako ve všech svých komických rolích) Bohuslav Maršík (Bartolo). Ostatních rolí se s větším (Pavla Vykopalová Cherubín, Jiří Hruška Basilio, Alfréd Hampel Curzio) či menším (Miroslava Volková Marcellina, Martina Bauerová Barbarina, Zdeněk Harvánek Antonio) zdarem zhostili další sólisté ND.

Konečně sluníčko
V neděli se na Litomyšl konečně zase jednou usmálo sluníčko. Vedle chrámového koncertu v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže s názvem Cantus grego-rianus et organum, v němž vystoupila Schola Gregoriana Pragensis (umělecký vedoucí David Eben) a varhaník Tomáš Thon, zařadili pořadatelé festivalu na tento den Orffovy Carmina burana (II. zámecké nádvoří) a vystoupení Kühnova dětského sboru s tajuplným názvem Ora Mystica.
Orffovy Carmina burana zazněly společně s Beethovenovým Koncertem pro klavír a orchestr č. 5 Es dur, op. 73, který podvečerní Koncert na přání zahájil. Jana Simona, jenž se v Beethovenově "Císařském" ujal sólového partu, doprovodil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, jehož řízení se tentokrát ujal již pravidelný host festivalu, František Preisler. Nemilosrdná akustika nádvoří s velmi malým dozvukem, kdy je jakékoliv zaváhání okamžitě slyšet (zvláště v blízké osmé řadě!), připravila Janu Simonovi obtížnější podmínky, než jakými disponuje klasický koncertní sál. Sólista se však s nimi vypořádal se sobě vlastní profesionalitou. Ve více než čtyřicet minut trvajícím třívětém koncertu (Allegro, Adagio un poco mosso a Rondo: Allegro), který Jan Simon společně s první čtveřicí Beethovenova kompletu nedávno nahrál za doprovodu Pražské komorní filharmonie, řízené Jiřím Bělohlávkem, pro firmu BMG ARIOLA, předvedl brilantní techniku a prokázal smysl pro důmyslnou architekturu náročné kompozice. Až na drobnější nesrovnalosti v souhře s orchestrem (zejména kvůli občasným pozdějším nástupům orchestru) či ne tak zcela vypracované detaily orchestrálních pásem ve stavbě frází jsme se tak stali svědky zdařilého a muzikantsky poutavého provedení.
V Carmina burana, scénické kantátě na texty středověkých vagantských písní, se k Rozhlasovým symfonikům a Fran-tišku Preislerovi připojily vedle trojice sólistů Zdeny Kloubové, Vladimíra Doležala a Ivana Kusnjera, Kühnův dětský sbor (sbormistr Jiří Chvála) a Praž-ský filharmonický sbor (sbormistr Jaroslav Brych). A nutno říci, že všichni předvedli výkony vynikající. Zejména Ivan Kusnjer (který vystoupil na festivalu v tomto díle již poosmé) a Zdena Kloubová zdolali náročnou partituru s obdivuhodnou lehkostí. Kusnjer předvedl nejen bohatý výrazový rejstřík, ale např. při obtížných přechodech z jednoho hlasového rejstříku do druhého v části Dies, nox et omnia i vy-nikající pěveckou techniku, Kloubová zase oslnila intonační dokonalostí. Společně s přesvědčivou "kvílící labutí" Vladimíra Doležala (Olim lacus colueram), perfektně sezpívanými sbory a rytmicky dokonale sehraným orchestrem se Františku Preislerovi podařilo dovést dílo téměř k oslnivému zvukovému vyznění. Standing ovation, které následovalo, tak bylo vskutku zasloužené.

Hodina duchů
Ve čtvrt na dvanáct v noci se konal v Piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže a v Klášterních zahradách poslední koncert slunné neděle, nazvaný Ora Mystica. Protože vnitřek chrámové lodi je značně zpustlý a vyžaduje poměrně náročnou rekonstrukci, zůstává během roku veřejnosti nepřístupný. Posluchači tak měli jedinečnou příležitost se do tajuplného objektu podívat. Neutěšenost jeho stavu a působivé světelné efekty v růz-ných barvách, promítané na boční stěny hlavní lodi, však ještě více zvyšovaly mystičnost večera, na němž předvedl své umění Kühnův dětský sbor, říze-ný Jiřím Chválou, Stamicovo kvarteto (Vítězslav Černoch, Josef Ke--kula, Jan Pěruška a Vladimír Leixner) a Radovan Lukavský, který jednotlivá hudební čísla propojoval recitací výběru z kon-tem-pla-tivní poezie Bohuslava Reynka.
Dětský sbor se v závěru koncertu, než přešel s rozsvícenými svíčkami do Klášterních zahrad zazpívat Lukášovo Pater Noster a Mozartovo Ave verum, rozdělil do dvou proudů a rozestavil se podél kostelních lavic, aby přednesl Ave Maria Tomase Luise de Vittorii a Jacquese Arcadelta. Krása a průzračnost jeho hlasů, mystičnost prostředí i působivost sestaveného, interpretačně velmi náročného programu (Carl Orff Canticum Fratris Solis, Arvo Pärt Zwei Beter, Giuseppe Verdi Laudi alla Vergine Maria, Gabriel Fauré Messe basse, Ivan Kurz Stabat mater) působily úžasným, takřka snovým, dojmem a za-slou-žily se nejen o zcela výjimečný umělecký, ale i du-chovní zážitek.

A v noci ještě do Prahy
I když počasí nevyšlo zrovna tak, jak si pořadatelé a posluchači přáli, tři dny v Litomyšli utekly jako voda a přinesly nám spoustu krásných uměleckých zážitků. Doufejme, že finanční krize, do které se festival poprvé v polistopadové historii dostal a musel se obejít bez generálního sponzora, bude co nejdříve s úspěchem zažehnána a Smetanova Litomyšl se vrátí do svých původních rozměrů. Vždyť je to nejen po Pražském jaru náš druhý nejstarší festival, ale také vůbec největší operní přehlídka v Čechách.