Scéna.cz 

Ze Smetanovy Litomyšle I.

První den letošního léta se opět rozezněly zahajovací tóny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, který v tomto roce vstoupil již do svého 43. ročníku. I když tentokrát se pořadatelé museli vzhledem k nenadálé ztrátě generálního sponzora trochu uskrovnit oproti loňsku chyběla ze zhruba šestnáctimiliónového rozpočtu téměř třetina a festival byl zkrácen ze tří neděl na pouhých jedenáct dní (21. 6 až 1. 7.) programová nabídka zůstala i přesto více než lákavá. Tradiční dramaturgické uspořádání narušila pouze absence některého ze stěžejních oratorií 20. století či operního představení v zámeckém barokním divadélku
Co všechno tedy mohli návštěvníci slyšet
Festival zahájil koncert ze slavných skladeb starých mistrů, nazvaný Hudba pro velký barokní orchestr, nechyběly tradiční varhanní a chrámové koncerty, slavné Orffovy Carmina burana, vystoupení Jany Lewitové a Vladimíra Merty, kteří si pro posluchače připravili balady sefardských Židů, recitál Gabriely Demeterové či Smetanova Má vlast v autorově klavírní úpravě pro čtyři ruce v pro-vedení Petra Jiříkovského a Daniela Wiesnera. K atraktivním večerům dále patřilo nejen vystoupení Státní filharmonie Brno, řízené Leošem Svárovským, v jejímž podání zazněla v rámci Pocty Antonínu Dvořákovi I. řada Slovanských tanců a proslulá Novosvětská, ale i uvedení divadelní hry o světové sopranistce, nazvané Maria Callas aneb Mistrovská lekce, oceněná prestižní cenou Tony Award a nastudovaná členy Východočeského divadla Pardubice. Vedle již klasicky zařazovaného koncertu na přání jsme mohli být rovněž svědky půlnočního nokturna sborové duchovní tvorby s názvem Ora Mystica či Koncertu pro III. tisíciletí, kde zazněly vedle Jiřím Temlem zinstrumentovaných Dvořákových Cigánských melodií, op. 55 a Lidových písní Luciana Beria v interpretaci Dagmar Peckové rovněž Beethovenova Sedmá a premiéra Čtvrté symfonie "Desiderata" O věcech potřebných Jaroslava Krčka v provedení mezzosopranistky Karly Bytnarové a Pražské komorní filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.

Tradičně velký prostor však dostala samozřejmě především opera. Již po pěta-dvacáté byla uvedena ve Smetanově rodišti jeho Prodaná nevěsta tentokrát v nastudování opery Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě, která se na prkna zámeckého amfiteátru vrátila téměř po čtyřiceti letech a celý festival slavnostně uzavřela. Státní opera Praha přijela s Verdiho Trubadúrem a původně zamýšlený Fibichův melodram Smrt Hippodamie nahradila kvůli dlouhodobějšímu onemocnění Aloise Švehlíka, obsazeného do hlavní role, Mozartova Figarova svatba z nabídky pražské Opery Národního divadla. Poprvé v Čechách se také na festivalu v roli čínské princezny Turandot představila v koncertním provedení stejnojmenné Pucciniho opery Eva Urbanová.

Svatý Petr neměl tentokrát slitování
Letos jako každoročně ve dvojici s kolegyní Jitkou Slavíkovou jsme se do Litomyšle rozjely až den po zahájení, 22. 6. v pátek. I když úvodní čtvrteční koncert, na jehož realizaci se pod taktovkou Jiřího Stárka podílely vedle členů Moravského dechového orchestru i spojené orchestry Janáčkovy filharmonie Ostrava, Litomyšlského symfonického orchestru a De-chové harmonie Janáčkovy konzervatoře Ostrava, přemístili organizátoři vzhledem k varování meteorologů ze Smetanova náměstí do Kapitulního chrámu Povýšení sv. Kříže, nakonec nespadla ani kapka. Zato v pátek lilo od rána jako z konve a nepřestalo ani celou první polovinu opery Turandot.

Turandot koncertně
Pucciniho Turandot je druhá Pucciniho opera, která v historii Smetanovy Litomyšle zazněla. Tak jako při Tosce doprovázel i tentokrát její provedení vytrvalý déšť, jestliže ale původně plánované scénické provedení Tosky (1996) muselo být přemístěno do nepříliš vábné Aukční haly a zaznělo koncertně, Turandot díky důmyslnému zastřešení II. zámeckého nádvoří, o němž jsme již několikrát s obdivem na stránkách Hudebních rozhledů psali, se mohla uskutečnit i přes nepřízeň počasí v plánovaném prostoru. Tak jako při Tosce i zde se podařilo organizátorům festivalu angažovat reprezentativní obsazení, které plně vynahradilo absenci dekorací a herecké akce. Ve stejné "sestavě" byla Turandot uvedena o dva týdny dříve (9. 6.) v Bratislavě.
Ostatně si myslím, že paní Eva Urbanová ani kulisy nepotřebovala. S minimem gest a detailně propracovaným kultivovaným mimickým projevem naprosto přesvědčivě vystihla proměnu kruté princezny Turandot, mstící se svým nápadníkům za sebevraždu své předchůdkyně Lou-Ling. Způsob, jakým po Kalafově vyřešení třetí hádanky začne zpívat "Figlio del cielo!", kdy zoufale prosí císaře, aby ji nenutil provdat se za Kalafa, či s jakou vroucností zazpívá v závěru opery "jméno" Kalafovo "L´ amore!" byl naprosto fascinující. Nemluvě o jejím sopránu velkého rozpětí a šíře krásné tmavé barvy, vzrušujícím a vášnivě neklidným, s řadou dynamických kontrastů a témb-ro-vou diferenciací, s výtečně znějícími výškami, jimiž tato role oplývá ve velké hojnosti. Byl to svrchovaný výkon!
Neméně krásný hlas nabídl španělský tenorista Ernesto Grisales, byť byl na můj vkus příliš temperamentní, či dokonce "teatrální" v gestickém projevu: vokálně ale strhující včetně oné nejslavnější árie z Turandot (ne-li nejslavnější tenorové árie v celé operní literatuře vůbec) "Nessun dorma!". Korejská sopranistka Youngok Shin se dynamicky oproti oběma pěvcům příliš neprosadila (zejména ve středních polohách byl její hlas slabší), přirozené vibrato jejího hlasu bylo poněkud větší a občas byly nepřeslechnutelné intonační výkyvy ("Signore, ascolta" v 1. dějství i při "Tu, che di gel sei cinta" v 3. dějství). Bohužel ani výrazově nebyla tak přesvědčivá stejně jako Peter Mikuláš (Timur) s poněkud neosobním projevem: sice naprosto spolehlivě zazpíval, ale především, či pouze noty. Timur je krásná postava, která přece jen potřebuje mnohem více výrazových nuancí.
Tak dokonale sezpívaný tercet ministrů (čínský barytonista Yu Chen, rakouský tenorista Peter Jelosits a rakouský tenorista Helmut Wildhaber) jsem snad ještě (kromě CD nahrávek) neslyšela. Pokud bych měla někomu z nich dát přece jen přednost, pak Yu Chenovi s dokonale ohebným, znělým hlasem. V jejich stínu ovšem nezůstal ani vynikající slovenský barytonista Mikuláš Doboš (mandarin) či slovenský tenorista Ivan Ožvát (císař Altoum).
Dirigent Ondrej Lenárd dokázal skvěle vystihnout opalizující koloristiku Pucciniho partitury stejně jako plně rozvinout svůj cit pro dramatický efekt i pro účinné vygradování jednotlivých scén. Vedl skvěle připravenou Slovenskou filharmonii i celý ansámbl naprosto bezpečně: uznání zaslouží i Bratislavský chlapecký sbor a Slo-ven-ský filharmonický sbor, který zněl kultivovaně, barevně a vyrovnaně ve všech hlasech, ale přece jen se místy poněkud méně prosazoval proti orchestrálnímu zvuku.

Druhý den - opět pod deštníky
Liják nás, bohužel, provázel od časného rána rovněž po celý den následující. I tak jsme však měly bohatý program. Kromě tradiční prohlídky zámku jsme absolvovaly i výstavu Od Bendy k Fibichovi aneb Scénický melodram v Čechách, umístěnou v jednom z pokojů Smetanova rodného bytu a pořádanou Muzeem a Galerií Litomyšle či se zúčastnily křtu banánové bábovky Magdalenky, pečené údajně podle receptu Magdaleny Dobromily Rettigové (jak spotřebitele informuje k roztomilé sladkosti připevněná kartička), ve skutečnosti však vytvořené dle návodu španělských hospodyněk. V útulné kavárně, umístěné v areálu Klášterních zahrad, nově otevřených v září loňského roku, jej pořádaly členky činorodého amatérského Sboru paní a dívek a nutno podotknout, že setkání to bylo milé a veselé a bábovka i jiné dobroty vynikající Ujít jsme si samozřejmě nenechaly ani výstavu fotografií Jadrana Šetlíka v prostorách bývalého zámeckého pivovaru, která je součástí autorova cyklu uměleckých portrétů s názvem Galerie Milénia Jadran, v němž představuje známé a zajímavé tváře přelomu 2. a 3. tisíciletí. I když hlavní osou festivalu jsou koncerty a především opery, bohaté doprovodné akce k němu jednoznačně patří, mají úroveň, rozmanitost a festival obohacují.