Scéna.cz 

Sir John Eliot Gardiner

Sir John Eliot Gardiner patří k nejpozoruhodnějším osobnostem současné hudební scény pro Pražské jaro je ctí a potěšením, že jeho první vystoupení v České republice patřilo právě tomuto festivalu. Spolu s Českou filharmonií provedl 18.května skladby Dvořákovy, Berliozovy a Šostakoviče. Náš rozhovor se uskutečnil telefonicky, a i když spojení s Anglií nebylo právě ideální a při přepisu magnetofonového pásku jsme zažívaly značně horké chvilky, asi nikdy nezapomeneme, jak Mistr Gardiner ochotně a mile odpovídal na naše otázky.

S jakými pocity přijíždíte na festival Pražské jaro?
Jsem nadšený i tím, že budu dirigovat jeden z předních světových orchestrů.Velmi se na to těším. V loňském roce jsem v kostelích po celé Evropě dirigoval Bachovy kantáty, a jsem proto rád, že mám příležitost úplně změnit repertoár a také vystoupit v historické budově Prahy na slavném festivalu Pražské jaro.

Mistře Gardinere,v zahraničním tisku Vás nazývají "Toscaninim sta ré hudby ". Co vás tak fascinuje na barokní hudbě?
Nevím, zda jsem Toscaninim staré hudby nejsem si jist, zda takové označení něco znamená! Samozřejmě jsem Toscaniniho velice obdivoval, nejvíce se mi na něm líbilo, s jakou vášní, energií a nasazením přistupoval ke každému vystoupení, aby bylo vzrušující a životaplné. Toho se mu podařilo v životě do sáhnout a některé z jeho nahrávek to dosvědčují. A také velká část Toscanini ho symfonického repertoáru je podobná tomu, jaký uvádím s některými velkými orchestry jako hostující dirigent i se svým Orchestre Révolutionnaire et Romantique. Pokud jde o barokní hudbu, zdá se mi, že přímá zkušenost s tímto repertoárem, zejména s Monteverdim, Purcellem, Bachem, Rameauem a Händelem, je ohromně obohacující a důležitá pro porozumění a docenění pozdější hudební tvorby z 18., 19.a 20.století. I když dnes diriguji barokní hudbu méně, stále je pro mě velmi cenná.

Proč jste si zvolil pro festivalový koncert Šostakovičovu Pátou symfonii?
Šostakovič je jeden z největších symfoniků 20. století a jeho Pátá symfonie jednou z nejpřístupnějších možná s nejpřehlednější stavbou ze všech symfonií 20. století. Je to také jedno z těch děl, na kterém se nejlépe ukáží přednosti orchestru. Toto je můj první koncert s Českou filharmonií a nesmírně se na něj těším. Česká filharmonie má tak skvělé jednotlivé skupiny smyčce, dřevěné nástroje a žestě, že výběr této symfonie se mi zdá vhodný. Je to dílo, které jsem vždycky miloval, a myslím si, že pro naši společnou práci to je velmi dobrá skladba: jsem si jist, že Česká filharmonie vystihne její charakteristickou kombinaci tragiky a optimismu a porozumí její široké škále nálad.

Jaké místo zaujímá ve Vašem repertoáru Dvořák?
Dosud jsem dirigoval tři jeho symfonie, Symfonické variace a Stabat mater, které považuji za nádherné, zbytečně opomíjené dílo.Velmi rád bych ně kdy dirigoval Rusalku, která je rovněž podceňovaná. Možná jsou to symfonické básně, které mi připadají z Dvořákovy symfonické tvorby nejvíce imaginativní a okouzlující, a právě Polednice je z nich nejživotnější a nejdramatičtější. Moc jsem si přál zařadit do programu s Českou filharmonií jedno dílo z "jejího " repertoáru a velmi se těším na zvuk orchestru při provedení Polednice, i když doufám, že k němu budu moci dodat něco ze svého vlastního pohledu. Mnoho orchestrů v západní Evropě a v Americe se dnes snaží hrát všechno: všechny skladby najednou. Tak vzniká tendence produkovat tentýž nerozlišitelný zvuk, v němž je méně místního tónu, národního akcentu a barvy než možná před několika generacemi. Myslím si, že je to škoda, protože místní styl to je něco vzácného a individuálního, co bychom měli pěstovat: pro spěšně diferencuje zvuk a barvu.Mi luji rozdílnost v přístupu a zdá se mi, že je škoda, když orchestry začínají znít velmi podobně.

Budete mít někdy možnost dirigovat Rusalku?
Velice rád bych to uskutečnil. Hledám příležitost. Zatím jsem dirigoval dvě árie, včetně té slavné o měsíčku, které zpívala Ljuba Orgonašová na koncertě hamburského NDR Symfonického orchestru asi před pěti,šesti lety. Udělaly na mě obrovský dojem. Před nedávnem jsem viděl Rusalku také v English National Opera a opravdu si myslím, že to je ne doceněný poklad.

Které další české skladatele byste rád zařadil do svého repertoáru nebo kteří z nich již ve Vašem repertoáru jsou?
Ze starých českých mistrů mě zajímá zejména Zelenka, Benda a Voříšek. Ale ten, kdo nejvíce podněcuje mou představivost, je Janáček. Budu dirigovat Její pastorkyni s Českou filharmonií v Salcburku letos v létě. To je veliká výzva a velmi se na ni těším. Je to první ze dvou či tří Janáčkových oper, které mám dirigovat v příštích několika letech. Byl jsem pozván, abych řídil Příhody lišky Bystroušky v Královské opeře Covent Garden v roce 2003 a Z mrtvého domu v následující sezóně v Curychu. Dosud jsem dirigoval pouze orchestrální skladby Janáčka: Tarase Bulbu, Sinfoniettu a také Idylu pro smyčcový orchestr, kterou mám moc rád. Její pastorkyňa je samozřejmě dílo absolutního génia s nádhernou orchestrací, dílo těžké po rytmické stránce, ne vždy snadno realizovatelné, jak tomu u Janáčka často bývá; ale jsem si jist, že s Českou filharmonií to bude skvělé!

John Eliot Gardiner je nositelem několika vysokých francouzských a britských vyznamenání,v roce 1998 mu byl udělen šlechtický titul. Proslulost získal zejména jako zakladatel a umělecký ředitel tří světově významných vokálních a instrumentálních těles, specializovaných na historicky poučené provozování hudby od raného baroka až po romantismus Monteverdi Choir,English Baroque Soloists a Orchestre Revo lutionnaire et Romantique. Čtyři roky působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru Severoněmeckého rozhlasu v Hamburku,šest let jako hudební ředitel Opéra de Lyon. V roce 2000 provedl ve čtrnácti ev ropských zemích všechny Bachovy chrámové kantáty.V současné době pravidelně spolupracuje jako host s předními symfonickými orchestry. Podstatná část Gardinerovy boha té umělecké dráhy je dokumentová na více než dvěma sty padesáti gra mofonovými nahrávkami odměněný mi řadou významných cen;za poslední desetiletí k nim přibyl cyk lus Mozartových sedmi zralých oper ních děl a Beethovenova,Verdiho, Schumannova a Berliozova orchest rální i operní tvorba.
Připravily JITKA SLAVÍKOVÁ, LENKA JURÁŠKOVÁ překlad:YVETTA KOLÁČKOVÁ (Převzato z katalogu Pražského jara s laskavým svolení PJ.)