Scéna.cz 

Gioacchino Rossini: L´ Italiana in Algeri

Rossiniho Italka v Alžíru je dílo mládí. Skladatel je napsal v roce 1813, tedy ve svých 21 letech, a po Tankredovi, který vznikl v témže roce, mu přineslo další z prvních skutečných úspěchů. Jde o buffu, jež má už všechny typické vlastnosti svého tvůrce – fraškovitý, až bláznivý námět, svěží melodiku jak v brio-pasážích, tak v lyrických momentech, strhující ansámbly, virtuózní pěvecké party a navíc i (ve své době jistě významnou) vlasteneckou ideu. Zdá se, že přívalem vlastní hudební nápaditosti byl skladatel téměř opojen, a tak hýřil jejím bohatstvím s mladistvím nadšením.

Na mládí vsadili také inscenátoři Italky v Alžíru při provedení na hudebním festivalu v Aix-en-Provence v roce 2006. Nastudování vzniklo v koprodukci s Grand Théatre v Lucemburgu a lisabonským Teatro São Carlos a nyní se k nám dostává na DVD záznamu. Ačkoli všech sedm sólových rolí opery klade na pěvce značné nároky, odvaha se vyplatila a vesměs mladé obsazení dobře obstálo. Jistě, na „živý“ záznam produkce pod širým nebem (tedy open-air) není možno klást stejné nároky jako na inscenaci v divadelní budově (přes veškerou snahu snímacího zařízení zvuk utrpí), nicméně se tu představuje několik velmi slibných talentů. Největší pozornost pěvecky i herecky na sebe strhuje skvělý představitel Mustafy-beje Marco Vinco. Jeho hlas není nijak temný, ale právě proto má potřebnou lehkost. Kromě toho si Vinco vychutnává komiku situací a dokonce do nich v závěru dokáže vložit i náznak melancholie, takže je nám toho oklamaného „pappataciho“ líto. Mezzosopranistka Christianne Stotijn si od doby natočení inscenace stačila získat v západní Evropě dobré jméno. Že právem, dokazuje i její výkon v postavě Isabelly. Zejména její podání slavné árie „Pensa alla patria“ je ozdobou večera. (Je příjemné, že patetickou myšlenku tu režie pojala s nadhledem, Isabella se zjeví jako personifikovaná Itálie, v národní vlajce a s korunou na hlavě.)
Tenorista Maxim Mironov jako Lindro působí sympaticky, na milovníka je až harlekýnsky mrštný, po technické stránce je pěvecky bez problémů, přesto se v danou chvíli zdá ještě být spíš nadějí. Jaký pokrok – a právě v Rossinim – od té doby udělal, jsme se mohli přesvědčit v rozhlasovém přenosu Otella z Lausanne, kde zpíval Rodriga. Zejména v dobře propracovaných ansámblech se výrazně uplatňují také Elisaveta Martirosyan (Elvíra) a Sabina Willeit (Zulma). V mozartovsky znějící sorbetto-árii Halyho výborně využil svou příležitost Ruben Drole. A Giorgio Caoduro si pěvecky bez problémů poradil s rolí Taddea, takže se mohl klidně věnovat směšnosti této postavy. Uznání zaslouží rovněž sezpívanost mužské části Arnold Schönberg Choru (sbormistr Jordi Casals), opět ze značné části obsazeného mladými tvářemi. Do mladého obsazení zapadá i dirigent Riccardo Frizza, stojící v čele Mahlerova komorního orchestru. Také on vládne značným elánem, jenž se odráží v často závratných tempech (např. 1. finále je téměř na hranici možností). Komorní obsazení orchestru nijak neoslabuje typicky rossiniovský zvuk smyčců, ale zároveň podtrhuje lehkost a hravost partitury. Z týmu inscenace se generačně vymyká pouze režisér Toni Servillo. A je to trochu znát. Na scéně, kterou tvoří dvoupatrový pavilónek postavený nakoso, jenž může být stejně dobře bejovým budoárem, jako přídí lodi, Servillo herecky vděčné situace příliš nerozehrává. Omezuje se na stylizované pohyby sólistů i sboru (přičemž několik pokusů o komiku působí až násilně). Možná mohli představitelé při svém mládí dostat od režie větší prostor ke spontánnosti projevu. Ale je pravda, že při poměrné střídmosti akcí se mohli více soustředit na zpěv. Celkově lze říci, že toto provedení Italky má nesporné kvality a i když současná špičková interpretace Rossiniho je samozřejmě daleko výš, než je v možnostech open-air produkce pěveckého mládí, DVD z Aix-en-Provence rozhodně divácké srdce potěší.

BELAIR CLASSIQUES BAC 025
Gioacchino Rossini: L´ Italiana in Algeri
Christianne Stotijn, Elisaveta Martirosyan, Sabina Willeit, Maxim Mironov, Marco Vinco, Ruben Drole, Giorgio Caoduro, Arnold Schönberg Chor, sbormistr Jordi Casals, Mahler Chamber Orchestra, dirigent Riccardo Frizza, režie Toni Servillo, scéna Daniela Dal Cin, kostýmy Ortensia De Frances¬co. Představení hudebního festivalu v Aix-en-Provence v koprodukci s Grand Théatre v Lucemburku a Teatro São Carlos v Lisabonu.
Nahráno v červenci 2006, režie TV a DVD záznamu Vincent Bataillon, kamera Madjid Hakimi, zvuková režie Philippe Engel.
PCM stereo, Dolby digital 5. 1, DTS 5. 1, DVD 9 NTSC, Format 16/9, Region Free. Menu a titulky francouzsky, anglicky, německy, španělsky. Celkový čas 135:00. Zdroj Hudební rozhledy 08/10 - Jaroslav Someš