Scéna.cz 

Preludium

Pianistka Renata Bialasová, profesorka brněnské Konzervatoře, se velmi úspěšně prosazuje v našem koncertním životě jako sólistka i jako komorní hráčka, to především v klavírním duu se svým otcem, Milanem Bialasem. Velkou zásluhu mají oba na propagaci české soudobé tvorby nejen u nás, ale zejména v zahraničí, a tento trend se projevuje i v sólovém repertoárovém zaměření Renaty Bialasové.
Tentokrát připravila zajímavý a záslužný projekt k výročí brněnské autorky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940). Nastudovala všechna stěžejní klavírní díla této mladičké skladatelky s tak pohnutým osudem a uvedla je nejen na koncertech, ale předkládá nám je i na svém nejnovějším CD.

Náročnou Sonátu appassionatu, op. 6, která, ač má jen dvě věty, trvá 19 minut, hraje Renata Bialasová s brilancí, něhou, vtipem, pochopením různých nálad i patřičným vygradováním vzrušených ploch, to zejména v poslední variaci druhé věty, která by – dle slov dr. Jindry Bártové v bukletu CD – mohla být klidně považována i za třetí větu. Prostě tehdy 18letá Kaprálová využila všech možností klavíru, z jemné hravosti jej nechala vyznít až do úplného lesku, včetně jakéhosi vyzvánění zvonů v závěru skladby.
Tři klavírní kusy, op. 9 s názvy Preludium – Račí kánon – Groteskní passacaglia – rozhodně nepřekypují optimismem, jak by člověk u dvacetileté autorky předpokládal. Spíše se tu objevuje nostalgie, chmury, ba místy i hněv – možná na passacagliu, kterou psala Kaprálová už za studií u Vítězslava Nováka, a kterou musela několikrát přepracovávat, než se jí dostalo konečné podoby?! V každém případě stojí zato, si tyto skladby poslechnout.
Nejčastěji hraným klavírním dílem Vítězslavy Kaprálové jsou její Dubnová preludia, op. 13, psaná na jaře 1937; Vitulce bylo tehdy 22 let a zřejmě se cítila šťastná. Velmi jímavé třetí preludium leccos napovídá, jinak v Preludiích převládá až radostná hravost, byť jsou patřičně dodrženy všechny zákony kontrastu. Proto asi je také tato skladba tak vděčná jak pro interprety, tak pro publikum.
Ještě téhož roku (1937) na podzim odjíždí Vítězslava Kaprálová do Paříže, kde zcela okouzlena novým prostředím píše svou první pařížskou skladbu – Variace na zvonkohru kostela St. Étienne du Mont, op. 16. Líbezné kratičké téma v rozsahu tercie vygraduje autorka v pěti variacích do oslnivého hlaholu zvonů, postupně odeznívajících… Zcela určitě by si tato skladba zasloužila stejné popularity jako Dubnová preludia; přesvědčivá a zjevně zaujatá interpretace Renaty Bialasové přivolá možná tuto skladbu častěji i na koncertní pódia.
Paříž, to nebylo jen oslnění prostředím, to byla i osobnost Bohuslava Martinů, k němuž vázaly Vitulku velmi úzké vztahy. Co tedy bylo přirozenějšího, než uzavřít CD osmi Preludii pro klavír Bohuslava Martinů! Ta navazují na předchozí skladby tak nenápadně, že nebýt typicky martinůovských postupů ve druhém preludiu, ani by člověk nepoznal změnu autora. Inu, spřízněnost duší!
CD s poetickým názvem Preludium vydala firma Stylton za finanční podpory Ing. Josefa Kaprála a Společnosti Vítězslavy Kaprálové (The Kapralova Society) v roce 2010. Zasvěceným slovem provází Jindra Bártová, překlad do angličtiny a němčiny Eva Horová.

STYLTON – kat. č. neuvedeno
Preludium
Vítězslava Kaprálová: Sonáta appassionata, op. 6, Tři klavírní kusy, op. 9, Dubnová preludia, op. 13, Variace na zvonkohru kostela St. Etiene du Mont, op. 16
Bohuslav Martinů: Preludia pro klavír
Renata Bialasová: klavír
Nahráno v hudebním studiu Čs. rozhlasu Ostrava, hudební režie František Mixa, zvuková režie Radek Roubal, text Jindra Bártová. Celkový čas 64:36
Zdroj Hudební rozhledy 07/10 - Věra Lejsková.