Scéna.cz 

Rudolf Pečman: Vivaldi a jeho doba

Jména Vivaldi a Mozart se u nás v posledních dvaceti letech, zejména v Praze, proměnila vedle Rabiho Löwa a Kafky na kulturní logo České republiky a milovníci umělecky profilovaných měst a hudby obou Bohem nadaných skladatelů a hudebníků by z toho měli mít radost. Vivaldi se v Praze hraje téměř denně. Žel tato nálepka i praxe je příliš povrchní a účelová a proměnila se v regulérní turistický i pouliční byznys naší doby. Přesto stojí za připomenutí, že vztah obou skladatelů k Praze a k celé zemi byl výjimečný, jedinečný, vzájemně srovnatelný a s velkými důsledky pro vývoj hudby u nás. Není až tak důležité, že oba skončili svůj hudbu chrlící život s odstupem padesáti let bez poct a v nouzi na vídeňském hřbitově, ale překvapující je spíš tak různá úroveň odborné reflexe. Zatímco Mozartovi a jeho pražské kapitole se věnuje (i opakovaně) řada odborných knižních prací i beletrie, nemělo toto téma v případě Vivaldiho zatím samostatnou monografii. Co víc, česká hudební věda ani hudební veřejnost neměla dosud knižní titul o Antoniu Vivaldim, ba ani překlad zahraniční monografie!

Brněnský univerzitní profesor Rudolf Pečman tuto mezeru zaplnil obsáhlou prací, která vyšla v edici spisů Masarykovy univerzity už o prázdninách roku 2008. Bylo až symbolické, že nakladatel nabízel první čerstvé výtisky dychtivým návštěvníkům premiéry Vivaldiho „pražské“ hrdinsko-pastorální opery Dorilla in Tempe (RV 709) 19. července 2008 ve Znojmě. Oficiální prezentace a laudatio knihy proběhly 2. září v Brně v knihkupectví Barvič & Novotný, ale už 16. prosince nás zastihla smutná zpráva, že náš učitel a muzikolog ve věku 77 let skonal. Vivaldi a jeho doba jsou tak završením a pomníkem jeho hudebně historického díla.
Autor se svou knihou vyznává k obdivu Vivaldiho hudebního génia a také k tomu, jak sám na cestě od prvních kroků interpreta ruku v ruce s narůstajícím zájmem o vivaldiovské „resurrectione“ stupňoval od šedesátých let svůj zájem o historickou interpretaci a o význam operního libreta. Osobní dar autora první německé práce o Vivaldim W. Kolnedera v roce 1965 znamenal pro Pečmana odhalení moderních vivaldiovských „Fragestellungen“ a nakročení k prvním vlastním vivaldiovským studiím. Do své práce Hudební kontexty staré Itálie (Masarykova univerzita, Brno 2006) už zařadil samostatnou kapitolu „Druhý život“ Antonia Vivaldiho, kde rekapituloval zájem o inscenování Vivaldiho oper v Halle od roku 1978 a jeho výsledky.
Pečmanova kniha je poutavým vyprávěním dobrodružných osudů jedinečného skladatele na pozadí historické, kulturní a umělecké Itálie po roce 1678. Vřazuje do Vivaldiho biografie kněze, houslisty, skladatele, impresária i všechny dosavadní fáze muzikologického zájmu, předkládá nám úspěšné i zavádějící pokusy o definitivní zhodnocení a výklad Vivaldiho díla. Cenný je i přehled soupisů děl, identifikace sporných titulů i objevy zcela nedávné. Oddíl Kaleidoskop života představuje celkem 19 kapitol s expozicí Itálie jako Mekky hudby a opery a Benátek jako Vivaldiho rodiště. Dále sleduje hudební vliv kůru sv. Marka a jeho otce na proces profesionalizace nadaného Antonia, úlohu komponujícího houslisty, tvorbu pro dívčí orchestr Ospedale della Pietà, jeho vzrůstající zálibu v libretu a v operním divadle, cesty a zakázky operního impresária, návštěvu Říma i kardinálský zákaz dalšího styku s jeho družkou Annou Girò, světové uznání i poslední týdny ve Vídni. Pečman do své monografie stihne ještě zařadit zprávu o nálezu podstatné části opery Argippo, kterou v Řezně vystopoval a 3. května 2008 s Hofmusici ve Španělském sále Pražského hradu rekonstruoval Ondřej Macek.
Obsáhlým ponorem do Vivaldiho díla je oddíl Panorama tvorby, v němž ve třinácti kapitolách pojednává v různém rozsahu o vybraných skupinách a jednotlivých dílech. Titul kapitoly Chef-d´oeuvre, dílo vpravdě mistrovské je např. obsáhlým rozborem čtveřice koncertů Quattro stagioni, věnovaných v rámci op. VIII hraběti Václavu Morzinovi z Čech, nejvýznamnějšímu Vivaldiho mecenáši vůbec. Čtenář zde nalezne Vivaldiho dedikaci Morzinovi v italštině i v překladu stejně jako proslulé úvodní sonety jako faksimile, v italském originále i v českém překladu (P. a M. Osolsobě). Kromě toho se Vivaldiho opisy a tisky dostaly i na jiná místa Čech a Moravy, např. do hudební sbírky hr. Colalto v Brtnici. Pozoruhodný je i nález inventáře s Vivaldiho koncerty v hudební sbírce piaristů ve slovenském Podolinci (L. Kačic), z nichž dva jsou pro Ryomův seznam neznámé (žel také nedochované). Po vzoru předchozích světových katalogů a monografií (F. Degrada 1978, T. Antonicek – E. Hilscher 1979) nabízí kniha řadu nových obrazových příloh a dokumentů včetně notových ukázek, dobových hodnocení a výroků, vztahy k Vivaldimu ze strany Bacha, Zelenky a dalších autorů.
O Pečmanově pracovitosti vypovídá i to, že už se zabýval dalším textem, který však již neměl čas dokončit. Jeho Víra v baroko na Vivaldiho monografii bezprostředně navazuje, protože shrnuje a zobecňuje jeho úvahy o hudebním i mimohudebním baroku: „že tzv. barok a tzv. klasicismus („die Klassik“) tvoří jedno nepřerušované údobí“.

Rudolf Pečman: Vivaldi a jeho doba, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 421 stran – Spisy FF MU Brno; sv. 373, ISBN 978-80-210-4601-6. Zdroj: Hudební rozhledy 03/10 - Stanislav Bohadlo