Scéna.cz 

Zdeněk Fibich: Šárka

Letošní sté jubileum vynikající české sopranistky Marie Podvalové připomněla gramofonovému světu jako jediná Společnost Beno Blachuta (SBB) načasováním vydání svých 2CD s rozhlasovým kompletem Fibichovy Šárky právě s jubilantkou a Beno Blachutem v hlavních pěveckých úlohách.
Nahrávka z roku 1950 sloužila veřejnosti bez konkurence pouze šest let. Poměrně brzy následoval gramofonový komplet Supraphonu, kde za technicky výrazně lepších podmínek zpívali tři hlavní role znovu Marie Podvalová (Šárku), Václav Bednář (Přemysla) a Marta Krásová (Vlastu) a v týchž menších rolích zůstaly i Miloslava Fiedlerová, Jaroslava Vymazalová a Milada Čadikovičová. Rozdíly spočívají ovšem nejen v obsazení dalších dvou hlavních úloh, v nichž po lyričtějším, témbrově tmavším Ctiradovi Blachutově přišel hrdinnější, hlasově průraznější Lubomír Havlák a po mladém Vitorazovi Ladislava Mráze následoval kmetovský Jaroslav Veverka. Rozhlasový komplet nabízí rozhlasový sbor a orchestr vedený stylově romantickým zápalem dirigenta Aloise Klímy. Supraphon přizval sbor a orchestr opery pražského Národního divadla s pověstně pečlivým dirigentem Zdeňkem Chalabalou.

Rozhlasový komplet jako by přestal existovat. Dvě gramofonové edice 3LP nabídly záznam bezesporu propracovanější, zejména ve výkonech Marty Krásové a Václava Bednáře, ale i Marie Podvalové, byť ji zachytil již za zenitem, mnohdy opatrnou. Rozdíl mezi starším Ctiradem Blachutovým a mladším Havlákovým se podobá rozdílu mezi Carusem a Corellim: otevírá dva svébytné světy, při jejichž hodnocení může mít vyšší právo jen volba srdce. V Havlákově případě je především třeba litovat, že nedostal podobných příležitostí víc. U vědomí Blachutova významu pak představuje recenzovaný komplet hodnotu nad jiné vzácnou: pěvce zachycuje v ideálním čase v dokonalé hlasové dispozici, každé jeho slovo zní kantabilně, přirozeně a přitom podle smyslu v plně přesvědčivé výrazové škále od rozhodnosti a vzdoru po toužebné zaujetí. Nemalé nároky role překonává s naprostou jistotou i Marie Podvalová, jejíž výkon je tu zcela spontánní, nekrocený pro mikrofon, naléhavý, do dramatu se vrhá s vášní a s vědomím hlasových prostředků opravdu fenomenálních.
Rozhlasová Šárka se strhujícími výkony Marie Podvalové a Beno Blachuta, ale i Marty Krásové a Václava Bednáře vznikla pro běžné vysílání na středních vlnách, kde nevadily nepřesnosti či vedlejší zvuky v orchestru. Střihů bylo co nejméně. Ač je to snímek studiový, má proto blíže k záznamu přímého přenosu z divadelního představení. Kvalita původních magnetofonových pásů se sice slyšitelně mění a digitalizace odstranila s šumem i třpyt alikvotů (nejen hlavových tónů u sopránu), záznam však přesto působí i po šedesáti letech svěže, živě až živelně, jak se na Šárku sluší.
Edice je vybavena nejlepšími dobovými fotografiemi a informativně hutným průvodním textem dramaturga Beno Blachuta juniora. Výtvarné řešení je vytříbené. Už titulní strana vyniká z veškeré okolní nabídky seriózností a neodolatelností zároveň. Vydání tak hodnotně přispívá nejen české hudební kultuře, nejen připomínce dávných možností a zásluh rozhlasu, ale také kultivaci výtvarného vkusu.

SPOLEČNOST BENO BLACHUTA SBB 006-09-02
Zdeněk Fibich: Šárka
Marie Podvalová (Šárka), Beno Blachut (Ctirad), Marta Krásová (Vlasta), Václav Bednář (Přemysl), Ladislav Mráz (Vitoraz) ad., PSČsR, sbormistr Jiří Pinkas, Pražský rozhlasový orchestr, dirigent Alois Klíma, 1950
Celkový čas 130:11
Zdroj Hudební rozhledy 12/2009 - Jan Králík