Scéna.cz 

Vladimír Václavek & Miloš Dvořáček – Život je pulsující píseň

Vladimír Václavek je bezesporu jeden z nejlepších českých hudebníků a nyní vydává nové album, tentokrát v dvojici s Milošem Dvořáčkem. Jejich album Život je pulsující píseň, je výsledkem dlouhodobé vzájemné spolupráce. Vladimír Václavek patří k nejvýznamnějším postavám tzv. „brněnské alternativní scény“ a má za sebou skutečně bohatou muzikantskou dráhu. Vedle Pavla Fajta nebo Ivy Bittové byl jedním z tvůrců brněnské alternativy. S bubeníkem Milošem Dvořáčkem se setkal v téměř jazzovém seskupení Ivy Bittové „Čikori“ a později společně založili trio V.R.M., ze kterého časem vykrystalizovalo toto sehrané duo.

Poslední dvě alba vydal jako sólové, pouze za přispění hostů ve studiu. Jednalo se o CD Písně nepísně (2003) a posléze Ingwe (2005). Hudba se inspirovala mytologickými příběhy severoamerických indiánů, Eskymáků a příběhy ze staré Číny. Východní motivy se objevují v hudbě i textech Vladimíra Václavka již delší dobu.
„Bylo období, kdy jsem se východní kulturou zabýval velice do hloubky. Nevím, kde se to ve mně vzalo, pokud bych to chtěl nějak vysvětlit, asi bych musel použít syntax, právě té východní kultury. Ale to čím jsem se zabýval, jsou její kořeny a dnes je svět úplně jiný, jak na východě, tak na západě. A nový svět potřebuje nový popis. Tím se tady dotýkám toho posunu ve vnímání, o kterém jsem už hovořil. Na otázku, co mě inspiruje, už odpovídám několik let stejně, protože jsem nic lepšího nenašel. Je to život sám.“ A tak nepřekvapí, že i na nové desce „Život je pulsující píseň“ zazní i řada etnických motivů.

Přínosem na novém albu je vysoký autorský podíl Miloše Dvořáčka. Základem alba stále zůstává Václavkova kytara, lehce dokreslující základní melodii a téměř recitativní, klidný způsob zpěvu s důrazem na význam a souznění s hudbou. Jeho zemitý melodický základ pak právě živelně rozvíjí a obohacuje talentovaný hráč na bicí, Miloš Dvořáček.
„Kromě dvou písniček, které jsem přinesl já, jsme na ní pracovali společně. Ta naše příprava na ni trvala v podstatě několik let, oba jsme museli změnit sebe i svůj náhled na to, co je to vlastně hudba.“ Dalším posunem proti Ingwe je větší hravost, která z alba vyzařuje a je dalším vkladem Miloše Dvořáčka „Hravost a spontaneita, to jsou kvality, které Miloš přirozeně nese. Hravost a radost. A u mě se taky prožívání životního pocitu posunulo do lehkosti. Velice snesitelné lehkosti bytí. To všechno se na albu odzrcadlilo“