zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební tipy 11. týden

Roy Ayers

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

Roy Ayers
Zpívající americký jazz-funkový guru koncertuje ve Francii. Vibrafonista a hráč na klávesové nástroje vyrůstal v padesátých letech v Los Angeles, nasával už jako dítě to nejlepší z jazzu a rhythm and blues. Vydal desítky alb a neustále se zkoušel vydávat novými směry. Jeho jméno je pojmem jak v jazzovém světě, tak ve funku, disku a hip-hopu. V roce 1966 se seznámil s flétnistou Herbie Mannem a vstoupil do jeho kapely. V roce 1970 pak založil vlastní soubor Roy Ayers Ubiquity. Vzdaloval se tradičně chápanému jazzu a širokého ohlasu se dostalo jeho funkovým hitům Everybody Loves the Sunshine a Running Away. Vynikl také ve světě samplů a počítačových her. Z desek patří k nejslavnějším filmový soundtrack Coffy ze 70. let. Snímek Coffy, který je v Americe považován za klasiku, patří k vlně blaxploitation filmů, které se hodně točily kolem roku 1970. V hlavních rolích vždy vystupovali černí hrdinové, kteří bojovali s dealery, pasáky a zkorumpovanými policisty, většinou bělochy. Později se Ayers pouští i do afro-beatu, když spolupracuje na desce Music Of Many Colors s Felou Kutim a v 90. letech koketuje s hip-hopem. Rapeři si Ayerse velmi oblíbili, podle některých zdrojů je druhým nejsamplovanějším umělcem v rapu po Jamesi Brownovi. Po roce 2000 přinesla Ayersovým nahrávkám další vlnu popularity počítačová hra Grand Theft Auto.
Vysílání: 15.3., 23.55 hod Hudební klub, ČT art
Opakování: 16.3., ČT art., 19.3., ČT art

Richard Bona & Raul Midón
Stylotvorný baskytarista a nevidomý vokalista – fenomén kytary a foukací harmoniky. Basilejský koncert. Richard Bona přezdívaný „africký Sting“ je zpívající baskytarista. Narodil se v Kamerunu, ale bydlí v New Yorku a koncertuje po celém světě. Jeho unikátní styl je mixem jazzu, bossa novy, pop-rocku, afro-beatu a spirituálů. Od narození nevidomý kytarista hraje a zpívá přesně tím způsobem, jaký známe už od jiných geniálních slepců: tak spontánně a „nezbytně“, jako jiní dýchají. Blýsknul se už v hudebním dokumentu "Herbie Hancock: Possibilities".
Vysílání: 15.3., 01.15 hod., ČT art

Arctic Monkeys: Live
Ve Velké Británii způsobili explozi! Historicky porazili i The Rolling Stones či Robbieho Williamse! Jak dosáhli zaslouženého úspěchu, předvedou ve skvělém koncertu z pařížské Olympie. Tahle kapela měla skončit dříve, než začala. Však považte: Vyprávějí tuctové příběhy, tedy o holkách a tak. Hrají v nemoderních kostýmech – kožené bundy nebo saka. Používají staré rekvizity – kytary, basu a bicí. Jejich hudba je silně ovlivněna duchem doby 60. až 80. let. I s takto omšelou výbavou dokázali Arctic Monkeys způsobit explozi. Bůh ví, kolikátou už v rockové historii... Je na nich sympatické, že se do povědomí dostali bez „public relations“. Ostatně, kterému hudebnímu producentovi by stáli ti neperspektivní muzikanti, kteří mají zálibu v rokenrolu a punku, za námahu. Dva roky mydlili do kytar na zkouškách v předměstí Sheffieldu, odkud pocházejí. Tři roky sbírali poctivě body po různých malých klubech a rozhazovali do publika CD se svými demo nahrávkami. Ale k popularitě jim dopomohl především internet. Sami fanoušci, na jednom z největších komunitních serverů, založili profil Arctic Monkeys. Když v září 2005 dokončili svou první desku, byli už poměrně známí. Ovšem nikdo netušil, že už mají v zádech tak silnou fanouškovskou podporu, a nejen na severu Anglie. No jo, zlatý věk internetu.

Album Whatever People Say I Am, That´s What I´m Not vyšlo na konci ledna 2006, ovšem měsíc předtím bylo skoro vyprodané. Už to leccos signalizovalo. Když se objevilo na pultech, stalo se něco, co nemá v historii Velké Británie obdoby. První deska Arctic Monkeys ustanovila nový rekord v prodeji debutového alba za první týden. Přesný počet je 363 735 kopií. Tedy žádní Beatles, The Rolling Stones ani Robbie Williams, ale partička ze Sheffieldu s tím směšným severským akcentem. Jen pro připomenutí této výjimečnosti: Psal se rok 2006 a obsahem desky byla „jen“ směs jednoduchých akordů, kytarových riffů a přímočarých melodií. Navíc, bez podpory velkého vydavatelství. Prestižní, britský hudební časopis zařadil nováčkovské album mezi pět nejlepších ve Velké Británii a při vyhlášení BRIT Awards si tihle lumeni dokráčeli na pódium pro cenu „Objev roku“. Vloni vydali Arctic Monkeys už páté studiové album. Má název AM – tedy Arctic Monkeys. Mimochodem jde o takovou malou reminiscenci na desku slavných The Velvet Underground, kteří jeden ze svých výběrů také pojmenovali lakonicky „VU“. I tahle poslední deska posbírala řadu ocenění v kategorii nejlepší album roku. Arctic Monkeys zkrátka stále nacházejí radost v tom, co dělají. I když jejich renomé výborné klubové partičky nahradil během let přívlastek „stadionová kapela“. V srpnu letošního roku zahráli na velkém festivalu v Readingu. Po tomhle vystoupení je prý nadlouho nikdo na pódium nedostane. Kapela chce odpočívat. Arctic Monkeys tedy hned tak v Praze naživo neuvidíme. O to víc získává na ceně koncertní záznam, který uvedeme 25. listopadu na ČT art. Je z roku 2012 z pařížské Olympie. Obrazová stylizace koncertu je černobílá. Jak příznačné pro kapelu, která staví své písně hodně anachronicky, vždyť rokenrol a punk jsme už slyšeli v mnoha a mnoha verzích. Jak to, že v jejich podání zní tak čerstvě i osobitě? Jak to, že Arctic Monkeys nespadli do despektu plagiátorů? JAK TO SAKRA DOKÁZALI?!!! Dívejte se, Arctic Monkeys vás určitě budou bavit.
Vysílání: 17.3., 20.20 hod., ČT art, Pop-rockové pódium
Opakování: 18.3., ČT art., 21.3., ČT art

GEN - Jožka Černý
Český a moravský král lidových písní. Režie H. Pinkavová. Je držitelem mnoha hudebních ocenění, řady zlatých a platinových desek. Už jako čtyřletý byl v roce 1946 vybrán, aby zazpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín, rodiště T. G. Masaryka. Ačkoliv první oficiální singlovou desku vydal jako osmnáctiletý, dlouhá léta pracoval jako mechanik šicích strojů, umělecký kovář a automechanik. Některé písně se v jeho podání staly legendou – Za tú horú, za vysokú, Když sem šel z Hradišťa... Díky neobvyklému rozsahu a nádherné barvě hlasu milují Jožku Černého posluchači v celé naší republice. 14. března 2017 se tento oblíbený zpěvák dožívá 75 let.
Vysílání: 19.3., 20.00 hod., ČT1
Opakování: 20.3., ČT1., 22.3., ČT2., 24.3., ČT2

6.3.2017 10:03:12 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Z éteru

Hudební tipy 19. týden

Bulat Okudžava

Alicia Keys: Live in LA
Komorní a zároveň emocemi prodchnuté vystoupení jedné z nejosobitějších a nejorigin ...celý článek


Peter Nagy 65

Peter Nagy

Peter Nagy 65
65. narozeniny a 40 let na scéně oslaví oblíbený zpěvák, interpret hitů jako například Kristí ...celý článek


ABBA: úspěch navzdory

ABBA

ABBA: úspěch navzdory
Britský dokument mapuje vývoj švédské skupiny ABBA. Když v roce 1974 zvítězila v sout ...celý článek


Ivan Hlas – 70

Ivan Hlas – Pramínek času

Ivan Hlas – Pramínek času
Muž mnoha profesí a jedna z legend české hudební scény Ivan Hlas se u příle ...celý článek


Hudební tipy 18. týden

Janet Jackson

Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české ...celý článek


Eurovision Song Contest 2024

Aiko

Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn ...celý článek



Časopis 18 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Pavel Soukup získává Cenu za mimořádný přínos

Pavel Soukup

Cenu za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova za rok 2023 získává Pavel Soukup. Český herec m celý článek

další články...