Scéna.cz 

S pádem zdi noví U2

Irští barbarové U2 dosud znali jen kytary, v nichž rezonovaly kostelní zvony, a přednášeli svá kázání z barových židlí. S osmdesátými léty se rozloučili s dusivým přílivem své vlastní upřímnosti tak, že po pádu berlínské zdi přestěhovali své nahrávací nádobíčko do nově sjednoceného Berlína. Atmosféra pádu totality a oslav jejich dosavadní tvorbu proměnila ve sžíravý, naostřený městský funk říznutý šíleným smíchem a plíživou paranoiou. Byla to jedna z nejradikálnějších změn v historii populární hudby, ke kterým kdy došlo.

Album Achtung Baby z roku 1991 tomu plně odpovídá. Praskání a echo prázdných chodeb, coby odcházející léta, ve skutečnosti slouží jen jako ochranný štít vzdorovitého srdce, které promlouvá z Bonových textů. Skladba Ultra Violet s pomalým rytmem bicích a líbivých kytar, nebo lyričtější fantastická nahrávka One s nadýchaným zvukem a Bonovým skvěle procítěným hlasem. Kapela hraje se zjevnou chutí. Písničky rychle odsýpají s velkou hudební invencí, vytříbeným smyslem pro melodie a ohnivým srdcem. U2 vědí moc dobře, kdy zvolnit a kdy s plnou silou vypálit. Prvotřídně zvukový nátěr má trhák The Fly, kytary zde kvílí jak motorové pili. Následuje Mysterious ways, která má své podmanivé kouzlo. Zoo station je mezi ostatním materiálem doslova živelným gejzírem. Silný motiv nepostrádá ani So Cruel. Nebude trvat dlouho a začnete si s Bonem prozpěvovat chytlavou píseň.
Příjemné, popem nasáklé písničky mají k začátkům U2 pořádně daleko, ale určitě nezklamou. Navíc nám tahle deska připomíná období, kdy u nás praskaly ledy a hudba ze západu pro nás konečně přestala být tabu.