Scéna.cz 

Kamil Pulec: Nezařaditelný, ale dobře se pamatoval

Po každé premiéře se ve Slováckém divadle hosté i herci scházeli v hereckém klubu. Svého času tam fungovaly krátké skeče divadla Parodie, které vznikaly z průběhu příprav jednotlivých inscenací a za nimiž stál inspicient David Vacke. Kamila Pulce si pamatuji z jedné ze svých posledních návštěv Slováckého divadla, někdy před deseti lety. Právě tehdy jsem se s Kamilem ve zmíněném klubu bavil naposledy.
Kamil Pulec působil na jevišti osobitým způsobem. Nebylo snadné ho zařadit do nějaké herecké kategorie. A to je dobře. Jak dokládají četná svědectví diváků a příznivců Slováckého divadla, Kamil Pulec se dobře pamatoval. Ostatně při pohledu do vlastního archivu Scena.cz nacházím v recenzi Kalibova zločinu jeho otce Smrže, kterému Pulec dodal „dávku intrikářství“.

Ke Kamilu Pulcovi se váže také jedna kuloárová historka. Po vyvěšení fermanu s obsazením připravované inscenace O myších a lidech zjistil, že na něm jeho jméno chybí. Rozhodl se proto zajít za režisérem a zároveň ředitelem divadla Igorem Stránským. Po jejich rozhovoru a zralé úvaze Stránský roli Lennyho přeobsadil. Po premiéře pak prohlásil: „Udělal jsem dobře, že jsem dal na jeho slova.“ Do dalších podrobností této gentlemanské dohody mezi oběma pány není třeba zabíhat. Každý si dokázal stát za svým názorem a oba z celé situace vyšli se ctí. A především – ku prospěchu divadla. Za Lennyho získal Kamil Pulec v roce 1995 Slováckého Oskara.

Kamil Pulec zemřel 1. října 2026 ve věku 63 let. Narodil se 1. září 1963 v Prešově-Solivaru, od roku 1969 však žil s rodiči v Hluboké nad Vltavou. Vystudoval střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích a po základní vojenské službě nastoupil jako elév do Slováckého divadla. S výjimkou dvouletého angažmá v Jihočeském divadle v letech 1989–1991 mu zůstal věrný až do roku 2017.
Za ta léta vytvořil mimořádně pestrou řadu postav. Už v roce 1985 získal za Miloše Hrmu v Ostře sledovaných vlacích cenu Českého literárního fondu za mužský herecký výkon. Samko v Gazdině robě mu v roce 2000 přinesl ocenění Největší z pierotů. Pro pamětníky Slováckého divadla však zůstávají i další výrazné postavy – především titulní Othello v inscenaci Igora Stránského z roku 2003 nebo Vávra v jeho Maryše z roku 2005.
V roce 2017 Kamil Pulec ze Slováckého divadla na vlastní žádost odešel. Po více než třech desetiletích, během nichž zde vytvořil řadu výrazných postav, se tak uzavřela jedna podstatná část jeho profesního života. Nebylo to pro něj jednoduché období. Vrátil se ke své původní profesi ve stavebnictví, kterou vystudoval ještě před příchodem k divadlu.

Kamil Pulec zanechal svou hereckou stopu také ve filmech a televizních seriálech. Objevil se například ve snímcích Artuš, Merlin a Prchlíci, Klíček nebo Výjimečný stav. Televizní diváci jej mohli zaznamenat v Četnických humoreskách, Případech 1. oddělení, Náhradnících či naposledy v seriálu Místo zločinu Zlín.
Divadlo však ze svého života neopustil. Své zkušenosti předával také ochotnickým divadelníkům. Pro hradišťský divadelní soubor Čapek nastudoval hru Zlomatka. V Kroměříži pak režíroval inscenaci Šlapky ochotnického souboru Dámská šatna. Vedle herectví měl Kamil Pulec ještě jednu, možná méně známou tvůrčí polohu. Psal poezii a vydal také knihu veršů Nevyzpytatelné vlny lásky.
Kamil Pulec patřil k hercům, které nebylo možné jednoduše zařadit. Dokázal být výrazný v titulní roli, ale charakter dokázal vtisknout i postavě, která stála zdánlivě stranou hlavního dění. Možná právě proto se dobře pamatoval. A při pohledu na jeho více než třicet let ve Slováckém divadle není nakonec nejdůležitější počet rolí, které vytvořil, ale kolik z nich zůstalo v paměti diváků.
Poslední rozloučení s Kamilem Pulcem se uskuteční v úterý 6. října 2026.