Scéna.cz 

Rozmarné léto - bonus: Plovárna na zápraží starého mlýna

Kašparův velký výlet 2026 je ve své polovině. Soubor během léta a podzimu zamíří na hrady, zámky, tvrze, mlýny, zahrady, dvory, fary i k rybníkům. Inscenace ROZMARNÉ LÉTO – BONUS je jednou ze zastávek této putovní divadelní cesty. Když jsme koncem dubna přijali pozvání principála Divadelního spolku Kašpar Jakuba Špalka do Kochánek, netušili jsme, že Kašparův velký výlet není jen sérií představení na netradičních místech. Více o této akci v článku Kašparův velký výlet 2026 začal pod třešní. Je především setkáváním lidí, kteří pečují o hrady, tvrze, mlýny, zahrady či zámky a dávají jim nový kulturní život. Nic z toho se neobejde bez propojení lidí a komunit. Jistebnický Vildův mlýn je jedním z nejkrásnějších příkladů této myšlenky.

A tak jsme se shodou okolností vydali do Jistebnice, kde se jednou ze zastávek Kašparova velkého výletu stal Vildův mlýn. Některé divadelní večery nezačínají zhasnutím světel. Začínají podáním ruky. Na místě nás přivítala Bohumila Mrzenová, blízkými zvaná Bohunka, která patří mezi hybatele proměny tohoto výjimečného místa. Ještě před představením jsme se setkali s herci Kristiánem a Tomášem Stolaříkovými, Terezou Slámovou a Jitkou Nerudovou.
Nejdříve srdečné pozdravení s Bohunkou Mrzenovou. A ta už mě vedla přes dekoraci dveří občanské plovárny do zázemí pro herce i diváky. A postupně vypráví. O Vildově mlýně, který ještě před několika lety stál na pokraji zániku. O partě nadšenců ze Spolku Sedlecká, která mu postupně vrací život. O dobrovolnících, jejichž práce proměňuje starou ruinu v živé kulturní a komunitní centrum. Nově vybudované toalety jsou pomyslným zázrakem, není divu, že jim místní říkají Narnie.

Blíží se devátá hodina večerní. Diváci pomalu opouštějí zázemí Vildova mlýna a přes dveře stylizované občanské plovárny se symbolicky vracejí do Krokových Varů. Ještě než se naplno rozvine Vančurův svět, přichází na scénu Hostinský - Kristián Stolařík. Právě jeho první výstup nenápadně otevírá atmosféru maloměstské plovárny, kde se pod zdánlivě poklidnou hladinou začínají odehrávat lidské příběhy plné touhy, humoru i jemné ironie.
Dramatizace ROZMARNÉ LÉTO – BONUS nevznikla jako pokračování Vančurova příběhu, ale jako citlivé domýšlení situací, které původní text pouze naznačuje. Vychází z debat Jakuba Špalka s herci a jejich společných úvah nad postavami i prostředím. Výslednou podobu dal těmto myšlenkám Jiří Stránský, který s velkým respektem k Vančurově poetice rozšířil svět Krokových Varů o nové situace, aniž by narušil jeho jedinečný jazyk a atmosféru.
Na jevišti se postupně setkává pestrá galerie postav. Petr Halíček ztvárňuje podivínského Důru, Iris Kristeková jeho ženu Kateřinu, která sní o energičtějším partnerovi. František Kreuzmann přináší laskavě ironického kanovníka Rocha, Tomáš Stolařík energického majora Huga a Kristián Stolařík hostinského, který se stává přirozeným průvodcem celého dění. Jitka Nerudová s nadhledem a humorem dotváří postavu Hostinské. Nejmladší dvojici představují Šimon Novák jako Arnoštek a Tereza Slámová jako Anna – dvě postavy přicházející odjinud, které svou přítomností nenápadně rozhýbou poklidný svět Krokových Varů. Hudební doprovod u klavíru citlivě vytváří Veronika Němcová.
Každá z Vančurových postav se na jevišti pohybuje ve svém vlastním světě představ, tužeb a nenaplněných snů. Tyto vnitřní ideály postupně pronikají do skutečnosti a stávají se hybnou silou celého příběhu. Výraznou roli v tomto světě hraje Anna. Není jen mladou dívkou, ale také pragmatickou ženou, která dobře ví, co chce. Její jednání nesměřuje k romantickým ideálům, ale k prostému cíli – aby s Arnoštkem měli peníze a nemuseli hladovět.

Tereza Slámová staví svou Annu především na tajemství. Nesází na prvoplánovou svůdnost, ale na drobná gesta, pohledy a náznaky, které dávají divákovi prostor pro vlastní představivost. Právě v tom spočívá jedna z největších předností celé inscenace. Vančurův text nenabízí jednoznačné psychologické výklady postav. Herci je pod vedením Jakuba Špalka dotvářejí vlastní interpretací a divák si jejich vztahy i motivace může domýšlet po svém.

Režisér přitom s oblibou pracuje s věrohodným náznakem. Jednou z nejkouzelnějších scén je okamžik, kdy Major Hugo, Antonín Důra a Kanovník Roch stojí na pontonu a házejí do rybníka pomyslné žabky. Kámen ani hladinu nevidíme. Herci však přesně odměří dobu letu a teprve po krátké pauze zazní prosté „Žbluňk!“. Pomyslnému kameni dávají fyzikální čas a divák najednou skutečně slyší jeho dopad na vodní hladinu. Právě v této jednoduchosti se ukazuje síla divadelní imaginace.
Vedle náznaku pracuje Jakub Špalek také s překvapivě civilními a zcela funkčními rekvizitami. Když Anna pozve Kanovníka Rocha do maringotky, na plynovém vařiči se opravdu připravuje ryba a její vůně se line mezi diváky. Hranice mezi jevištěm a skutečností se na okamžik téměř vytrácí. Stejně přesně funguje i drobný komediální detail, kdy František Kreuzmann jako Kanovník Roch naznačí zakopnutí ve chvíli, kdy mu Anna doslova „zapaluje lýtka“.
Iris Kristeková vytváří Kateřinu Důrovou jako energickou, ráznou a neústupnou ženu, která má dění kolem sebe pevně pod kontrolou. Její stepařské číslo s rýžákem patří k vrcholům večera nejen po pohybové stránce, ale také díky výraznému pěveckému projevu. Nosný alt výborně nese rytmus celé skladby a dodává scéně potřebnou energii.

Jitka Nerudová vnáší do role Hostinské přirozenou vypravěčskou jistotu, ale ve chvíli, kdy se promění v ženu z kabinky, dokáže být překvapivě svůdná. Především však zaujme jemnou prací s výrazem, který se pohybuje mezi humorem, nadhledem a ženskou koketerií.

Antonín Důra Petra Halíčka působí po většinu času uzavřeně až temně. O to výrazněji vyzní jeho noční tajná výprava za Annou. Protože „nějací“ tři pánové stojí na mostě, musí Anna odejít na druhý břeh. Důra se za ní vydává potají, aby nevzbudil Kateřinu, a místo pádla používá bidlo určené k vytahování tonoucích. Právě spojení absurdního nápadu s naprostou vážností hereckého projevu vytváří jednu z nejvtipnějších situací celé inscenace.

Tomáš Stolařík propůjčuje Majoru Hugovi přirozenou noblesu, důstojnost i smysl pro řád. Podobně František Kreuzmann vytváří Kanovníka Rocha jako postavu laskavě lidskou, moudrou a současně komediálně přesnou. Ani jeden z nich nesklouzává ke karikatuře. Oba jsou především lidmi, kteří podlehnou svým vlastním snům.

Výraznou součástí inscenace je hudba Petra Maláska, kterou po celý večer živě interpretuje Veronika Němcová. Většina hlavních postav dostává svůj vlastní hudební prostor, zaznívají sóla, duety i společná čísla. Písně čerpají ze šansonu i z poetiky kramářských – zde spíše plovárenských – písní. Vedle humoru v sobě nesou i melodickou chytlavost refrénů, které přirozeně spojují jednotlivé obrazy. Hudební čísla navíc obohatila Jana Hanušová nápaditými choreografiemi, které citlivě rozvíjejí poetiku celé inscenace, aniž by ji přehlušovaly.

Rozmarné léto – bonus není jen odpovědí na slavnou Vančurovu větu o poněkud nešťastném způsobu léta. Jiří Stránský společně s Jakubem Špalkem a Divadelním spolkem Kašpar vytvořili hravou dramatizaci, která citlivě navazuje na původní předlohu. Jednotlivé příhody přirozeně prorůstají Vančurovým světem, otevírají nové souvislosti, vybízejí diváka k vlastnímu přemýšlení a nakonec ústí do vtipného rozuzlení.

Každý divák si během večera může najít svou oblíbenou postavu a obrazně s ní vstoupit do vod krokovarské plovárny. Neméně důležitým partnerem herců se však stává samotný Vildův mlýn. Jeho genius loci propůjčuje inscenaci neopakovatelnou atmosféru. Jen stěží si lze představit, že mlynář, který zde kdysi žil a pracoval, mohl tušit, že se jednou jeho zápraží promění v občanskou plovárnu a vedle mlýna zakotví kočovná maringotka.

ROZMARNÉ LÉTO – BONUS je inscenací prostoupenou skutečným rozmarem. Nevychází pouze z Vančurova jazyka ani z důmyslně vystavěných zápletek, ale především ze vzácného propojení textu, režie, hereckých výkonů a jedinečného místa. Vildův mlýn není pouhou kulisou. Stává se živou součástí příběhu a významně spoluutváří jeho atmosféru.

A když už se zdá, že večer dospěl ke svému závěru, přicházejí ještě přídavky. Aquabely, další drobné nápady a především Kouzelník Arnoštek v podání Šimona Nováka. Jeho artistické číslo s ohněm, které sdílí s Annou Terezy Slámové, nezahřeje pouze letní noc. Dokáže zažehnout i diváckou představivost a připomenout, že právě v tom spočívá největší bonus tohoto rozmarného léta. A divák si uvědomí, že zápraží starého mlýna se na jeden večer skutečně proměnilo v plovárnu.

★★★★★

🎭 Kašpar a Jiří Stránský: Rozmarné léto - bonus
Režie Jakub Špalek, hudba Petr Malásek, scéna Karel Šindler, kostýmy Jan C. Löbl a pohybová spolupráce Jana Hanušová.
Osoby a obsazení: Antonín Důra (Petr Halíček), Kateřina Důrová (Iris Kristeková), Hostinská (Jitka Nerudová), Hostinský (Kristián Stolařík), Kanovník Roch (František Kreuzmann), Major Hugo (Tomáš Stolařík), Kouzelník Arnoštek (Šimon Novák), Anna (Tereza Slámová), hudební doprovod (Veronika Němcová).
Premiéra 28. července 2011. Psáno z reprízy 23. července 2026, Vildův mlýn Jistebnice.

📘 www.divadlovceletne.cz