zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Úplné zatmění: kde se vlastně odehrává?

Jakub Burýška a Viktor Zavadil (Úplné zatmění)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Činoherní klub uvádí od 30. října 2026 inscenaci hry Christophera Hamptona ÚPLNÉ ZATMĚNÍ. Zda se tento úkaz odehrává na obloze, mezi dvěma prokletými básníky, nebo přímo v hledišti divadla, zůstává otázkou. Christopher Hampton napsal drama v roce 1968. Významným mezníkem se stalo jeho filmové zpracování z roku 1995 v režii Agnieszky Hollandové, v němž Arthura Rimbauda ztvárnil tehdy jednadvacetiletý Leonardo DiCaprio. V Činoherním klubu se režie ujala Anna Davidová, která do hlavních rolí obsadila Jakuba Burýška (Rimbaud) a Viktora Zavadila (Verlaine). Dále účinkují Marta Dancingerová (Matylda, Verlainova manželka), Sandra Černodrinská (Isabela, Rimbaudova sestra) a Jan Hájek (Otec).

Česká premiéra se uskutečnila v roce 1996 v Divadle Labyrint (dnešní Švandovo divadlo). V režii Ewana McLarena účinkovali Karel Roden coby Verlaine a Tomáš Petřík coby Rimbaud. V dalších letech titul uvedly například Komorní scéna Aréna (2025), Moravské divadlo Olomouc (2017), Klicperovo divadlo v Hradci Králové (2017) či Městské divadlo Mladá Boleslav (2013).

Mezi poezií, výtvarným obrazem a náboženskou symbolikou
Režisérka Anna Davidová nabízí velmi expresivní interpretaci Hamptonova dramatu. Pracuje s výraznou vizuální stránkou inscenace, na níž se podílejí scénografka Lenka Hollá a kostýmní výtvarnice Petra Vlachynská. Scéně dominuje bílý horizont, jehož barevnost se proměňuje prostřednictvím světelného designu. Součástí prostoru je malé okénko připomínající výdejní otvor v jídelně, za nímž je umístěna kamera. Ta snímá detaily obličejů, rukou i nejrůznějších předmětů, které se následně objevují ve zvětšené projekci. Nechybí ani znepokojivé obrazy posmrtné masky či kusu syrového masa. V levé části jeviště se nachází hromada písku, nad níž se tyčí výrazný plastický objekt s mušlí a holubicí. Právě zde lze hledat odkazy na křesťanskou symboliku. Holubice představuje Ducha svatého, mušle může odkazovat ke křtu či poutnictví, zatímco písek připomíná pomíjivost lidského života a jeho návrat v prach. Náboženský motiv ostatně prostupuje i samotným jednáním postav, například když Verlaine pozvedá krucifix. Výtvarně pozoruhodné jsou rovněž kostýmy Petry Vlachynské. Jejich stylizace místy překračuje běžné proporce lidského těla, jindy pracuje s abstraktními strukturami. Rimbaudův černobílý oděv může připomínat popraskanou půdu, kořeny stromů či žilní systém lidského organismu. Kostýmy se navíc v průběhu představení stávají plochou pro zaznamenávání textů a provokativních symbolů. Vzniká tak pozoruhodné propojení poezie, výtvarného umění, tělesnosti a náboženské ikonografie.

Genialita slova versus živočišná přízemnost
Herecká akce je velmi sugestivní - od výrazného přednesu poezie obou básníků až po naturalistické močení do objektu mušle, při němž herci vzápětí odhalují použití velké injekční stříkačky. Režisérka se zaměřuje především na výjimečnost obou básnických osobností. Jejich homosexualitu nestaví do popředí, přestože i toto téma výrazně zaznívá, zejména ve scéně Verlainova soudního procesu. Herci pracují ve velmi těsném fyzickém kontaktu, ať už jde o vzájemné psaní textů křídou na kostýmy, polibky, nebo zápasení. Jan Hájek coby Otec vstupuje do dění jako Napoleon, který vše řídí a o své neomylnosti nepochybuje.
Ženský prvek představuje především Marta Dancingerová coby Matylda, Verlainova manželka. Její výrazný růžový kostým se zvětšeným břichem zdůrazňuje mateřství. Po porodu je však „břicho“ odstraněno a herečka vystupuje v kostýmu se zvýrazněným spodním prádlem. Isabela v podání Sandry Černodrinské představuje Rimbaudovu sestru, která zejména po básníkově smrti usiluje o zachování jeho pozitivního obrazu. V předchozích scénách se objevuje s gumovými rukavicemi, jež mohou symbolicky předjímat budoucí očišťování bratrovy pověsti.
Jakub Burýšek ztvárňuje mladšího Arthura Rimbauda jako výrazně akčního a protřelého mladíka. Dobře si uvědomuje, že v Paříži potřebuje nejen přežít, ale také z něčeho žít. Temnější stránky jeho osobnosti podtrhují výrazné stíny kolem očí. V jednom z obrazů vystupuje v bílém spodním prádle, které může evokovat čistotu a nevinnost. Ta však může být pouze zdánlivá, stejně jako samotný obraz mladého básníka. Verlaine Viktora Zavadila je starší a měl by tedy disponovat větším životním nadhledem a zkušenostmi. Přesto se nechává postupně rozkládat Rimbaudovým mladistvým půvabem a jeho nezkrotnou povahou. Významnou motivací jeho jednání je bisexuální touha, která jej staví před neustálou nutnost volby. Právě zde se odhaluje slabost člověka, který se nedokáže rozhodnout mezi manželským životem a vášnivým vztahem k mladému básníkovi.

Úplné zatmění má svůj osobitý divadelní tvar, promyšlenou režijní koncepci a především vynikající herecké výkony. Anna Davidová akcentuje výtvarnou stránku inscenace, ať už prostřednictvím scénografie, kostýmů, světelného designu, projekcí či hudební složky. Právě zde však vyvstává otázka, nakolik tato cesta divákovi odkrývá samotné drama, nebo jej naopak částečně zastiňuje. Pro mě v inscenaci převládá dekadence, místy až dadaistické pojetí mezilidských vztahů. Na jedné straně stojí genialita básnického slova, na druhé živočišná přízemnost, která se v sexuálních vztazích mění v téměř nekontrolovatelný pud. Nelze ovšem soudit, nakolik tato interpretace odpovídá skutečnému intimnímu životu obou básníků a Verlainovy manželky. Ostatně v jejich ložnici jsme nebyli. Činoherní klub tak nabízí inscenaci, která svou expresivitou provokuje, místy zneklidňuje a rozhodně nenechává diváka v pohodlné pozici pozorovatele. Zda se úplné zatmění odehrává mezi postavami, na jevišti, nebo nakonec v samotném hledišti, zůstává otevřenou otázkou.

🎭 Christopher Hampton: Úplné zatmění
Překlad František Fröhlich; režie Anna Davidová; dramaturgie Markéta Kočí Machačíková, Barbora Sedláková; scéna Lenka Hollá; kostýmy Petra Vlachynská; hudba Jakub Kudláč.
Osoby a obsazení: Rimbaud (Jakub Burýšek); Verlaine (Viktor Zavadil); Matylda (Marta Dancingerová); Isabela (Sandra Černodrinská) a Otec (Jan Hájek).
Činoherní klub, Praha. Premiéra 30. října 2026. Psáno z reprízy 31. října 2026.

📘 www.cinoherniklub.cz

2.11.2026 12:11:46 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 46 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel ČR

Časopis 46 - sekce

OPERA/ TANEC

Collegium Vocale Gent: Requiem za Despreze v Praze

Barbora Kabátková

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK přivítá v úterý 3. listopadu v kostele sv. Šimona a Judy věhlasný vlámský celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmové tipy 46. týden

Obávaný

Cestující v dešti
Marlene Jobertová a Charles Bronson v hlavních rolích francouzského thrilleru (1970). Dál celý článek

další články...