Scéna.cz 

Spitfire Company uvede projekt DVACETjedna

Performerka Miřenka Čechová spojuje síly s dvacítkou režisérek a choreografek z celého světa, aby společně přetvořily ikonickou postavu Ibsenovy Nory do podoby ženy 21. století. Výsledkem je performativní antologie ženských hlasů, která otevírá otázky identity, mateřství, tvůrčí svobody i limitů, jimž ženy ve své praxi čelí. Projekt DVACETjedna zároveň reaguje na aktuální situaci v českém divadle. Podle čerstvého výzkumu vytvořeného právě pro jeho potřeby mají muži na institucionálních scénách téměř pětinásobně vyšší šanci uplatnit se jako hlavní tvůrci inscenací než ženy. Premiéra projektu se uskuteční 1. Prosince 2025 v Paláci Akropolis na Žižkově.

Kontext: ženy v českém divadle
Výzkum Ženy v českém divadle: Uplatnění režisérek a choreografek na institucionální a nezávislé scéně , který v říjnu 2025 dokončila vystudovaná baletka a výzkumnice zaměřující se na kulturní instituce Nela Winkler, dokládá genderovou nerovnováhu v české divadelní tvorbě a scéně. Analýza dat z let 2014-2024 na 16 institucionálních a 16 nezávislých scénách ukázala výrazný rozdíl mezi počtem absolventek režie a choreografie a jejich skutečným uplatněním v praxi.
Zatímco ženy tvoří 56 % absolventek režijních a choreografických oborů na českých uměleckých vysokých školách (DAMU, JAMU, HAMU), na institucionálních scénách stojí jen za 21 % premiér. V praxi to znamená, že muži měli v uplynulém desetiletí 4,7× vyšší šanci, že jejich dílo bude uvedeno jako premiéra na velké scéně.
Na nezávislé scéně je zastoupení žen výrazně vyšší, i když stále nedosahuje rovnováhy. Ženy zde figurují jako hlavní tvůrkyně ve 43 % případů, muži mají tedy 1,7× vyšší šanci na uvedení své práce. Tento rozdíl naznačuje, že nezávislá scéna nabízí ženám větší prostor, ovšem je třeba vzít v úvahu, že z hlediska ekonomické stability či institucionální prestiže se nezávislá scéna od příspěvkových institucí může výrazně lišit.

„Tato data jsou smutnou realitou současného divadla a odrážejí dodnes převládající patriarchální myšlení a jím postulované mocenské struktury,“ říká dramaturgyně projektu DVACETjedna Jitka Pavlišová. „Do projektu zapojené ženy naopak odrážejí unikátní diverzitu uměleckých přístupů, úvah a myšlení, které se vztahují k aktuálním a naléhavým otázkám současného ženství a zároveň odkrývají osobní výzvy k aktivizaci, které v nás tyto otázky vyvolávají. DVACETjedna tak svébytně demonstruje polyvalenci tvůrčí ženské síly, v níž nechává rezonovat hlas a myšlenky každé jedné z nich jako polyfonní diskurz zkušenosti, poznání a konání.“

Umělecký koncept: dva dny, dvě minuty, jedno tělo
Projekt DVACETjedna navazuje na dva zásadní milníky umělecké i společenské historie: Ibsenovu Noru, která na konci 19. století otřásla patriarchální společností, a performanci Mariny Abramović – Rhythm 0 (1974), v níž umělkyně nabídla své tělo publiku bez hranic.
Na tyto inspirace reaguje Miřenka Čechová, když se stává materiálem pro dvacet režisérek a choreografek z Prahy, Slovenska, Íránu, Ukrajiny, Ruska a dalších kulturních kontextů. Každá z nich má k dispozici dva dny na vytvoření dvouminutového fragmentu, z nichž vzniká sólová performance plná rozdílných pohledů, zkušeností a uměleckých vizí.
„DVACETjedna je performativní antologií a zároveň kolektivním dílem, které zkoumá, jaké to je být ženou a umělkyní v dnešní době. Každá přenáší svou žitou realitu do jevištní postavy a otevírá tak téma Ibsenova dramatu v konfrontaci se svou uměleckou praxí i společenským prostředím. Pokud mohu vyvodit nějaké závěry z této zkušenosti, tak ženy tvůrkyně staví dílo na nehierarchické spolupráci a vzájemném dialogu, odmítají využít mé tělo pouze jako tvárný materiál pro vlastní ideje a naopak objevují možnosti, jak se vzájemně umělecky obohatit,“ říká Miřenka Čechová. Výchozím bodem celého projektu jsou limity, které ženy v tvorbě často zakoušejí – nedostatek času, prostoru i ekonomické možnosti. „Dva dny, dvě minuty, jedno tělo a prázdná scéna,“ shrnuje princip spolupráce Čechová.