zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zemřel Zdeněk Dolanský

Zdeněk Dolanský

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Herec Zdeněk Dolanský (*4. 1. 1952 – †20. 19 . 2020) , jehož posledním angažmá byla Městská divadla pražská, patřil k sympatickým dobrodruhům - bavilo ho nejen proměňovat se v nejrůznější postavy (měl na kontě na 120 rozmanitých rolí), ale vášnivě rád cestoval po celém světě a dokázal o svých cestách velmi poutavě vyprávět.

Narodil se v Praze ve znamení Kozoroha. Ačkoliv maminka byla nadšenou divadelní ochotnicí, pro studium herectví se rozhodl až na střední škole. Takto mi o své cestě hereckým světem vyprávěl v době, kdy nastupoval do angažmá v sezóně 2013/14: „Je strašně zajímavé, jak v průběhu let každý tuhle odpověď přeformulovává. Nejdříve tvrdí, že ho přihlásili na AMU kamarádi, pak přejde k tomu, že to byl tajný sen (ale k tomu se přihlásí až někdy ve stáří). Já byl takový naivní kluk, a protože jsem měl o deset let staršího bratra, který studoval DAMU, rozhodl jsem se, že to taky zkusím. Nevěděl jsem vůbec, co herectví obnáší. Poprvé jsem veřejně vystupoval až na zkouškách na AMU, a samozřejmě to nevyšlo. Pak jsem nastoupil do Městských divadel pražských, do Komorního divadla, jako rekvizitář. Bylo to kouzelné místo, úžasná parta, setkal jsem se tam se spoustou skvělých herců. V té době se tam dělaly fantastické věci, takže jsem celá představení seděl a koukal. A moc mě to bavilo. Když jsem se přihlásil na DAMU podruhé, už mě vzali. Strávil jsem tam tři roky, a přitom si zahrál na Vinohradech. Ředitel Míka říkal, že by mě vzal do angažmá, ale že by někdo musel umřít... Na to jsem nehodlal čekat, a tak jsem společně s dalšími spolužáky přijal nabídku ředitele jihlavského divadla Panovce. Vydržel jsem tam rok, pak jsem šel na vojnu, a mezitím jsem se dohodl s režisérem Honzou Zajícem a ten mě vzal do Hradce. Tam jsem ale zůstal jen rok a půl a nalákal mě Jarda Vostrý do souboru, který začal vznikat v Liberci místo Ypsilonky. Ten projekt se nakonec neuskutečnil, místo toho mě vzali do Šaldova divadla, ale tam jsem půl roku vůbec nedostal šanci, a tak jsme se pak vypravili s první ženou herečkou do Olomouce za režisérem Honzou Novákem. Bylo to ale daleko od Prahy, a tak jsem vydržel jen dva roky. Další štace byla Příbram, a po roce jsem najednou během hodiny dostal dvě nabídky – do Pardubic od Vostrého a do Liberce od Horanského. Pardubice jsem slíbil dřív, a tak jsem šel tam a nelitoval. Zůstal jsem šest let, a pak vlastně zase náhodou jsem se dostal do pražského Divadla E. F. Buriana. To bylo v revoluční době, a skončilo to zrušením divadla. Krátce jsem pak pobyl v MDP, kde byl bezvadný soubor, ale jinak to moc nefungovalo. A tak jsem se posunul zase dál, do Labyrintu, kam mě pozval Karel Kříž. Když Labyrint skončil, dostal jsem „teatrofobii“, a chtěl jsem s divadlem skončit. Vyrazil jsem za kamarádem do Francie, i když jsem přislíbil Jirkovi Fréharovi, že s ním budu dělat na Kladně. Mezi tím se změnilo vedení, a já myslel, že tím se to vyřešilo. Ale nový umělecký šéf Petr Svojtka mě tehdy přemluvil nejen k jedné inscenaci, ale k angažmá. Na Kladně jsem pak vydržel osm let, divadlo během té doby 4 x změnilo název a 6x šéfa. Poslední rok jsem se chystal odejít, ale bránila mi v tom přirozená lenost. V tu chvíli zavolal Petr Svojtka, s otázkou, jestli nechci jít do Městských. Dal mi čas na rozmyšlenou, ale já si nikdy nic nerozmýšlím. Když ta nabídka padla, kývl jsem…“

Během života si zahrál opravdu rozmanité role, připomeňme mj. Hamleta, Harpagona, Odysea v Pokořitelích Tróje či Rogožina v Idiotovi. Věnoval se dabingu a zahrál si v několika desítkách filmů, televizních pořadů a seriálů (např. Lítost, Perníková věž, Stavení, Expozitura). Mezi jeho velké zájmy patřila historie a cestování. Ve výše zmíněném rozhovoru prozradil: „Baví mě historie, člověk se musí prokousat těmi daty, a ty příběhy usalašit do správného kontextu. Baví mě se v tom nimrat, nejde o ty politické systémy, ale o lidi, kteří to dělali, o ty paradoxy dějin. Zajímají mě staré iberoamerické kultury, Inkové, Egypt, Řecko. Poštěstilo se mi, že jsme s režisérem Zábranským a kameramanem jen s bágly a kamerou procestovali při natáčení filmu Stavení Mexiko, Peru, Egypt, střední Indii a Nepál. To bylo hodně dobrodružné, první cesta letadlem, spaní pod širákem v pralese. Ale rád jezdím i sám. Popadne mě někdy myšlenka, že musím něco vidět, jinak se zboří svět – a vypravím se na cestu. Takhle jsem procestoval celý Peloponés a Krétu. Když se člověk dopracuje k šedesáti letům, tak zjistí, že nemá cenu se zabývat žabomyšími blbostmi, a raději se někam podívat. Na světě je tolik divukrásných záležitostí, že je člověk nemůže shlédnout za celý život, ale aspoň ho to přiměje k přemýšlení.“
Zdeněk Dolanský byl dvakrát ženatý, ze tří synů se jeden – Jan – věnuje herectví.

21.10.2020 13:10:48 Jana Soprová | rubrika - Zprávy

Časopis 12 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 12 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 11. týden

Chris Rea v Basileji

Chris Rea v Basileji
Koncert britské kytarové legendy s nezaměnitelným hlasem na multižánrovém festivalu Ba celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Hvězdy stříbrného plátna: Brad Pitt

Brad Pitt

Hvězdy stříbrného plátna: Brad Pitt
Fanynky po něm šílí, jeho herectví zraje jako víno. Portrét nezaměnitel celý článek

další články...