zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Proč bychom se netěšili v Disku

Prodaná nevěsta....

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Studenti 3.ročníku katedry alternativního a loutkového herectví představili projekt, který se – alespoň soudíc podle až demonstrativních ovací při premiéře – stal nejen uměleckým , ale i společensko-politickým počinem. Prostřednictvím kultovní vlastenecké opery Bedřicha Smetany procházejí herci společně s diváky českými dějinami, zásadními historickými okamžiky naší vlasti, a jsou svědectvím o češství (či čecháčkovství) v různých podobách.

V současné době, kdy mnohá divadla plánují rozmanité projekty ke 100.výročí republiky, se rozhodně nebude jednat o projekt ojedinělý, ale je první v řadě. To mu dává body navíc, i když kritice, týkající se jednostrannosti pohledu, se patrně nevyhne (soudím podle zaslechnutých názorů po premiéře).
O co tedy jde? Samotný název inscenace Prodaná nevěsta na prknech Prozatimního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018 dává na vědomí, že historie se tu budeme dotýkat přes nejčeštější (a svou zápletkou zároveň nejnaivnější) domácí operu. Autorský kolektiv Petr Erbes, Boris Jedinák (režisíři), Jan Tomšů (scénograf) a Alžběta Vitvarová (kostýmní výtvarnice) se naladili na jednu vlnu, a bezpochyby podnikli množstvý výletů do historie (a jistě i do archivů a vzpomínek pamětníků), aby vytvořili nápaditý scénický tvar, v němž se diváci stanou neoddělitelnou součástí ve formě mlčící většiny. V jednotlivých epizodách se tedy společně s devíti herci a herečkami doslova ponoříme do české historie a společně můžeme prožívat okamžiky, kdy do rozverné opery s chytlavými melodiemi vstupují politicky a společensky významné okamžiky konkrétní doby, svědčící o zapeklitých situacích, s nimiž se herci oficiálních scén museli vyrovnávat, ale zároveň o různých způsobech, jak se pokoušeli z takových situací vysmeknout či je později omluvit. Zatímco časoprostor a “kulisy” dějin se mění, devět herců zůstává po cleou dobu v tradičních krojích, stejně jako v tradičních malovaných kulisách. Už ve foyeru můžeme sledovat hemžení krojovaných herců, tu pobíhá jeden s bustou Palackého, tu jiný vyzývá k následování do nitra prostoru... Takže, do děje vstupujeme doslova zadními vrátky, přes zákulisí divadla, a srocení lidu diváckého, posilňováno pivem zadarmo, se stává součástí národní slavnosti roku 1968, kdy řečníci různého druhu prezentují své názory na stavbu Národního divadla, aby nakonec největší pozornost byla věnována reklamě na 150-letou tradici báječných párků (pozn. možná až příliš rozvláčná a okatě “aktuální” část této sekvence).

V této tlačenici nám neujde, že kdesi v pozadí se staví kulisy, které vidíme zezadu, ale už podle obrysů tušíme, že se chystá tradiční výprava pro Prodanou nevěstu. Nakonec jsme vpuštěni vraty přes jeviště do hlediště. Průvodcem – vypravěčem se stává (nikoli náhodou) neviditelný, ale slyšitelný Jiří Štěpnička, který čte úvodní scénické poznámky jednotlivých částí. V jedné z epizod dostane slovo jako autentický svědek v kauze své matky herečky Jiřiny Štěpničkové, ale i jako herec Národního divadla, který odmítne přečíst určitou část scénáře z roku 1989, protože se s ní neztotožňuje. Krátké ukázky z Prodané nevěsty (z autentické produkce opery), jsou prokládány mnoha spornými (tragickými? temnými?) okamžiky, kdy bylo představení přerušeno, aby... herci protestovali proti atentátu na Heydricha, ohlásili zábor Stavovského divadla, které se rozhodli odebrat Němcům, přivítali návštěvu Klementa Gottwalda, drželi tryznu za herce Plachého, který spáchal sebevraždu, vyjádřili se k podepsání anticharty apod. Při čtení “povinných” prohlášení, které jsou “hercům” proti mysli, naznačují rozpaky a protest zámlkami i zvedajícím se žaludkem, či mizením ze scény. Nicméně, nic to nemění na faktu, že slova byla vyřčena, věci se staly. Jak jsem již naznačila v úvodu, prezentace těchto politicky laděných okamžiků je nutně stylizovaná, a může tak vyznívat jako jednoznačné odsouzení přítomných. Je jasné, že jisté plakátovosti se v takot zvolené koncepci nelze ubránit. Nicméně, daří se dobře načrtnout jak jednotlivé charaktery (k nimž je nacházena paralela v postavách z Prodané nevěsty), a také iniciovat zajímavé diskuse na téma postavení a funkce herců v důležitých okamžicích historie. Naštěstí pro mladé umělce (Barbora Bočková, Cyril Dobrý, Kateřina Kozinová, Kryštof Krhovják, Marie Anna Krušinová, Štěpán Lustyk, Milan Vedral, Tereza Těžká a Vojtěch Vondráček), kteří v inscenaci vystupují - a vzhledem ke kolektivnímu charakteru inscenace lze jen těžko označit, kdo je lepší a kdo horší - nehrozí snad v blízké budoucnosti, že by museli čelit tak osudovým a výrazným politickým tlakům jako jejich předchůdci. V každém případě, běžte se na ně do Disku podívat.

www.divadlodisk.cz

30.4.2018 12:04:28 Jana Soprová | rubrika - Recenze