Scéna.cz 

Sienna Miller a Jack O’Connell na plechové střeše

Po velkém úspěchu své modernizace americké klasiky Tramvaj do stanice Touha s Gillian Anderson se australský režisér Benedict Andrews vrátil ke svému oblíbenému dramatikovi Tennessee Williamsovi. A i jeho druhou hru ověnčenou Pulitzerovou cenu proměnil v současné vztahové drama plné vášní, frustrací a neopětované lásky. Rodinné dusno před bouřkou, které panuje v domě bohatého patriarchy, v létě strhávalo diváky svou svěží modernizací i dynamickými výkony dua filmových hvězd Sienny Miller jako sexuálně frustrované Maggie a Jacka O’Connella v roli opileckého Bricka.

Inscenaci z produkce divadla Young Vic hostilo od července do října 2017 větší divadlo Apollo na West Endu. Na jeho jevišti představení zachytily kamery NT Live, aby silný zážitek zprostředkovaly dalším divákům ze záznamu. Poprvé rodinné vášně propuknou 22. února na plátně pražského Kina Aero. V březnu, dubnu a květnu se bude Kočka na rozpálené plechové střeše vyhřívat v kinech v Praze, Brně, Říčanech, Hradci Králové a Jihlavě.
„Spolu se Shakespearem a Čechovem patří Tennessee Williams k dramatikům, kteří naprosto vystihují, proč dělám divadlo,“ říká režisér Benedict Andrews. „Williams je velký básník narušené sexuality a zlomené krásy a znamenitě dokáže popsat touhu jako tajemství i sílu.“ Andrewsův zájem o velké emoce se projevuje nejen výběrem her, ale i způsobem jejich inscenace. Rodák z Adelaide má rád divadlo syrové, neuspořádané, fyzické. „Chci, aby se mé hry na lidi přilepily, aby je pronásledovaly ve snech,“ prohlásil režisér v rozhovoru pro britský deník Guardian.

Diváci NT Live jeho režisérský um mohli obdivovat už v roce 2014, kdy se do kin přenášela jeho moderní verze Williamsova jiného mistrovského kusu, dramatu Tramvaj do stanice Touha. To Andrews umístil na otáčivé jeviště, do malého bytu beze stěn. Stěny chybí i v luxusní ložnici v domě Velkého taťky, zlaté kleci, z níž jeho starší syn Brick uniká pomocí alkoholu. Ve hře plné tajných poslechů cizích rozhovorů za zavřenými dveřmi otvírá takový prostor nové významy.
Andrews k tomu do své aktualizace klasiky z poloviny 50. let 20. století obsadil herce, kteří mají víc zkušeností s filmy než divadlem. „Všichni to jsou rváči se zábleskem v očích a ten záblesk mě zajímá mnohem víc než jakýkoliv vytrénovaný krotký výkon,“ chválí si svůj ansámbl režisér. „Celá hra je o velmi mocném a velmi krásném mladíkovi, který se upíjí k smrti. Když máte v centru hry vakuum, musíte ji vyplnit cyklónem,“ komentuje Andrews. Děj Kočky přirovnává k rozjetému vlaku bez strojvedoucího. „Nikdo nemůže zatáhnout za brzdu, a tak se vše víc a víc vymyká kontrole.“
Hra je uváděna v původním anglickém znění s českými a anglickými titulky. Konečný seznam participujících kin rozesíláme vždy před konkrétním přenosem, případně je možné ho nalézt na www.aerofilms.cz.